Považujete otázky na svůj věk za neslušné?
Když jsem byla malá, jedné maminčině kamarádce, která u nás byla na návštěvě, jsem položila nevinně dětskou otázku. Zeptala jsem se, kolik je jí let. Dodnes si pamatuji její rozpačitý výraz, maminčino káravě zdvižené obočí a také to, že jsem na svou otázku nedostala odpověď. Nechápala jsem to. Nic sprostého jsem neřekla, dle vlastního úsudku ani nic šokujícího či neslušného. Přesto jsem se v tu chvíli cítila jako vyvrhel, který se dopustil těžkého zločinu. Taková malá nactiutrhačka.
Později jsem se maminky zeptala, co bylo na mé otázce špatného. Dozvěděla jsem se, že nikdo se nikdy žádné dospělé ženy nesmí ptát na věk, jelikož je to neslušné a netaktní. Na své následné „proč?“ jsem obdržela odpověď typu „protože proto“. Prý to pochopím, až budu jednou dospělá.
No, nevím. Nerozuměla jsem tomu ve svých osmi letech a nerozumím tomu stále, ačkoli je mi už padesát. Co je na tom nepatřičného, přiznat, kolik mi je let? Když se mě na to někdo zeptá, klidně mu odpovím. Tenhle dotaz skutečně neřadím do kategorie intimních.
Dnes už věkové tajnůstkářství není tak rozšířené jako dřív. Přesto je stále dost žen, které z nějakého důvodu svůj
věk tají, a pokud už musejí přiznat, kolik jim je, činí tak s velkým sebezapřením. Jako by fakt, že nám roky přibývají, byla nějaká ostuda.
Pamatuji si na jednu kolegyni, která byla ve své tajemnosti velice sveřepá. Když se stala babičkou a její vnouček začal mluvit, musel ji oslovovat křestním jménem. Kdyby ji totiž ten drobeček na veřejnosti tituloval krásným slůvkem „babičko“, patrně by z toho měla nevyléčitelné trauma.
Některým ženám (určitě se však najdou i tací muži) jejich stárnutí zkrátka činí problém. Možná si myslí, že když budou v rámci cíleného maskování po dvacet let každoročně slavit pětatřicáté narozeniny, v jejich případě se čas zastaví. Samozřejmě, že nezastaví. Jistě, s postupujícím časem na sobě pozorujeme změnu vzhledu, a pokud některé ženě pomůže v jejím dobrém pocitu například plastická operace, není to nic, zač by se měla stydět. Ty možnosti tu dnes jsou a proč jich nevyužít? Ale i takové zákroky by měly působit přirozeně.
Jak jste na tom s přiznáváním svého věku vy? Dělá vám to potíže, či nikoli?
Přečtěte si také: Povislá víčka nejsou jen estetický problém.
24.4.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Považujete otázky na svůj věk za neslušné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
proc nepriznat vek? mam neco po tricitce, tudiz to neni pro mne nejaka dilema :)
Nemám problém přiznat věk, jak tu někdo řekl, je to jen číslo, pro mě je důležité, jak se cítím duševně, a to s tím číslem nějak moc nekomunikuje
.Letos koncem října mi bude krásných 60
Aspoň snad na mě zbude ještě nějaký důchod a já se do důchodu těším moc 
.jpg)
TULI: že by?
Petruša: presne tak .... starneme
a mě by taky nemohlo být 18 nebo 20, staršímu synovi je 8 
TULI: jj, na dětičkách. A taky máš tu zkušenost že když to říkali rodiče tak jsi se tomu smála nebo to brala jako "trapný řeči"?
Petruša: nejhorsi - nebo teda nejvic pozname , ze starneme na detickach - to moje starsi dite uz ma 17. let ... a tak v tom pripade uz nemuzu mit dvacet ... ach jo 
Petruša: 
TULI: tak to máme podobně, taky se cítím tak nějak (bude mi v létě 31)
ja klidne muj vek reknu .... ze skoro 40 ....ale citim se tak na 18 - 20 ....
a je to .... at si kazdy mysli , co chce ....
Já mám v datu narození dokonce pětku a vůbec mi to nevadí. Věk klidně přiznám a myslím si, že přesně na tolik let vypadám - ani mladší, ani starší.
Na jedné straně bych chtěla být mladší, ale když si představím, co všechno děsného by mě pak potkalo, děkuji, nechci. Spíš si někdy říkám, že bych chtěla, aby mi už bylo 62 a byla jsem konečně v důchodu. Na to se opravdu těším, jen doufám, že v té době nebude můj důchod tak malý, že z něj nevyžiju.
Já to hlavně vždycky musím spočítat, protože v ten okamžik si to nevybavím Tuhle otázku dostávám jen málokdy a můj věk nějak neřeším, stejně s tím nic neudělám.
Já je považuju za zbytečné, kolik je komu let opravdu nevypovídá ale lautr o ničem.
Beru:
65 
ale já až v prosinci
Haninka:
