Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jako dítě jsem chtěla být popelářkou, jeřábnicí, bagristkou nebo tramvajačkou, takže nějaké strašení asi nemělo cenu Dnes jsem už 6 let tím posledním a jsem spokojená

V životě jsem vyzkoušela ledacos od práce u pásu přes kanceláře, počítače a stavebního technika až k ošetřovatelce .... zpětně musím říct, že každá práce mi něco dala do soukromého života - naučila jsem se ovládat spoustu užitečných věcí, strojů, zařízení, balit balíky, rozumět úřadování, financování, stavebnictví ... jasně, že často jen povrchně, ale člověk má základní přehled o spoustě věcí a to se v životě hodí...
Proto jsem synkovi nikdy nevyhrožovala žádnou prací - naopak - tohle jsem mu říkala - čím víc toho vyzkoušíš, tím spíš si najdeš to, co Tě opravdu baví. Ale k tomu je zapotřebí nějakého toho vzdělání jako "síta", abys to mohl být Ty, kdo si vybírá - koho vezmou všude. Kdo se umí postavit ke každé práci, ten se neztratí

Jinak, pro mě by to byl právě ten úklid - to pro mě nejméně přitažlivé. A potom práce, kde musím někoho o něčem přesvědčovat, něco mu vnucovat nebo ho dokonce balamutit, abych si vydělala. To bych raději snad byla fakt v té pokladně - kdyby mě to ovšem uživilo, což je druhá věc.

Bellana: Toto ti vůbec hrozit nemusí. Také jsem měla strach a dokonce jsem z tohoto důvodu přesluhovala. Nakonec jsem zjistila, jaký jsem byla blázen. Je tolik možností, Univerzita třetího věku, Klub turistů, knížky, které jsem si nestačila přečíst atd. a když se k tomu ještě občas vyskytne hlídání, tak se člověk opravdu nenudí. Co se týká seriálů, tak o těch nevím zhola nic. Vždy když se mně někdo ptá, zda jsem viděla poslední díl Ulice apod., tak mu musím sdělit, že jsem neviděla ani ten první. V důchodu se člověk, když mu slouží zdraví, nudit nemusí.

Bellana: Třeba by zrovna tu danou práci nikdo jiný dělat nechtěl...

Petruša: Tady bych se styděla, že beru práci těm, které nemají jiný příjem. Já se víc bojím toho, že se můj duševní obzor zcvrkne na: co nakoupit, co uvařit, v čem vyprat, jak ten José Rudolfo zase ublížil Marianě a co provedl za lumpárnu Džejár

Bellana: tak si třeba něco najdeš? Tady hodně důchodkyně uklízí, většinou na střediskku nebo v hodpodě (ráno když je ještě zavřeno)

Mně nestrašili ničím. Učila jsem se dobře a vlastně i ráda. Jako malá jsem toužila být drůbežářkou (po exkurzi do drůbežárny), pošťačkou nebo učitelkou v pohraničí (asi po nějakém uvědomělém filmu), laborantkou v lékárně, archeoložkou v Indii, ... Pak jsem pochopila, že na nic z toho se nehodím. Nemohla bych být pojišťovacím agentem, tzv. finančním poradcem, neměla bych žaludek na práci v těch zájezdových autobusech, kde podvádějí staré lidi. Všechno ostatní bych možná dělat dokázala, kdyby se ukázalo, že je to jediný způsob, jak se uživit. Ale už to nezjistím, už to mám za 14 měsíců. Pomalu se ale přestávám těšit. Co když mě to doma nebude bavit?

Nika1: Když jsem byla mladá, byly dojičky placeny lépe než inženýrky v IT. I tak bych neměnila. Ranní vstávání není nic pro mě.

Eduna - 2.8.2012 12:50

Jenže asi bych byla špatný ekonom, ti správní by totiž kravám "vemena utrhali".

Badi: Já zase chtěla/chci kočičí útulek. Momentálně živím 4 exempláře (2 toulavé a 2 naše).
Ťapina: Hádej co mám - hnojárnu. A jako chtěla jsem fakt jít dělat ekonoma do nějakého zem.podniku, ale jednak jsem nic nesehnala a jednak bych nemohla splácet hypo - prostě málo peněz. Až to splatím, tak se uvidí.

Mně taky říkali, že když se nebudu učit, půjdu ke kravám. Tak jsem se učila, učila ... a šla jsem ke kravám Ale holky, nenechte se mýlit - když je dobře fungující a prosperující zemědělský podnik, tak si tam dojičky nevydělají vůbec málo. Tam, co jsem po škole jezdila, měly ošetřovatelé krav mnohem víc peněz, než já, doktorka bez praxe.

Jo kravín, ten byl koukám ve vícero rodinách... Mě s ním dali pokoj, když jsem řekla, že mám zvířátka ráda a že raději budu koukat kravám pod ocas, než se učit ve škole, kde mě stejně nikdo nemá rád. Tak nastoupilo strašení s pásem ve sklárně. Bohužel jsem spíše takové chrastítko, takže pro mě nějaká náročnější manuální práce opravdu není.
A tak jsem skončila jako asistentka účetní - oficiálně, normálně jsem jen obyčejná fakturantka
A ráda bych pracovala v psím útulku. Když už si ty pséky nemůžu vzít domů, tak jim tam aspoň pomáhat a zpříjemňovat život, co by to šlo.

Nika1: u nás to taky byly krávy a dneska jsem u nich skončila i se dvěma maturitama a jsem spokojenější než v kanclu

Eduna: Mě taky hrozili krávama. Přitom jsou to tak krásná a užitečná zvířata, jen ty pavouci a málo peněz mě odradilo.

Haninka: No já jsem právě ta účetní .