Taneční. Jen ať, proboha, nezůstanu sedět!
„Dámy a pánové, rrrozestup po taneční ploše a tančíme rrrytmu sloufoxtrrrotu. Á rraz, dva třři, rrraz, dva třři, pánové drrržte dámy pořřádně, dámy, nekrruťte se jako parrragrrrafy...“
Na své taneční hodiny nikdy nezapomenu hlavně díky našemu tanečnímu mistrovi. Ukázkově ráčkoval a nedokázal vyslovit ani „ř“. Pro tlupu adolescentů, kteří na dvě hodiny shodili orvané džíny a oblékli navoněné šatečky a obleky, byly slovní projevy tanečního šéfa zdrojem špatně skrývaného veselí.
Taneční, do nichž jsem chodila, se poněkud vymykaly běžnému standardu. Absolvovala jsem je v době, kdy jsem žila na dívčím internátě. Vedení školy tehdy se rozhodlo nahradit naše zákonné zástupce a udělat něco pro rozkvět našich osobností. Problém byl pouze v tom, že naše dívčí škola nedisponovala potřebným množstvím tanečníků. I dalo šéfstvo hlavy dohromady a přišlo na úžasnou věc: Spáruje děvčata z knihkupecké školy s chlapci ze strojní průmyslovky. Když nám to oznámili, očka nám zaplála dosud nepoznanou touhou. Přece jen jsme se stále pohybovaly mezi sebou a možnost přičichnout k nějakému „chlapovi“ jsme braly jako velmi příjemné rozptýlení.
Na hodiny tance s námi vždy jezdilo garde v podobě jedné profesorky. Nevím, zda se o tu výsadu rvaly, či o účast losovaly, ale za celou dobu kursu se vystřídaly všechny. Kluci ze „strojárny“ pravděpodobně uzavřeli dohodu a všichni svorně zatrhli svým matinkám přístup. Důsledkem toho bylo, že na balkóně, na místech pro slzící nafintěné maminky, seděla jedna opuštěná profesorka, která s větším či menším zájmem sledovala, jak si vedeme v tanci a společenském chování.
Nešlo nám ani jedno. Na každé straně parketu byla řada židlí. A tak jako na dlouhé cestě autobusem, kdy při zastávce chodí děvčata nalevo a kluci napravo, zaujali jsme tyto pozice i zde. Seděli jsme proti sobě, sjížděli se pohledy a čekali na povel „ring volný“. Zatímco mladí muži zkušeným okem hodnotili vizáž svých budoucích partnerek, v našich nevinných hlavičkách se odehrávaly katastrofické scénáře: „Panebože, snad nezůstanu jako jediná sedět..., snad nebude můj partner o hlavu menší než já..., hlavně ať pro mě nepřijde támhleten slizoun..., úplně se znemožním..., co si s ním budu povídat..?"
První obava, že by některá z nás zůstala sedět, se ukázala být lichou. Počet zástupců obou pohlaví seděl zcela přesně. Napětí z nás spadlo ve chvíli, kdy se nám představil taneční mistr: Dobrrrý večerrr, vážení přřřátelé, dámy a pánové, jmenuji se Rrradim Prrocházka a budu vaším tanečním mistrrrem. Toto je moje parrrtenrrrka, bude vaší taneční mistrrrovou.“
A pak to přišlo: „Pánové, zadejte se.“ Kluci vystřelili jako šípy k předem vybraným objektům a za pár vteřin byla všechna děvčata zadána. Oddychla jsem si, můj partner byl o půl hlavy větší. Prvotní spárování nám vydrželo až do konce kursu a postupně jsme vytvořili docela kompaktní a sehranou partu. Taneční jsme brali jako příležitost pobavit se a nadto se i trochu naučit společenské tance.
Dokonce jsme se poctivě snažili dodržovat zásady slušného chování.
Při závěrečné hodině nám náš pan mistrrr Prrrrocházka poděkoval a vyjádřil přřřání, abychom se takto způsobně chovali i v běžném životě. Hlavně chlapcům kladl na srrrdce, že sprrrávný muž je přřředevším gentleman.
Chudák pan mistr. Jeho úsilí přišlo vniveč hned další týden, kdy jsme se s kluky domluvili, že uděláme pořádný mejdan. Tehdy jsme je poprvé viděly jinak než v oblecích s motýlkem a oni na tom byli stejně. Co se na mejdanu dělo, nebudu podrobně popisovat, tyhle adolescenční pařby zažil snad každý. Místo uhlazeného chování a nabídnutého rámě se to hemžilo peprnými výrazy, líbačkami v temných zákoutích, a sem tam i něčím mnohem intimnějším v ještě temnějších zákoutích... To vše zahaleno v alkoholovém odéru a cigaretovém dýmu...
Tohle všechno se mi vybaví pokaždé, když slyším slovo „taneční". Jaké vzpomínky máte vy?
24.9.2012 Rubrika: | Komentářů 18 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Taneční. Jen ať, proboha, nezůstanu sedět!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Do tanečních jsem nechodila, nestíhala jsem je, byly v pátek a já jsem se nestíhala včas vrátit z intru (neměli jsme takové osvícené vedení jako Meryl 
). Syn chodil na základní, pak dobrovolně na pokročilé, a za dva roky, když chodila nejprve na základní i pokračovací dcera, tak si střihlnul spolu kamarádkou ještě pokračovačky. A to úpůvodně nechtěl chodit vůbec No a jestli budu chodit i s třetím, to nevím, ale vzhledem k jeho exhibicionismu asi jo.
Jo, taneční, jeden velký stres! Byla jsem malá, hubená, s řídkými hnědými vlasy a brýlemi, takže jsem si nedělala iluze o své oblíbenosti. Kluci od nás ze třídy pro mě nikdy nepřišli, ale měla jsem stálého tanečníka z řad učňů, kterými doplnili náš kurz. Jednou můj tanečník nepřišel na ples, onemocněl, a já celý ples proseděla - bylo mi do pláče. V kurzech se mi to nestalo, ale moje kamarádka, rovněž nevýrazná myš a ještě k tomu vysoká, zůstávala sedět pravidelně. Mistr vždy musel nahnat hochy, kteří se schovávali na záchodě, bylo to potupné. Stát se to mně, už nikdy nepřijdu. Tancování mi nešlo, nemám hudební sluch, ani smysl pro rytmus, totéž postrádal můj tanečník (který si mě vybral, protože jsem byla o 1 cm menší než on), takže jsme se tam motali, jak nudle v bandě. Tancovat neumím, byla jsem sice na pár plesech, ale tam jsem "vystřihla" tak nějakou polku, valčík a na zbytek hudby jsem tancovala to, co všichni - na pomalou hudbu ploužák, na rychlou jakési poskakování. Moje děti do tanečních odmítly chodit a myslím, že o nic nepřišly.
.jpg)
Moc ráda vzpomínám na taneční - zažila jsem tam spostu legrace, ale taky svou první lásku.
V posledních letech jsem si střihla taneční repete - nejprve s dcerou, loni se synem a neteří ... a naštěstí se moc nezměnilo - i ty líbačky mládeže v temných zakoutích byly stejné
Děkuji za připomenutí tohoto období. Užila jsem si plno legrace i trapasů a to i díky tomu, že jsem do tanečních chodila se svým dráchou. Bylo vždy málo kluků a tak aby mohly otevřít kurzy verbovali kluky co již měli taneční za sebou a dali jim nižší poplatek a tito páno si to patřičně užívali
Do tanecnich mne nastesti nikdo nenutil. Tancovat mne nebavi, neumim a ani o to nestojim. Ziju a je mi blaze i bez toho a memu okoli jeste lip protoze nejsou podupani (rytmus, zpev a tanec mi do vinku sudicky nedaly)
. Ale slysela jsem podobne zazitky od kamaradek ve skole a v praci.
.gif)
To jsem se zasmála,díky Meryl
....do tanečních jsem nechodila,z časových důvodů to nebylo možný
tančit mě naučil až manžel,je z vesnice a patřil vždycky ke králům parketu
...jde nám to spolu dobře,i když začátky byli teda krušný
...chodíme tančit tak 4x do roka,když je tady nějaká zábava nebo ples
.gif)
já do tanečních nechtěla ani náhodou
a taky mě tam nedostali přesto jsem protancovala nespočet nocí na čajích , na plesích apodobně.....kdo není vyloženě kopyto tak není problém se naučit, já chodila na gymnastiku a tak jsem bývala pružná a ohebná...kde ty loňské sněhy jsou,... a společenského vyžití jsem si užila taky dost...
.JPG){kind=avatar}
Do tanečních jsem kdysi taky chodila. Ono to patřilo ke všeobecnému vzdělání. Nebavilo mě to. Podle toho vypadala jak moje účast, tak zájem tanečníků o tanec se mnou, protože jsem se tam tvářila hodně nepříjemně. Tudíž dodnes pořádně tančit neumím. To mi ale nebránilo v tom, abych spolu s kamarádkou nechodila každý týden na vesnickou zábavu a skvěle si nezatančila, i když to většinou byly polky, valčíky, foxtroty, tanga a blíže neidentifikovatelné ploužáky. Prostě klasická seznamovací zábava, kdy se při tanci dalo i povídat. Jednak jsem dřevo, jednak moc necítím rytmus, ale byla to i výhoda - nechala jsem se v pohodě vést tanečníkem a nerušilo mě, že ostatní třeba tančí jinak. Paradoxně jsem byla každý rok vybraná do skupiny, která secvičila předtančení, kterými se zahajovaly plesy v blízkém okolí a pak taky jako kulturní vložku kolem jedenácté. Za což jsme měli volný vstup na ples a malé občerstvení. Takže gympl jsem vlastně protancovala.
Moje děti o takovéto povyražení nestály vůbec,syn dostal oblek atd.,zaplatilo se mu to,a on tam šel asi 4x a konec,že ho se.re taneční mistr,a proto tam už nepůjde.Dcera naprosto opovrhla tanci,když měla mít maturitní ples,tak s tátou nacvičila nějaké tance dle videa....Jinak občas řádí na nějakých akcích,ale co tam tancuje,nevím...
Jelikož jsem nechtěla celé taneční odbýt v jedněch šatech a na víc nebylo,tak jsem tam nechodila-on mě tanec až tak nebral,ale bylo mi trochu líto,že tam většina holek ze třídy chodila a já ne....Je pravda,že jsem až dosud umění taneční nepotřebovala a na nějakých diskotékácha pod. stačilo "šlapat zelí",případně se vinout tělo na tělo při ploužáku,a to mi šlo samo....
Já jsem taneční protrpěla. Půl dětství jsem strávila v oddíle sportovního společenského tance, takže jsem kroky dávno uměla. Přihlásila jsem se ale se spolužáky ve snaze nevyřazovat se s kolektivu. Ukecala jsem jsvého tehdejšího kluka, který už taneční absolvoval rok před tím, aby šel se mnou znovu, v naději, že si snad z loňska něco pamatuje a že si zpolu dobře zatancujeme. Chlapec se ovšem ukázal býti naprostým dřevem, rytmus necítil, kroky si nepamatoval a nebyl schopný mě pořádně chytit. Žádné pokurzové pařby se u nás nekonaly a i kdyby, já měla přísně nakázáno jet po tanečních rovnou domů. A veškerá výuka společenského chování spočívala v jedné lekci, na které se konal jakýsi pseudoraut, kde nám každému dali dva chlebíčky. Z celých tanečních jsem si užila jen prodlouženou a závěrečný věneček, kde jsem si konečně výborně zatancovala - se svým tátou.
Mnohem lepší byly taneční pro dospělé, kam jsem chodila asi před třemi lety s manželem. Ty jsem si fakt užila. Osobně si myslím, že tenhle český zvyk hnát všechny děti v určitém věku do tanečních bez ohledu na jejich zájem, je poněkud přežitek. O nějakém uvádění do společnosti dneska už nemůže být řeč a ti, kteří se opravdu chtěji naučit tančit mezi těmi hromadami násilně nahnaných otrávených ksichtů jen zbytečně trpí a nenaučí se nic. Kurzů by podle mě mělo být míň a jen pro ty, kteří mají opravdu zájem.
Nejsem typ, co se rád podřizuje, proto mě do tanečních maminka chodit přinutila, protože za jejího mládí to patřilo k dobrému tónu. Aby se dívka naučila tančit a objevila se v patřičném věku ve společnosti. No. Ekonomka tančila se zedníky
Největší obavy byly, aby sebou tanečnice nesekla, jinak nás sedět rozhodně nenechal nikdo. Já měla tehdy s sebou svého momentálního kluka, byl o hlavu vyšší. To bylo dobře, protože zedníci ten rok nějak nenarostli.
.JPG)
Tancuju moc ráda, řekla bych, že nejsem ani moc velké dřevo, ale většinou jsem zůstávala sedět. Jsem dost vysoká, k tomu tenkrát dost silné brýle...
V kurzu bylo o deset holek víc než kluků...
Ale po tanečních šla tlupa kámošek na pohár nebo na kolotoče. Moc ráda na to vzpomínám.
.jpg)
Podobné 
Moc hezký článek 
.jpeg)
Meryl, hezky napsané
Já chodila do tanečních ráda, měli jsme partičku tří párů a moc jsme si to užili. Jednou mi ujely nohy a i s partnerem jsme zahučeli do bubnů
