Na ten podíl mám nárok aneb Darovali byste svou nemovitost dětem?
.jpg)
Vážené čtenářky,
tak jsem nedávno narazila na článek, který se zaobíral otázkou, jestli mají staří rodiče darovat svou nemovitost dětem ještě za života nebo to nechat jako dědictví, ať se po jejich smrti klidně poperou.
Nic tak zajímavého to nebylo, ale vzpomněla jsem si při té příležitosti na svou známou. Mají domek napůl s manželovými rodiči, kupovali si ho společně, půlku rodiče, půlku syn s manželkou. Soužití nic moc, ale nějak se to snažili ustát, to že by to už nikdy neudělali je dost jasné. Jelikož byli v baráku, starali se jak o svou půlku, tak o tu druhou o zahradu a samozřejmě o rodiče, protože ve stáří už nějakou tu pomoc lidé potřebují. Sice ti rodiče mají tři děti, ale ty bydlí jinde, takže logicky to "odnesl" ten co byl po ruce.
Jenže tatínek zemřel a došlo na vypořádání dědictví. Sama tomu moc nerozumím, ale další dva sourozenci chtěli vyplatit, na což maminka neměla finance a právník ji řekl, že pokud děti na vyplacení budou trvat, může dojít až na exekuci a následný prodej majetku. Takže ta moje známá si vzala hypotéku, koupili od maminky tu druhou půlku, aby ona mohla ty dva sourozence vyplatit. To, že zůstala v domě bydlet dál je jasné, kam by taky šla.
A tak mě tak napadlo, jestli bych tohle dokázala udělat, chtít vyplatit svůj podíl za každou cenu. Já si vždycky myslela, že pokud jeden z manželů zemře, je tak nějak logické, že se děti buď podílu zřeknou ve prospěch toho druhého z manželů a nebo mají sice podíl na majetku, ale prostě zatím jen na papíře.
Další moje známá je sama, nikdy nebyla vdaná a neměla děti, ale má domek a jednu neteř, která jednou ten domek zdědí. Ta známá žije z důchodu, takže žádné velké investice do domku dávat nechce, proč taky. Barák je celkem v pořádku a jí to stačí. Jenže ta neteř přišla s návrhem ,ať jí ten barák dá, že ji ho s manželem opraví. A já se ptám proč by to dělala a co by to pro ni znamenalo? Nejspíš to, že by ztratila domov a časem byla jen trpěnou příbuznou, která nemá ani poradní hlas. Ještě bych snad dokázala pochopit, kdyby neměli kde bydlet, ale oni mají svůj dům a ještě byt po rodičích, takže rozhodně další nemovitost ke svému životu nepotřebují. Opravdu se dá jejich návrh chápat jako milosrdná pomoc bližnímu svému?
A tak se vracím k původní otázce, darovali byste svoje bydlení svým dětem ještě za života, máte to v plánu nebo to nebudete řešit a děti ať se jednou klidně porvou?
Osobně bych to dobrovolně neudělala, vždyť kolik člověk slyší příběhů, jak lidi darovali barák dětem a skončili v domově důchodců nebo žijí v neustálých neshodách a místo příjemného podzimu života zažívají doslova peklo.
2.10.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 67 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Na ten podíl mám nárok aneb Darovali byste svou nemovitost dětem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Až budou děti starší, tak jim určitě náš dům přenechám. Do té doby se ho ale budu držet zuby nehty. Právě proto jsem se rozhodla, že si to nechám ošetřit i z právního hlediska a založím si sverenecky fond. Zatím to vidím tak, že si ho založím u https://www.alphacitizen.com/cs/
Pokud potřebujete opravdu rychle peníze, tak doporučuji realitní kancelář www.edoxreality.cz, která před prodejem nabízí klientům zálohu, a to až dva miliony korun, podle ceny nemovitosti, kterou se chystáte prodávat.
Takže mi dokážete doporučit konkrétní realitní kancelář, se kterou máte zkušenost?
Prodávala jsem v Praze dům, rozhodně doporučuji prodávat přes realitní kancelář, aby se Vám náhodou nestalo, že se připravíte o peníze....
Dobrý den, holky prosím nemáte tu některá zkušenosti s prodejem domu v Praze?
.jpeg)
Jenika - 3.10.2012 9:34 - já snad nic takového nepsala nebo jo?
Je mi 56 let chodím do práce a moje děti jsou přes třicet, mají své rodiny. Tudíž si musely své bydlení řešit samy. Až budeme s manželem přemýšlet nad dědictvím, budou možná ony už řešit své vnuky, vnučky.. Takže mě příjde , že majetek už připadne snad našim vnučkám. Ale myslím, že bych to chtěla domluvou už předem. Jinak k Pegg : Proč by ostatní děti neměly dostat po rodičích alespoň část.
Teoretik - 2.10.2012 14:35 
oprava, to je tak když dělám dvě věci
co dodat, smad jen, že mlýny melou a vrátí ji to vlastní děti. Šla jim vzorem
Teoretik - 2.10.2012 14:35
co dodat, smad jen, že mlýny melou a bude ji to vrátí vlastní děti. Šla jim vzorem.
babkatapka - 2.10.2012 15:35
tak to je velice smutné, ale jak čtu víš co udělat a nenecháš se oblbnout.
Vše utratit a nechat dluhy
Kousek od nás bydlí paní je sama ( příbuzné má v Praze) je jí devadesát, stále potřebuje něco opravovat. Tak volá stále mému muži, ona se vždy bála si někoho cizího pustit do baráku. Přitom on je také cizí, ale zná ho od mala. Ještě v loni sekala a vyplašila zloděje co ji vlezl do baráku a zavolala policajty. Je to asi měsíc co byla v nemocnici a začíná být pěkně slabá a zdá se že zapomíná, je to smutné
V žádném případě bych to neudělala.
babkatapka: Jedině za vašeho života prodejte někomu cizímu,ovšem s doživotním užíváním a dalšími doplňky smlouvou.Váš syn nemusí dostat nic!! Moje máma měla chalupu,starali jsme se jen dva ze 4 sourozenců.Po její smrti jsme zdědili samozřejmě všichni...Naštěstí sourozenci byli féroví a tak mám barák já a brácha určitý podíl...Jenže v jiných rodinách by se všichni třeba drali a chtěli by kus baráku nebo peníze a dopadlo by to špatně...Myslím,že většina takových dědictví by si měl člověk dobře promyslet ještě za života,aby předešel nesvárům,i když mu to po smrti může být fuk...
.JPG){kind=avatar}
Doufám, že jsme děti vychovali dobře a že se po naší smrti nebudou rvát o dědictví. Ale za našeho života jim nic nepřevedeme. Dokud budeme soběstační, bude domek náš (až ho splatíme). Až nebudeme schopní pořádně o něj pečovat, prodáme ho, půjdeme do nějakého penzionu, kde budeme žít z důchodů a z peněz z prodeje. A pak - hotovost se lépe dělí a snáz se schová před notářem
.
mám jenom malý byt v osobním vlastnictví a jednoho syna. Syn se o mě zajímá asi tak, že jednou za 3-4 týdny přijede na kafe. Je to péče o matku? Já m yslím že není, chtěla bych byt prodat, a odstěhovat se do DD. Klidně i mimo Brno, ale nikde mi nechtějí dát víc jak garsonku o 20 m2.
Nechci se zase tak hrozně uskrovnit a vzdám se všeho co mám ráda.
Byt udržuji, nikdy mi na nic nepřispěl a podle chování syna a jeho rodiny, jen čekají až umřu. Ale mě se nechce
Nejraději bych jej vydědila, ale to taky nejde.
Není to příjemné žít s takovým pocitem
Křeček: Napíši krátce svůj osobnéí prožitek. Nejedná se o tetu, ale o bezdětného strýce. Po smrti své matky sepsal závěť /rodinný dům/ve prospěch můj a mé sestry rovným dílem. Sestra se o nic nestarala po celých 20 let. My s manželem jsem vše zařizovali a pomáhali. Finančně si strýc vše hradil /naše služby - např. zajištění plynofikace a rozvodů elektro byly zdarma/. Celých 7 let jsme mu byli každý den k dispozici /cesty k lékaři , běžné nákupy, odvozy 1x týdně do restarace a zpět. vč rozvozu jeho známých/. Prostě frajer. Vše muselo být hotové teď. A my jsme sice nadávali, ale konali. Pak začalo být vidět, že jeho čas končí. a co myslíte v tu chvíli vyrazila sestra do útoku, znesvářila strýce s mým synem a do měsíce byl převeden dům v její prospěch a do dalšího měsíce skončil strýc v domově důchodů. Já jsem si po celou dobu byla této možnosti, či změny závěti vědoma, ale důvěřovala jsem. No co přišla jsem o 2 milionky a získala životní zkušenost. Nebudu říkat, že mě to mrzí , hlavně kvůli synovi. Strýc měl ale dle zákona na vše co učinil právo.....
.jpg)
Ono je koukám fakt nejlepsi nic nemit 
