Rizoto, květák, řízek... Umíš uvařit i něco jiného? Naše kuchařské začátky.
Když jsem se vdávala, bylo mi sladkých dvacet a má nezkušenost v různých oblastech života byla tudíž pochopitelná. Nejvíce jsem bojovala na poli kuchyňském.
Ačkoli mě maminka od nějakých čtrnácti let vedla k tomu, abych se něco naučila, protože „se ti to bude hodit, až se vdáš“, já jsem se většinou v kuchyni nudila a nad prognózou mého budoucího manželství jsem okázale zívala. Něco takového mi bylo tehdy vzdálené asi jako cesta na Měsíc.
Jenže život šel dál, v devatenácti jsem se zamilovala až po uši a ve dvaceti jsem už křepce kráčela k oltáři, abych svým podpisem a polibkem přislíbila svému milovanému lásku a společný život až za hrob.
Když pominulo líbánkové období, kdy nám k jídlu stačila pouze naše láska a chleba s máslem, zákonitě se dostavily poněkud prozaičtější záležitosti. Můj manžel byl z domova zvyklý na vynikající babiččinu kuchyni /jeho babička byla skutečně skvělá kuchařka/ a projevil přání, že bychom se taky mohli konečně jednou pořádně najíst. A úplně nejlepší by bylo, kdyby si mohl pochutnat na nějaké domácí stravě.
Zapátrala jsem v hlavě a veledůležitě oznámila, že tedy uvařím rizoto z hovězí konzervy. Miláček zlehka zalapal po dechu, neb pojem domácí strava pro něj představoval něco diametrálně odlišného, ale můj návrh nakonec odkýval. Asi mě nechtěl ze začátku moc vyplašit svými nároky…. Bez řečí pak snědl jakýsi chuchvalec slepené rýže, proložené zakonzervovaným masíčkem, který jsem mu s nevinným úsměvem naservírovala.
Druhý den jsem mu pyšně předložila vlastnoručně „vyrobené“ řízky s kaší a třetího dne si pochutnával na květákovém mozečku. I když to nebylo ještě úplně ono, viděla jsem na něm, že se začíná uklidňovat a do příštích dnů hledí s probouzejícím se optimismem.
Ten ho bohužel přešel čtvrtého dne, kdy jsem mu na talíř opět kydla naběračku rizota z konzervy. On totiž netušil, že ona tři jídla, která měl tu čest tři dny po sobě baštit, jsou jediná, co umím.
I protáhl obličej a zkonzumoval, co dostal. Ostatně hlad je hlad, že?
Po nějakém čase neustálého kolotoče řízků, květáku a rýže jsem se odvážně pustila do studia umění kuchařského a pokoušela se obohatit náš jídelníček o další, především klasická česká jídla.
V drtivé většině to končilo katastrofálně. Místo svíčkové jsem vytvořila jakousi odpornou, bezbarvou zeleninovou šlichtu, španělské ptáčky jsem přetvořila v uhlené krátery, chlupaté knedlíky jsem po předepsané době varu v hrnci dokonce vůbec nenašla a hovězí polévka skončila za stálého míchání v záchodové míse, neboť jsem do ní nakrájela i tlusté maso, což je prý nepřípustné.
A tak bych mohla pokračovat. Byla jsem prostě střevo. Pravé a nefalšované. Postupem času jsem tento svůj nedostatek překonala a dnes umím vařit skoro jako pánbůh. Fakt.
A co vy? Nenechte mě v tom a přihoďte nějaký svůj kuchařský začátečnický zážitek. Ono to člověka potěší, když zjistí, že jsou i další trdla, nejen on sám. Tak se nestyďte a pište, pište, koho z vás si sama osobně vyhodnotím jako největší kuchařské střívko, tomu pošlu pěkný dáreček.
22.1.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rizoto, květák, řízek... Umíš uvařit i něco jiného? Naše kuchařské začátky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No, tak jak vás tu čtu, tak se fakt musím hodně rdít
. Moji rodiče v tomto skutečně něco zanedbali. Já totiž, nějakým řízením osudu, když jsem se seznámila se svým přítelem (jsme spolu dosud - ohledně tohoto skutečně kupodivu
) a začli jsme u něj před víkendy pobývat, tak jsem neuměla ještě ani zapnout sporák
. Fakt nekecám, prostě když mi bylo cca 9 let, tak koupili nějaký ten special sklokeramický, šílená novinka a drahota, takže jsem nějak nechytala začátky a k tomuto novému odmítli kohokoliv pouštět, že ho zničí
. No a jsem spíš pomalejšího tempa, takže než abych měla v kuchyni pomáhat, tak mě spíš odháněli, že se to sama naučím až budu potřebovat. Takže já fakt neuměla vůbec nic, co by se nějak tepelně opracovávalo, ani žádné základy, krájení a tak. Měli nakonec pravdu, ale raději bych už něco do začátku uměla (tedy kromě obsluhy mikrovlnky a mazání chleba), ty začátky byly fakt krušné. Já v té době ani nikdy nevařila pudink, nekupovala uzeniny, atd. a měla jsem se starat o mě i přítele, i když jen víkendy. Tak fakt projevil super pochopení a ani se nějak extra nepozastavoval nad tím, že jsem v cca 19ti letech takové tele. Opravdu jsme taky pár měsíců to flikovali studenými věcmi, láska stačila
, ale pak tedy došlo i na praktické stránky věci. Tak to fakt bylo veselo, myslela jsem, že se kuře při pečení podlévá olejem a divila se, jak to prská, čína mi přišla málo ochucená, tak jsem přidávala sójovku, až to bylo černé až bota a pekáč na buchtu s jablky, že vymastím olejem a vysypu moukou, ale na tu jsem také jaksi zapoměla a bylo z toho černé cosi, ze kterého jsme aspoň lžící vyjedli ty jablka
. No, ale pomalu to nějak šlo. A víte, co je největší sradna? Že po těch už teď x letech je sbírání receptů, korzování po kuchařských webech, vaření a hlavně pečení teď jeden z mých největších koníčků. No jo, život je někdy samý paradox.
.gif)
Monik: 17:12: 
teď už se s tchánovcema bavim taky jen o počasí,ale ze začátku jsem se k nim snažila být upřímná a myslela jsem si(naivka),že budou na svýho syna pyšný,že pomáhá ženě s vařením a ono to bylo právě naopak,tchán z něj udělal pitomce,jak ho prý vychoval a tchýně se skoro rozbrečela...tak asi tak
.jpeg)
Verera - 22.1.2013 18:54 - tos mi připomněla, jak jsme pekly se ségrou mamce k svátku dort a těsto jsme obarvili několika jahodovými pudinky. Copak růžové bylo hezky, ale po upečení tak tvrdlo, že by s ním vola zabil
.jpg)
Moje matka mě k ničemu v kuchyni nepustila, protože nejjednodušší se jí zdálo, když si to udělá sama ............. a mně v tom věku nakonec taky 
Když jsem se vdala a stěhovala k muži, dostala jsem od ní mimo jiné sešit asi z deseti recepty na klasická jídla, popsané jejími slovy - svíčková, rajská, palačinky, lívance, rizoto taky a ještě pár dalších. Kupodivu, najednou mě TO začalo bavit, být za hospodyňku a musím říct, že mi to napsala tak, že nic z toho se mi nikdy nepodařilo zmrvit totálně - všechno se dalo jíst, ikdyž jsem sama cítila, že to není ono, jako od ní. Ale časem jsem to vypilovala, vyexpedimentovala si svůj styl a dá se říct, že dnes uvařím všechno - dokonce jsou věci, které má moje máma raději ode mě - prostě každý časem získá vlastní rukopis .........jenom pečení moc nedám - umím hrnkový koláč s ovocem a drobenkou a štrůdl z koupeného listového těsta, a s tím jsem vystačila zatím 25 let. Ještě musím pochválit muže, který byl v těch mých začátcích naprosto úžasný - všechno snědl, pochválil a dokonce i když nebylo něco akorát, dokázal ocenit, tu snahu a práci - říkal "na to, že jsi to dělala poprvé, je to prfektní - co bys chtěla, mně to chutná báječně" ... ono je tohle asi důležité, ta podpora - člověk neztratí tu chuť se učit - kdyby se xichtil, asi by mě spíš otrávil
Zejména moje babička měla snahu mě držet u vaření a já jsem zarputile odolávala, co jsme potřebovala vědět jsem okoukala, tak proč se něco učit dřív než je nutné.
Jen jednou jsem chtěla experimentovat u pečení a tajně mamince do sypkého těsta přidala trošku modrého barviva. Jenže se nic nedělo, nebylo to znát, tak jsem tam přisypala celý pytlík. Pořád nic , zklamalo mě to a šla se bavit něčím jiným. Až do chvíle, kdy se z kuchyně ozval výkřik maminky, Ona se ta barva projeví až po zalití vodou a buchta získala temně brčálovou barvu. Za trest jsem ji dostávala několik dní do školy na svačinu.
Tak vyloženou katastrofu jsem nikdy nespáchala. Ale pamatuju si na své první jídlo, bramborový guláš. Zdálo se mi to jednoduché, jenže nejdřív to bylo moc husté, tak jsme ředila, pak moc řídké, tak jsme zahušťovala, pak bez chuti, kořenila, moc ostré, ředila a tak dokola. No s jídlem, které je normálně hotové za chvíli jsem se patlala čtyři hodiny.
.gif)
Monik: ten 
umí taky dost věcí uvařit a někdy vaří. Hlady by neumřel. Horší by to bylo s úklidem.
Monik: podlévám, ale já musím prostě hodně větrat, vadí mi to v bytě..Na talíři ale ne, jen při tom vaření. To je jako když smažím květák nebo vařím zelí.
Jinak ten muj chlap, kdyz uz neco vari, tak musi mit presny navod.
On je totiz jinak moc sikovnej a je ten typ, ze si na vsechno najde presny navody a postupy a desetkrat to promeri a propocte nez se do toho pusti.
Jenze to je u nas, co se tyka vareni, pronlem. Protoze on se vzdycky pta, jak dlouho ma co varit a kolik ceho tam dat a docka se tak akorat odpovedi primerene, podle chuti nebo az to bude vareny
Takze je ze me hotovej, protoze chce presny minuty a gramy.
No ja varim "od oka" a instinktivne a dochucuju podle chuti jak mi to chutna, mam mlsnou hubu a vzdycky kombinuju co k cemu by se hodilo.
Ten muj chlap by zase,kdyz ma neco z jidla dat dohromady, jen tak z hlavy, kombinoval naprosty prisernosti.
Z jeho kombinaci se mi zvedal zaludek i v tehotenstvi. Jako kysely ryby s kecupem apod. byly na me moc.
.jpg)
Monik: Neboj, jak to nemá zažitý odmala, tak už se to nestane... To jsou holt jen ty vesnický dementní geny 
UVita: jsem si rikala, oba manzele, ze by byli oba tak tolerantni a bydleli pod jednou strechou a meli dohromady jednu zenskou
Jinak kachna teda opravdu vydrzela a zuby nastesti taky, i kdyz mely namale.
Neverim ti,ze z kaceny je u vas smrad. protoze kdyz se to podleje, tak krasne voni
Monik: aspoň vám dýl vydržela, když jste dlouho kousaliU nás za 15 minut zbyde po kačeně jedině smrad z pečení a špinavý pekáč.
Vzpomínám, jak jsem vařila svoji první dršťkovou polévku. Na krabičce bylo napsáno: Kostku hoďte do vroucí vody. Tak jsem to prdla do vody celé i s tím obalem. Přišla mamina a lomila rukama, jakou to má nemehlo kuchařinku. Dodnes mě vaření nebaví, vařím, že musím. To základní jsem se naučila, až se narodilo dítko. Vařím pár jídel dokola, nechce žádná nová jídla, tak si s tím vystačím. A asi se to jíst dá, protože oba moje manžele jsem vykrmila do porážkové váhy, metrákuTeda jednoho po druhém, mnohomužství doma nemám.
Ted jsem si vzpomnela, jak milacek delal loni kachnu
Hrozne se tesil jak si ji upece. Rikam mu: Podlej si to.
Vysledek byl z asi 3kg kachny asi tak 10dkg pozivatelnyho masa okolo kosti.
Kdyz jsem se ho ptala, jestli to podlil, tak ze pry ne, ze ji chtel mit krupavou
No ta 5 cm tlusta kurcicka opravdu krupala, ale nesla moc kousat
loupák: Tygřík: Si tak rikam, podle teto teorie, aby mi tady na vesnici ten muj "prazak" nezdegeneroval (kdyz uz tady ma to bydliste) a neprestal luxovat a myt nadobi
