Nejdůležitější člověk na světě. Máma.
.jpg)
„Máma.“ To je to slovo, které se drtivá většina dětí naučí říkat jako první. U mě to bylo stejné. Dnes je mi třicet a mamince šedesát. Mám ji moc ráda. Provází mě celým životem a vždycky se na ni můžu spolehnout. Je tu pro mne i pro mého bratra vždy, když ji potřebujeme.
Ne vždy jsem si s maminkou rozuměla. Dětství a puberta – hrůza. Zbožňovala jsem jen tatínka. Předesílám, že rodiče nebyli rozvedeni, dnes jsou spolu už 45 let. Jenže tatínek to se mnou uměl nějak líp. Kupoval mi cestou ze školky tyčinky a všechno mi dovolil. Maminka byla přísná. Zbytečnosti se kupovat nebudou, uklízet se musí a učit se také.
Jako dítě jsem maminku poslouchala, musela jsem. Jako pubertální slečna jsem se tvářila, že poslouchám. Oči jsem při tom měla v sloup a nakonec jsem si vše udělala po svém. Vzpírala jsem se a chtěla mít za každou cenu poslední slovo. Tehdy mě maminka ještě zkrotila. Vzpomínám si na jednu příhodu, kdy jsem opět „paštikovala“. Máma mě varovala: „Ještě řekneš slovo a dostaneš facku!“ „Slovo,“ povídám na to já hrdě. A následovala facka. A já zase „Slovo!“ a máma facku. Takhle se střídalo moje „Slovo“ s matčinými fackami, dokud mě to nepřestalo bavit. Jsem tvrdohlavá, a tak mě to přestalo bavit až po delší době, kdy už mi kůže na tvářích skoro hořela.
Dnes je to jiné. S maminkou jsem si mnohem bližší než v dětství a pubertě. Zlom nastal, když se mi narodil syn. Najednou jsme si měly pořád co povídat a probírat. Mám pocit, že mi máma daleko víc rozumí. Ale přesto nám to někdy zaskřípe. Asi jako všude. Já si myslím, že ve třiceti mohu říct svůj názor, a maminka zcela logicky chce uplatňovat rodičovskou autoritu. To je pak nepříjemné.
Vztahy matek a dcer bývají velmi složité a citlivé záležitosti.
Já jsem měla dlouhou dobu pocit, že musím lhát a skrývat před mamkou svoje problémy, abych ji netrápila nebo aby se na mne nezlobila. Pak přišel kolotoč okolo mého rozvodu a já zůstala jako opařená: Moje máma mě podporuje, nezlobí se, nevyvádí, nedělá scény. Po třiceti letech jsem pochopila, že jsem zbytečně bála, zbytečně lhala, zbytečně trpěla. Vždycky jsem kamarádkám záviděla mámy, kterým mohly všechno říct, a ani jsem netušila, že ji mám sama doma.
Dokážeme si říct, že se nám něco nelíbí nebo že jedna s druhou nesouhlasíme. Neříkám, že je to příjemné, ale je to pokrok.
Jisté je, že stojíme jedna za druhou, jisté je, že k sobě máme výhrady, ale... ona je jen jedna!!
A jak je to u vás? Funguje u vás vazba matka – dcera bez zádrhelů? Dokážete si pomáhat, povídat, podporovat? Dokážete se svěřit i s intimními problémy a přijít si vyslechnout názor té druhé?
19.2.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 77 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nejdůležitější člověk na světě. Máma.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moje mamka byla nejlepsi clovek na svete, bohuzel umrela velmi brzo a do dneska mi chybi. Tchyne byla carodejnice, ale mela jsem ji na haku, proste jsem ji ignorovala.Nejhorsi bylo, ze hecovala myho muze proti mne a ja mohla vyletet z kuze, kdyz prisel od ni a spustil, moje mama rekla to a toto.
Ale mamka byla zlaty clovek.
.jpg)
talenka: krásný rituál 
Monik: tak nejen tvoje tchýně, ale i tchýně tvojí maminky...to muselo být strašný s ní žít
já mam s mamkou taky vztahy super (i s tátou), taky se někdy chytnem, ale nic vážného. Spíš je to tím, jak už jsem tu kdysipsala, že ona je dost negativní člověk, resp. má negativní přístup k hodně věcem a pořád na něco nadává a mě to už občas strašně vytáčí. Taky se naváží kvůli každé blbosti do táty, toho je mi i líto
Ale jinak se bavíme o všem, vždycky to tak bylo a určitě i bude
tchýně taky ok, jen 2x to mezi námi zaskřípalo, ale to beru jako normál
Vykám jí, když mluvim o ní (i před ní), tak řeknu babička, když jí něco chci říct a jsem třeba v obýváku a ona v jiné místnosti tak jdu za ní a mluvím, bez oslovení
s mamkou jsme spolu jen 3 tydny v jednom roce ....ale ty 3 tydny si mame porad co rict .... zasmejeme se, nekdy se i chytneme kvuli nejake blbosti ...napr. kdyz ona si stezuje na tatku a ja to nechci uz slyset ....
- ale jinak - jsem rada, ze ji mam !!!! 
s mamkou jsme spolu jen 3 tydny v jednom roce ....ale ty 3 tydny si mame porad co rict .... zasmejeme se, nekdy se i chytneme kvuli nejake blbosti ...napr. kdyz ona si stezuje na tatku a ja to nechci uz slyset ....
- ale jinak - jsem rada, ze ji mam !!!!
.jpg)
Moje mamča je úžasná bytost - dokud se nenapije. O jejím alkoholismu tu asi ani nemá smysl psát... To pak nejenže jsem někdy držkatá, ale vyloženě hnusná. Protože z duše nenávidím, když bezduše opile tlachá, uráží se a brečí kvůli kravinám, naváží se naprosto nesmyslně do táty, do mě... Ale když je střízlivá, je to nejlepší máma a kamarádka - a vždycky byla. Řekla jsem jí vždycky všechno, jen poslední roky už jen ty dobrý věci, protože kdybych jí řekla jakýkoliv můj problém, byl by o důvod víc, proč se opít už v 11 dopoledne... Ale dětství jsem měla (až na ty její alkoholový výpadky) fajn a ráda na něj vzpomínám 
A jak už tu bylo řečeno - můj manžel si taky víc rozumí s mojí mámou než se svou. Tyká mým rodičům (sami mu to hned na začátku nabídli - přeci jen mamka je jen o sedm let starší než můj manžel 
), já si s tchánem taky tykám od začátku (ahoj, já jsem Standa. Dáš si se mnou Géčko, Kozla nebo Svijany? 
). Tchyně se mnou rok nemluvila vůbec, takže jsem to měla vyřešený 
Pak jsem jí teda mohla milostivě vykat a říkat křestním a teď před Vánoci mi po skoro sedmi letech nabídla tykání... No, taky mi to u ní moc nejde přes pusu...
teda jak to tady čtu,tak jsem ráda,že máme normální vztahy ve všech směrech-my k rodičům,oni k nám,my k dětem a naopak.Já žiju v domě s rodiči manžela už víc jak 20 let,začátky byly těžké,bydleli jsem v 1 bytě-my se synem,tchýně,tchán a manželova sestra,ale pak jsme se přestěhovali o patro výš a od té doby-je to hodně o toleranci a pak musím tchýni pochválit,že nám absolutně nezasahuje do našeho rodinného života.Jako babička funguje na 1*.
.gif)
talenka: 
My jsme si s mámou hodně povahově podobné. Obě máme stejné povolání, obě stejně pozitivní přístup k životu. A pořád bydlíme v jednom baráku. Vztah matka - dcera se přetavil do kamarádství.
každý den, když to jde, ji buď vyzvednu autem v práci, nebo se sejdeme na nádraží, jdeme na benzinku na kafe a máma na 
a za tu čtvrthodinku si v klidu shrneme, jakej byl den. Je to náš rituál, než se rozprchneme na nákup, pro děti do školy a tak. je to moc prima. A máma je taky prima
.jpg)
Monik: 
nasi taky bydleli s taty rodici v baraku..kazdy svy patro a bylo to neco podobnyho..deda teda umrel brzy,ale babicka se snazila a jeste jeji dcera ktera bydlela 300km daleko...bylo to docela sileny,dnes je babi v duchodaku a mama za ni nejde...a babicka uz dnes vi proc...ale proc na ni takova celej zivot byla..nechapu a stejne nechapu moji tchyni,ze ji syn a nezajima a vnuka taky ne...jeste nejak dokazu pochopit,ze si s tim synem neco udelali,ale vnucka a jedina je prece jak nepopsanej list,muze si vytvorit vztah sama a nic
Pentlička:12:13... tak to i já , i když mám manžela a pohodové manželství ....tak rodiče občas hodně chybí a někdy jsou sny jako živé...
ruzenka: 11:13...ne, ne, ne, ...moje maminka byla ta nejlepší na světě....
loupák: No vidis to. To si pak clovek rika, pro co takovy lidi vlastne zijou co? Uplne z toho tveho popisu cisi, jak jsou zapskli. Statek si do hrobu stejne nevezmou a akorat si kazi spolecny chvile, ktery by mohly byt hezky.
My teda taky asi casem nechame na baraku hodne energie, penez a casu. Ale ja uplne vidim, jaky tam vytvorime raj aby tam za nama vsichni blizci radi jezdili. Bude to takova oaza u lesa. A tam si budem spokojene zit a poskytovat azyl tem kdo to budou potrebovat a poradat rodinny seslosti a vypravet si vzajemne o zazitkach, treba i tech z dovolenych. Uplne to vidim, ten raj 
A divny je, ze jsem si vzdy myslela, jaky jsem mela hezky detstvi. No mozna jsem to vytesnila 
Kdyz si totiz vzpomenu na detstvi, vybavi se mi cas traveny u babicky (maminy mamy), kde nas byl plny barak a delali jsme si ohen a deda hral na harmoniku a my zpivali a tancovali kolem ohne...
.gif)
Monik: no tě pic,to si teda neměla moc šťastný domov v dětství,kvůli takový babě
,až jsem se z toho tvýho psaní zapotila při tý představě
...můj manžel má s mojí mamčou taky hezký vztah a už jsme s ní byli několikrát na dovolený,dokonce jednou u moře
...návrh,aby jeli jeho rodiče z mojí strany ani z jeho ještě nikdy nepad...oni stejně nikdy na dovolený nebyli,mají statek na kterým se rozhodli udřít a každou naší dovolenou ignorujou,nikdy nechtějí vidět fotky a když náááhodou něco prohodí,tak jen rejpání a shazování všeho,co jsme si tam užiliprostě jsou to divný lidi a jak už si psala níž,nebýt to rodiče mýho manžela,nesměli by mi přes práh...přes to všechno je mi vlastně manžela líto,že má takový rodiče a nikdy s nima neprožil ani desetinu toho,co já s našima(spíš s maminkou teda,i když s tátou mám taky dobrý vztahy,ale jiný
)....
loupák: Kdyz nad tim premyslim, tak musim rict, ze muj muz ma lepsi vztahy s moji mamkou nez s tou svoji. Klidne by s ni jel na dovolenou, uz jsme byli nekolikrat a kdyz jsem mu rekla, ze bysme mohli vzit nekdy tu jeho (v dobach kdy naivita u me jeste prevladala), prohlasil, ze si chce dovolenou uzit v klidu
loupák: No, mohla bych vypravet i jako vnucka. Do dneska to "uzasny" detstvi zpracovavam 
A baba s dedkem porad vyhazovali kazdyho z JEJICH baraku, dedek pak sel prvni nohama napred a baba zaver zivota prozila v tom JEJICH baraku sama, protoze tam s ni nikdo nechtel byt. Az potom ja par poslednich let jsem bydlela v prvnim patre, ale vztahy az do jeji smrti dost hrozny. Do dneska jsou tu hnusny energie, jsem rada, ze pujdem pryc. Na smrtelny posteli baba blouznila a mela halucinace, jak se o ni moje mama stara a mluvila o ni zdrobnele a jako by to byl snad andel 
Tak nevim,jestli si to nakonec uvedomila, jak se chovala cely zivot
A tchyne moje k te samote speje taky zdatne s tema jejima skoro totoznyma recma, jak chci jejiho syna okrast, intrikama apod. Sysli majetek a opecovava svuj podnik,kterej uz ma naplanovano predat svoji vymodleny holcicce (nasi dceri) a nejspis ji ani nedochazi, ze ta "jeji" vymodlena holcicka muze mit v dospelosti uplne jiny zajmy.
A musim rict, ze i kdyz obcas se s muzem kvuli ni pohadame, je mi ho spis lito,ze ma takovou matku. Ja mam s obema rodicema vztahy hezky (i kdyz mi tata dost ublizil) a kdyz si kolikrat predstavim, ze bych mela mit takovy vztah s mamou jako ma muj muz, tak je mi z toho smutno, az uzko
