Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Valí se to na nás odevšad. Diktát vládne světem ve všech oblastech života. Hlavně my ženy jsme mu vystaveny velmi intenzivně. Ze všech stran je nám do hlavy vtloukáno, jak se máme oblékat, líčit, česat, kolik máme správně vážit, jaký tvar mají mít naše ňadra, kterým krémem se máme patlat na noc a kterým na den, jak docílit zaručeně smyslných rtů, kterak zatočit s celulitidou... Normální žena aby se z toho zbláznila.

Nejhorší je, že už vlastně neexistuje žádná oblast, která by byla jenom naše. I v nejintimnějším soukromí bychom se podle současného diktátu měly chovat podle poslední módy, stylově a tak, abychom byly tak zvaně „in“. Výrobci všeho možného se nám snaží namluvit, že budeme-li jejich poslední výstřelky ignorovat, znemožníme se a jako ženy absolutně selžeme. A to nejen ve společnosti, ale třeba i doma v posteli.

Nene, tentokrát nemám na mysli nějaké zaručené rady, jak ozvláštnit uvadající milostný život. Chci se zaměřit na něco mnohem prozaičtějšího. Nikoli na to, s kým chodíte do postele, ale v čem do ní chodíte. Respektive v čem nejraději spíte.

Zjistila jsem totiž, že se patrně velmi prohřešuji vůči postelovému módnímu diktátu. Ten nám velí být sexy a zároveň působit křehce, něžně a nevinně, k čemuž nám má posloužit nejlépe saténové noční prádélko, lehké jako vánek. Takové to nic, co se odfoukne při sebemenším závanu. Kraječky, ramínka, délka sotva pod prdélku. Dejte pokoj.

Pravda, před lety jsem pár takových kousků vlastnila a snažila se dostát svému ženskému poslání tím, že jsem se každý večer halila – či spíše nehalila – do krajkové noční košilky s tenkými ramínky. Uléhala jsem s pocitem, že jsem správně něžná a křehká éterická děva. Záhy mě však tahle hra na nevinnost přestala bavit. V noci jsem se budila zimou a běda, jak jsem vystrčila zpod peřiny ruku. Ztuhlé a nastydlé svaly mi za tu parádu skutečně nestály.

A tak jsem přesedlala na osvědčená dlouhá trička a nostalgicky vzpomínala na babiččiny flanelové košile až na zem a s dlouhými rukávy. V těch se to panečku spinkalo. Zachumlaná do poctivých péřových duchen jsem se cítila bezpečně a krásně v teple.

Dlouho jsem si myslela, že mé noční úbory jsou pro většinu žen zcela nepřijatelné, a trápila se, že zatímco všechny ostatní statečně snášejí lehké noční prádélko, a jsou tudíž křehké a žádoucí, já jsem ve svém triku nebo pánské košili dokonale nemožná. Z omylu mě vyvedla až kamarádka, která je na svůj vzhled i poslední módu velmi dbalá. Když jsme jednou trávily víkend pod jednou střechou, doslova mě šokovala. Večer totiž vyšla z koupelny v pánském pruhovaném pyžamu a s teplými ponožkami na nohou.

V čem nejraději spíte vy? Cítíte se dobře v tom bezesporu krásném, nadýchaném a něžném „nic“, anebo dáváte přednost sepranému triku či dokonce právě pánskému pyžamu? Na závěr ještě malé vysvětlení: nebavíme se o tom, v čem svádíte manžela, ale v čem nejraději spíte.