Se slušností nejdál dojdeš. Platí to i dnes?
„Se slušností nejdál dojdeš,“ říkávala moje babička. Myslím, že toto pořekadlo je stále pravdivé, a kdyby se podle něj řídili všichni lidé na celém světě, bylo by nám tady asi o mnoho lépe.
Nežijeme ale v pohádce, žijeme v tvrdé životní realitě, která se s námi zrovna nemazlí. A tak bych výše zmíněné moudro doplnila: „Tam, kde je ale slušnost krátká, je dobré mít po ruce hůl“. Je to tak. Mnoho lidí bere slušnost, vstřícnost a toleranci druhých jako jistý druh slabosti a zkoušejí, kam až mohou zajít.
Začíná to už v útlém dětství. Jsou děti průraznější a sebevědomější a naopak jsou jiné, které se drží spíš zpátky a snaží se na sebe moc neupozorňovat. Jsou kluci, kteří nejdou pro ránu daleko, a také jsou takoví, kteří rvačky nevyhledávají a radši se stáhnou. Ti se pak stávají terčem posměchu a často bývají označeni za zbabělce. A to dokonce i svými rodiči.
„Co brečíš? Tak jsi mu měl jednu pořádnou vrazit a on by si příště dal pozor!“, hřímají otcové nad svými změkčilými potomky. Jenže ono to není jen tak. Když je hošík spíš plachý a bojácný, těžko se odváží napálit vyhlášenému školnímu rváči, který je navíc o hlavu vyšší, pořádnou herdu. Čím víc je jim pak předhazována jejich vlastní neschopnost a nedostatečnost, tím spíš se uzavírají do své ulity.
Bohužel, scény, kdy maminky nabádají pomalu již batolata k tomu, aby si nenechala nic líbit a řešila vše ukázáním síly a nebojácnosti, jsou stále častější. Jako by pomalu vymizela schopnost domluvit se lidsky.
Co si o tom myslíte? Je správné připravovat děti na život tím, že jim budeme zdůrazňovat, jak je důležité umět se „o sebe postarat“ tím, že se nebudou bát dát někomu ránu? A nutit tak vlastně ty „slušné“ k tomu, aby se snižovaly na úroveň těch agresivních?
Ať o tom přemýšlím, jak chci, nějakého zaručeně správného pohledu se nemohu dobrat. Jen je mi líto, že to čím dál víc vypadá tak, jako by se lidská společnost přizpůsobovala těm neslušným. Jenže po pravdě – ono nám asi nic jiného nezbývá.
Stalo se vám někdy, že jste byli v situaci, kdy jste si řekli: „A dost, slušnost stranou,“ a nastoupili jste na někoho pěkně zostra? Anebo patříte spíš k těm, kteří si nikoho k tělu moc nepřipouštějí a drží si odstup za maskou tvrdé neprůstřelnosti?
5.4.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Se slušností nejdál dojdeš. Platí to i dnes?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Když má někdo v sobě slušnost, asi z něho hulvát nebude.. Já jsem pro slušnost a myslím, že i sprosťáka vykolejíte, když mu odpovíte slušně. Slušnost neznamená bojácnost, slušně se dají prosadit jakékoliv cíle.
Dnes se slušností dojdeš tak akorát na kraj lesa. Dál už ne. A každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.
.jpg)
Slušnost neexistuje !!! Stačí si přečíst kterýkoliv tisk nebo Novinky na Seznamu ... Z toho přímo čiší hloupost a neúcta k čemukoliv...... nebo některé rádoby vtipné pořady na Nově ... .. čemu jsou dneska schopni se lidi smát .. výplodům některých "slušňáků" = Partička .. nebo teď Dejdarova píp .... ach jo ..
.gif)
Já se snažím také děti vychovávat ke slušnosti,ale proto že vím co se děje ve světě tak ještě radši chodí do kung-fu.Prostě chci mít jistotu že se o sebe postarat dokáží
.No a po mých zkušenostech sem rád že tam chodí....
Nechápu tyhle srážky s blbcema. To je pořád: nenech si to líbit, lidé ti dělají to, co ty jim dovolíš, oni tě nejdřív zkoušejí, co si necháš líbit atd. Jak to? Copak já jsem někdy měla potřebu někoho zkoušet, nebo někomu něco dělat naschvál? Nikdy jsem tomu nerozuměla, proč si to ti lidé dělají. A zajímavé na tom je, že jsem ještě bývala za tu špatnou, i když jsem nikomu neubližovala záměrně. To se uráželi třeba jen kvůli tomu, že jsem něco neobratně řekla, nebo něco zapomněla sdělit, pořád jsem slýchala: to se nedělá. A to dělali ti lidé, co věčně museli mít navrch.
.jpg)
Já hlavně nevidím důvod, proč to vnímat stylem buď a nebo. Buď je někdo rváč nebo je bojácný - buď budu slušná nebo neslušná. Myslím, že právě v tom je zakopaný pes - podle mě je dobře vést děti hlavně k tomu, aby všechno řešili a způsob komunikace volili s chladnou hlavou - to je základ - s někým se domluví lidsky, někomu nemá cenu předkládat argumenty, protože je prostě "jinde", a tak ho nevyhledávám a nechám ho žít. No, a když mě někdo napadne fyzicky, holt se musím ubránit.
Taky jsem kdysi často přemýšlela, jak syna vést, když byl malý - aby v tom světě mohl nějak fungovat - aby mu zůstalo lidství, zároveň se nedal ošmelit, ale aby z něj zase nebyl kóór moc velký hajzlík. Nakonec jsem se rozhodla ho nijak nevést a nechat ho žít vedle sebe, být mu příkladem a jinak mu dopřát, aby si zkušenosti s různými lidmi udělal sám. Zdařilo se - dnes se o něj nebojím - dokáže adekvátně reagovat, řekla bych
sqwela: A myslíš, že jsi prostě jen vybuchla, protože už to byla poslední kapka nebo jsme tě tu pošťouchli směrem o odvaze?
Článek trochu míchá jabka s hruškama. Slabost není slušnost, plachost taky není slušnost, když budu jen ustupovat a ustupovat tak nejsem slušná, ale pitomá. Slušnej člověk umí odmítnout a neustoupit i bez agresivity a neslušností (samozřejmě - mezi malými dětmi je to trochu něco jinýho)
Ale za mě - slušnost, slušnost, slušnost. Ne kvůli okolí, kvůli sobě. Proč bych se měla snižovat na úroveň vulgárního hulváta jen proto, že se někdo jinej chová jako vulgární hulvát?
sqwela - 5.4.2013 12:32
tak to já takové jednání jednou nevydržela, řekla jsem, že by neměli své pracovní problémy řešit před zákazníky, že nás to nezajímá a půjdem jinám a budou mít po kšeftu.
sqwela - 5.4.2013 15:10
to sele neni drahé. A co kamarádi? Notorek otáčí, mašlovat a ořezávat. 
sqwela: třikrát hurá, já jsem věděla, že to dokážeš 
Někdy to jinak než řevem nejde, ale důležité, že se konečně něco změnilo. Super a jen tak dál. Tedy ne ten řev, ale stát si za svým 
.jpg)
Badi, jaklo: děkuju
sqwela: jj,už to čtu,tak at' to vyjde
sqwela: Tak přeju hodně štěstí, ať se svatba vydaří dle tvých představ 
jaklo: psala jsem příspěvek ve 12:49, mrkni 
