Taky vám na zdi visel Gagarinův bratr?
„Co je to tady za hnusnou Máničku?!“ „Myslíš Gagarinova bratra?“ Kdo viděl film Pelíšky, zcela jistě si tuto památnou scénu vybaví. Pubertální synek si dovolil znehodnotit tatínkovu svatyni – nástěnku s budovatelskými hesly a rodinným jídelníčkem – odporným plakátem jakéhosi „zfetovaného individua“, čímž ve svém otci probudil ukázkový, cholericko-hysterický výstup.
Po celé generace je to s dospívající mládeží stejné. Každý její příslušník má svůj idol či idoly, kterým se dostává výsady zaskvět se v plné kráse na zdech pubertálního pokoje.
Za mých mladých let byl přístup k jakýmkoli plakátům téměř nemožný. A tak mi můj úplně první oficiální idol – Pavel Trávníček coby princ z pohádky Tři oříšky pro Popelku – musel postačit v mnohem menší velikosti, pečlivě vystřižený z titulní strany časopisu Ahoj na sobotu. Pravda, byl alespoň barevný.
Ve škole jsme záviděli spolužákům, kteří se nějakou diverzantskou cestou dostali ke skutečným plakátům skutečných zápaďáckých hudebních skupin. V devítce jsme všechny přítomné holky hromadně omdlely u jedné kamarádky, která měla na zdi obrovský plakát, na němž se skvěli úžasní Smokie.
Ovšem mou touhou největší bylo získat plakát té naprosto nejúžasnější a nejlepší skupiny na světě, kterou pro mne byla ABBA. Jejímu shánění jsem velice intenzivně zasvětila několik dlouhých let svého mladického života a toto úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem. Chvíle, kdy jsem otevírala obálku, jež měla tento zlatý poklad obsahovat, se navždy zapsala do mých pamětí jako něco nepřekonatelného. Při trhání obálky jsem byla nervózní jako letuška v ponorce a napjatě přemítala: Bude tam, nebude tam?
Byl tam! Všichni čtyři aktéři se přede mnou skvěli ve velikosti téměř životní a já jsem je chvějícíma rukama špendlila na čestné místo přímo nad mou hlavou. Ááách… óóóch… Dostavil se u mne pocit jakéhosi naplnění, dokonalého zhmotnění nesplnitelného snu… Zázrak, před kterým všichni svatí bledli závistí.
Jaké plakáty visely na zdech vašich pokojíků? Také jste patřili k těm, kteří podlehli neodolatelnému puzení mít svůj pokoj vyzdobený tvářemi svých idolů? Nebo jste takové puzení nikdy nemívali?
18.4.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Taky vám na zdi visel Gagarinův bratr?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sqwela - 18.4.2013 13:44
já se omlouvám kouknu na něj a mrazí mne, a ještě složení jména. Pokoukám pokud je tu ofotím. Když byl v Praze tak byla také na koncertu.
Já jsem si, v roce 1968, (v mých 15ti) vylepila Alexandera Dubčeka. Byl pro mě krásný a byla pro mě krásná i ta doba. Jenže jsem ho lepila (barevná fotka z časopisu) kanagomem a on se mi nějak rozpliznul... snad to byla předzvěst let příštích...
Jen tak namatkou Peter Nagy
, hokejista Michal Pivonka, hokejista Vladimir Ruzicka, fotbalista z Holandska Gullit pak jeste nejaky skokan do vysky vim, ze byl blondak nekde ze Svedska jmeno uz si nepamatuji...Kupovala jsem si casopis Stadion hodne plakatu odtamtud...
linda: 
Supeer, nemohla jsem si vzpomenout na jmeno. Proste Robin Hood byl krasnej 
Ala: Gotta jsem nemela v puberte rada, protoze ho porad poslouchala mama a porad Kaja Kaja. Je do nej celej zivot zamilovana
Prisla jsem mu na chut az pred par lety a musim rict, ze Kaja - je opravdu PAN Zpevak 
.jpg)
kozorh 18: nekeceeeej! tak to je dobrá :-) a na kterém albu? mám je všechny 
.jpg)
Peter Nagy, Elán, Kern ,Citron
Byla jsem na tom podobně jak psala : Monik - 18.4.2013 8:33
Puzeni by bylo, leč mi to nebylo dovoleno. Měla jsem alespoň sešit A4, do kterého byl vlepeny obrázky, které předtím prošly patřičným obdivem a vzdycháním spolu se stejně střelenými kamarádkymi. Obsah sešitu: Kotvald, Hložek, Michal David, Trávníček, A namilost jsem vzala ještě Gotta. Sice se mi zdál tenkrát strašně starý, ale v očích kamarádky jsem stoupla, když jsem mu dala místo vedle vyžvatlanců, jak se ona pohrdlivě vyjadřovala o Kotvald Hložek. Časem ještě na vnitřní straně skříně přibyl Tom Cruise, Elán a Roxette.
Almega: My na jihu jsme zase hltali Vídeň. Co na tom, že jsem německy neuměla ani slovo. David Carradine byl též můj idol coby putující mnich ze Shao-linu a David Hasselhof v tom seriálu s mluvicím autem.
já jsem byla bez plakátu na zdi, ale měla jsem plno fotek a vystříhaných obrázků Josefa Laufra
sqwela - 18.4.2013 7:54
Marilynovi Mansonovi, moje dcera je na obalu CD
.JPG){kind=avatar}
Neměla jsem pokojíček ani pokoj, a tak mi na stěně nevisel žádný plakát. Bratři spali v manželské posteli a nad ní visela Madona v oválném rámu, vedle mojí postele byla zarámovaná vzpomínka na první svaté přijímání mé maminky
. Paradoxní je to v tom, že maminka je ateistka. Katecheta ji od víry úplně odradil.
Michael Praed na nástěnce jsem ty obrázky měla, byly mrňavé Velký plakát Alberta Einsteina na dveřích. A vedle něj na stěně Peter Nagy - nechápu 
Počátkem 70.let jsme se u nás "na západě" dívali skoro furt jen na "Německo",máma dostávala katalogy a časopisy odtamtud a my jsme s bráchou smutně prohlíželi módu,jejich nápoje,potraviny,cigára,zpěváky a pod.Vystřihovali jsme si pro nás nedosažitelné aspoň a lepili na nepoužívané dveře do vedlejšího pokoje...
.JPG)
LvicekLucik: čauky :-) kus to byl a venku jsme pak vysekli zcénky z onoho dílu co byl :-)) jen to jeho umírání bylo dost zničující
Katulinka: čau Káťul, my ho měli taky... Kde je tomu seriálu konec...:( žrala jsem ho ze všech seriálů, co mi prolítli životem, úplně nejvíc a ten chlap byl kus, což?:)
No a jinak jsem měla plakáty vždy aktuální:) akorát asi Nirvana přetrvala nejdéle- dodnes je na dveřích pokojíčka u mamky v bytě...
Mně visela nad postelí Annie Girardotová, tu jsem zbožňovala (ač jsem hetero). Žádní herci ani zpěváci se mi tolik nelíbili.
