Prodám svůj život…
Lidi dnes prodávají kde co - pohasínající hvězdy své trapné životní eskapády, neznámým pipkám stačí rozhodit nožky někomu rádoby „slavnému“ a raz dva jsou z nich bulvárem uplácené VIPky, ti hodně zoufalí pak dají do oběhu třeba své vlastní orgány...
Já prodám svůj život. Zn: Ve vší počestnosti.
Nedávno mi totiž jedna hlava pomazaná řekla, že kdyby dopadla jako my (tedy jako já a můj muž), už by to dávno zabalila. A já se rozhodla to vzít z druhého konce. Já to prostě ROZBALÍM. A tak tady, na tomto místě, nabízím bez uzardění 1 rok svého života na prodej, 1 rok mého života ve Vaší režii. 1 rok bez své milované rodiny výměnou za nový začátek. Za svobodné nadechnutí pro sebe a své blízké, za klidný spánek mých dětí. 1 rok mého života za oddlužení po krachu firmy.
Situace, ve které se nacházíme, trvá už 8 let. Je to trýznivé nekonečno, na které si člověk musí zvyknout a smířit se s tím (a ani to nejde úplně nadoraz, vždy vás to srazí zas a znova na kolena), nebo se zbláznit. Nebudu se rozepisovat o strastech podnikání, podvodu společníka a mnoha dalších okolnostech, které naši rodinu přivedly na buben a mně k tomuhle psaní, neb by to bylo velmi dlouhé. A jak známo, lidi neradi čtou dlouhý články :o). S manželem máme štěstí, že máme práci (v našem regionu je velká nezaměstnanost), každý u jiné firmy, oba máme obestavené platy a dostáváme tzv. nezabavitelnou částku. Nestěžujeme si, dluhy se mají platit. Ovšem penále neutěšeně roste, odměny exekutorů se množí jak paví očka a my již dávno ztratili přehled o výši dluhů, komu a co, jelikož si je prodávají mezi sebou různé firmy, jejichž název kolikrát neumím ani přečíst.
Posledních pár let nás v podstatě hodně naučilo a hodně nám dalo. Na druhou stranu nám také hodně vzalo. Vzalo nám velký kus zdraví a svobodný život bez všudypřítomného strachu v pozadí. Mou noční můrou je vybílený rozházený byt, zlomený ubrečený dítě na schodech a vystrašený zaběhnutý pes někde v ulicích… Zatím mne to straší jen ve snu.
Už neznám zazvonění zvonku u dveří bez staženého žaludku a srdce na plný obrátky někde v krku – zase exekutor? Pro mne jako pro mámu je strašný pocit slyšet v telefonu vyděšený hlas dítka „mami, byli tady exekutoři, máme olepené dveře, co mám dělat, kam mám jít…“ Je mi naprosto ukradený majetek – už stejně nic nemáme, nemají nám tedy co vzít. Kašlu na nejapné pohledy zvědavých sousedů… Mne jen k smrti děsí obavy a strach mých dětí, to, že je před tímhle nedokážu ochránit. Můžu jim vysvětlovat, můžu je na tyto situace připravovat jak chci zas a znovu, ale pokaždé, když se to stane, mají v očích TEN strach. Přestože už jsou velcí, jsou v tom okamžiku jak malá lapená zvířátka. A to mne bolí. Chci, aby mohly volně dýchat a zase beze strachu klidně spát.
Proto dělám tenhle krok. Nabízím 1 rok svého života výměnou za pomoc se splacením našich dluhů. Zoufalé ženy dělají zoufalé věci….
Nejsem zoufalá. Jsem šťastná, protože mám pro koho tenhle krok udělat.
Většina si asi řekne – blázen – a zaťuká si na čelo. Ale moje babička říkala, že zkusit se má všechno. A kdo nic nedělá, nic nepokazí. Já jsem se aspoň vypsala. A když už nic, tak třeba někoho po přečtení napadne, že on sám na tom vlastně není vůbec špatně a bude se chvíli cítit líp… Tak jako si nicotnost svých problémů uvědomuju pokaždé já, když čtu články o těžce nemocných a bezmocných. A vlastně ani nevím, co udělám, kdyby někoho napadlo se ozvat :o). Zatím je to jen výkřik do tmy.
Chcete mne?
24.5.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prodám svůj život…
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nika1: to je dobrý nápad, v případě prozrazení se dá vždycky tvrdit, že tam jen pomáháš ze známosti, a zadarmo
Znám taky jednoho pána, dříve ředitel a podnikatel OSVČ, šikovný a čestný. Společník napůjčoval peníze jako na vybavení, pán to jako majitel podepsal, pak peníze společník vzal a zdrhnul. Nyní má pán obstavený důchod a dělá na černo, protože tyhle peníze mu nikdo nevezme. Být Vámi, najdu si druhé zaměstnání na černo. V tomhle banánistánu je to dost běžný. Nebo co je ještě běžnější, že Vám dají min.mzdu a na ruku bokem a o tom taky exekutor neví. Je to protiprávní, ale dokázat je to je asi těžké.
Holka, já Tě snad znám, nebo znám někoho, kdo je na tom velmi podobně.
monja: souhlasím s tím vypovídáním se tady - však pořád platí "sdělená bolest-poloviční bolest".
.jpg)
orinka: určitě je to míněno jenom obrazně... jsou v takový ři*ti, že už je napadají nejrůznější blbiny ... a nakonec se vymluví a zase táhnou tu šílenou káru dluhů dál ... ono jim ani nic jinýho nezbývá 
úplně úpřesně si pamatuju, jak hrozně mi bylo, vstávaje - lehaje, pořád jsem jenom myslela na peníze ... bylo to děsný 
A teď mi navíc napadlo: co na ten šílený nápad říká manžel? To by přece nemohl připustit, aby mu toto provedla vlastní žena. Vždyť by nemohl mezi lidi aby ho nesežrali a jak by se cítil on? Jako pasák?? Já pevně věřím, že po pár dnech už tohle výše psané není pravda a hledáte jinou cestu. Toto je absurdní, neuskutečnitelné a už předem špatné řešení.
ahojky nevím co radit, ja taky prožila hruzné věci a po letech padla až na dno a bylo s promnutím kurevsky těžké z něho vstát bez ohledu na to že sem to chtěla něspočetněkrat vzdat, ale zvedla sem se, pros svoje děti pro svuj život
Jen sem si vzpoměla na pana ktereho sme potkala na sociálce před par měsící povídal že byl velkej podnikatel neřešil kolik stojí oblečení kolik da za jídlo mohl mít milenek kolik chtěl, ale vždy si rad pokecal s bezdomovci, a lidi mu říkaly proč se s nima bavíš , a on říkal že člověk nikdy neví kdy skončí pravě jako ten bezdomovec. no a pak na něj žena s milencem ušila boudu, s penezi takže krach firmy a on seděl,za udajné podvody ktere neudělal, ma tři dcery a všechny tři chcou byt s ním a né s matkou, tak sehnal byt a se sociálkou řešil peníze a zakladní vybavení a prsotě bojuje,
nezbýva než bojovat. a co třeba osobní bankrot????
To je tezka situace mozna bys mohla na chvili dat deti k rodicum atp., aby mely klid a ty trochu taky, najit dobreho!!!! pravnika ja vim, ze takovi jsou drazi, ale nekdy pres zname pomohou atd...atd...Nekdy se da najit nejaka klicka, slovo ve smlouve oni uz jsou vycviceni dokazi hledat a situace se muze obratit...Podle me pravnik nejlip vi co muzes, nemuzes, poradi ti, ale musis najit dobreho...Hodne stesti...
.gif)
takže vy jste vlastně v tom všem srabu nevinně......trpíte za podvodníka ?....
napiš všude možně kde se dá.....vypiš jak se věci věci mají a rozešli na státní instituce a i do té televize, za to nic nedáš......určitě je to lepší jak nabízet rok života....
požádej soud o oddlužení , napiš nebo jdi osobně za ombudsmanem.....
odvolávej se všude na vaši nevinnu a na děti ( nevím jak jsou staré)....přemýšlím co a jak ti poradit.....
kareta: Já vím, že se nesmažou, ale ve vězení by byl aspoň pod kontrolou a mohl něco splatit a ne ty peníze ulít, jenže práce pro vězně není a i pokud je, tak jen když chtějí.
Slyším okolo sebe různé životní příběhy, ale tohle nemohu rozdýchat. Nejsem schopna článek přečíst znova, to je pro mě moc.Nečetla jsem zatím ani reakci ostatních. Nemám právo nikoho soudit, ani ne radit, vím toho příliš málo. |Nevím, jestli jste schopna stávajícím způsobem placení dluhu blížit se dnům lepším. Ale moc bych se bála toho, že vámi uvažovaný krok by nebyl bez následků. Velkých. Pro vás i celou rodinu. Neporadila jsem, nepomohla, ale moc vám přeji lepší život. Dětem, vám i manželovi.
Verera: ty dluhy se vězením nesmažou, to jsou ty nedobytné pohledávky
.jpg)
Ell2013: ach jo, za 6 let ho pustí a začne znova. A vy konce nevidíte a nikoho jste nepodvedli.
Ell2013: Sedí, pracovat nemusí a nikdo z něj nic nedostane, ne? Ten by měl makat 12 hodin denně a všechno posílat na splácení. Nevím, proč jsou lumpové chráněni víc než poškození. Asi je to tak pohodlnější.
To ani snad nejde, ne? Určitě jsou na tom lidi daleko hůř. Je to těžké co prožíváš, ale musíš se odrazit od dna a začít znovu. Důležité bude najít sílu, aby člověk mohl bojovat. Věci, majetek - to vše je pomíjivé, nikdo si to nikam nemůže vzít, ale prožitý život, vzpomínky, ty má každý v hlavě. Znám jednoho, co přišel o vše, začal na ubytovně, měl dvě zaměstnání a teď má svou garsonku. stálo ho to hodně úsilí, námahy, dřiny, ale teď je rád, že to nevzdal a život má rád.
