Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

krasaka: Na mne by si asi smlsla. Neumim zpivat neslysim skoro na leve ucho a hudebni sluch se nenachazi ani v tom na ktere slysim. Dostala jsem smyccem jednou pri pokusu o zpev nasi hymny, nutno dodat ze pravem. Tyl se v hrobe urcite silene vrtel kdyz jsem vyla jako kojot. Ale na ucitele vzpominam rada byl bezva.

krasaka: učitelka kráva ale dobře to dopadlo, super že se s tím něco ddělalo a kluk to neodnesl

jinak jak to tučtu, fakt nechápu jak můžou ti učitelé být tak zlí, zemsěšňovat žáky (studenty)...

na ZŠ to byla - kupodivu - učitelka hudební výchovy, kde bychom předpokládali cit pro vše krásné. Ona dáma neměla daleko do důchodu, postavy byla podměrečné,hodně menší nežli většina hochů - ovšem nenávist k žactvu z ní úplně čišela Snad měla jiné představy o svém uplatnění ve světě hudby a vybíjela si zlost na nás Seděli jsme v lavicích a zpívali písně,které určila - ona pak s houslemi v jedné a smyčcem v druhé ruce procházela uličkami a každou chvíli někoho svižně švihla smyčcem po hlavě, pobrukujíc dle árie Escamilla z opery Carmen:TOREADORE SMĚLÝ, POZOR SI DEJ - kde si toto však upravila a s důrazem na první slova mnohdy až ječela "Ty hajzle jeden, pozor si dej" - pokud byl žák vyvolán k tabuli a nebyl dostatečně připraven, musel natáhnout dlaně a smyčec si to užil - do doby, kdy jeden "údajně výlupek" z naší 7.B ten smyčec pevně uchopil a zlomil přes koleno - kupodivu ani po vyšetřování nedostal dvojku z mravů, protože byla sepsána petice a podepsána nejen žáky, ale i rodiči z celé školy - od září už "soudružka" nenastoupila

*fyzikář byl týpek, který po žácích házel svazek klíčů nebo třídnici , kluky fackoval ( z dnešního pohledu za blbiny -například když se někdo během jeho výuky otočil na souseda za sebou, okamžitě po něm něco hodil, nebo - mu dal facku. )

Ano,měla jsem strach - z matiky( protože mi vůbec nešla i když učitel byl fajn,alemaminka nemohla překousnout, že mi matika nejde ) a fyziky a z tělocviku - protože na tyto předměty jsme měli otřesné učitele, kteří se vyžívali v ponižování a buzeraci.
Bože - ještě dnes vidim učitelku na tělocvik - malá, tlustá, červená teplákovka z uměliny, na krku nezbytná píštalka a její zupácky hlas - člověk si připadal ne jak v tělocvičně, ale na jak na vojenském výcviku - ta babizna neuměla mluvit normálně, jen ječela a ječela, urážela , navážela se do našich postav at už byly hubené nebo tlusté, do aknozní pleti ... vyloženě ZLÁ osoba!!!!

Na střední už se naštěstí žádný takový IDIOT nevyskytoval.

A abych to vyvážila - s velkou radostí vzpomínám na učitele přírodopisu na základní a na učitele biologie na střední škole - ti se vryli do srdce snad všem svým žákům a studentům - dokázali si sjednat přirozený respekt, aniž museli zvýšit hlas , byli vtipní, empatičtí a do jejich hodin jsem se moc těšila.

Já měla "štěstí" na učitelku, která učí jen proto, aby mohla buzerovat děti. Když se nám snažila vecpat na školní výlet v 9. třídě, tak jsme raději nikam nejeli.
Pak jse taky zažila vyučující, která vůbec neuměla učit. A pokud někdo něco nechápal, brala ho jako osobního nepřítele. Bohužel to byl maturitní předmět, jen tak tak že jsem prolezla.
A nejúžasnější učitelku jsem měla hned v 1. třídě. Prohlásila, že jsem jí zklamala, protože nejsem jako moje starší sestra a tím ukončila veškerý pozitivní zájem o mou osobu. Ve třídě jsem pro ní byla vzduch a pozornost mi věnovala pouze v okamžiku, kdy mě mohla shodit před ostatními.
Kvůli těmto osobám jsem školu nenáviděla a chodila tam víceméně s odporem.

matika mne bavila, ale přišla jiná úča ta to drala podle těch co říkali že to pochopili a bylo po ...
O maturitě se mě zdálo hodně dlouho a propotila jsem hodně nocí. Měla jsem štěstí i na učitele co to měli jako poslaní.

Nejhorší zkušenost jsem získala až jako matka,když úča řekla dceři, kdyby ji to auto přejelo celou byl by klid. To jsem už však někde psala.

Piafka: Je fakt, že mně od malička někdo vsunul myšlenku, že neumím zpívat a hudebka pak pro mě byla utrpením, až když jsem objevila tu kytaru jsme zjistila, že to s tím zpěvem není tak hrozné, sice nic extra, ale slušný průměr, nějaký ten sluch taky mám, začala jsem se pak učit sama na flétnu a na housle a najednou mě to začalo bavit.

To je ale fakt strašné, jak jedna neuvážená věta nějaké tetičky dokáže vytvořit komplexy, ze kterých se jde těžko vyhrabat.

Možná, že kdyby všichni k dětem přistupovali stylem:" Na matice není nic složitého, máš chytrou hlavu, tak ji jen používej," ubylo by mnoho matematických "antitalentů". Ono vůbec aspoň polovička úspěchu je v tom, že si člověk v dané oblasti věří.

orinka: To bylo oboji jeste v dobach blaheho socialismu.

Nebavila mě matematika, fyzika a chemie, ale vyslovený strach jsem měla z tělocviku. Ačkoliv jsem byla štíhlá až hubená, byla jsem naprosté dřevo. Tělocvikářka mě nenáviděla, šikanovala mě a já nenáviděla ji a její hloupý předmět. Poslední 2 roky na gymplu jsem byla osvobozená z tělocviku a to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát.

Verera: jo, je to přesně o vytváření bloků. Podle mě to ovlivňují i rodiče i učitelé. Dost často si žáky dělí na "humanitní typ" a "technický typ". Jakmile člověka takhle zařadí, automaticky se očekává, že to druhé mu moc nepůjde. Někdy to tak je, často je to ale opravdu vsugerované, zbytečný strach z něčeho, co se zvládnout dá, jen mi to třeba nejde samo nebo se musím naučit přemýšlet o tom jinak atd. atd.... já to měla hodně z domu, že mi jdou jazyky a matika nebo nějaké technické předměty moc ne, narozdíl od sourozence. Ale jakmile jsem tenhle blok překonala, zjistila jsem, že je často pohodlnější a rychlejší k něčemu dospět v matice než se třeba připravit na státnice z němčiny.

Verera: Matika je strašák, protože jí málokdo z kantorů dokáže vysvětlit. A jak si táhneš nějaké nepochopení od "mnohočlenů", už nemáš šanci navázat na další.
My měli našeho třídního mj. na elektroniku. Byli jsme ve druháku, když nás zavaloval vzorci a odvozeními za pomoci derivací a integrálů. Většina nechápala, protože integrály nás čekaly až za dva roky, takže těm čtyřem popsaným tabulím jsme moc nevěnovali pozornost.
Pan profesor si ovšem po celou dobu počítal nahlas. Sledovala jsem tok jeho myšlenek a mlčela. Až když se na konci popsané čtvrté tabule podivil, že mu to nevychází, ozvala jsem se, že na čtvrtém řádku první tabule říkal, že 2x3 je "vosum", takže asi chybička začala tam...
Vzal to sportovně, a přestal mě jako jedinou holku na škole diskriminovat.
Když jsme totiž nastoupili do prváku, rozhlédl se po třídě, zastavil se pohledem na mě a pravil : "Holky na tenhle obor nepatřej, postarám se, abys vypadla",
No, přežila jsem a dělala předsedkyni třídy, žehlila všechny průšvihy a nakonec byl rád, že mě tam má.

Proč je matika takový strašák? Nemyslím nějaké integrály apod., la ena základce s epřece učí samé logické věci, které lze odvodit jen když člověk používá hlavu. A kolikrát to i v praxi dělá a nepřijde mu to složité, ale jak se tomu začne říkat matika, tak jsou z toho všichni hned vyděšení.

Přece každý logickou úvahou dokáže vymyslet kolik zaplatí v obchodě nebo za jak dlouho dojede k babičce vlakem.

Místo toho si ale řekne, že je blbej na matiku a vytvoří si blok, kdy pak ani nezačne tu hlavu používat.

Na základce mi nejvíc vadila matika a výpočetní technika a moc mě bavily čeština a angličtina. Potom jsem zpohodlněla a přestala si vsugerovávat, že je matika něco strašnýho. A tak mi přišlo na střední škole jednodušší přicházet na něco v matice než se učit sáhodlouhé cokoliv v humanitních předmětech. Na vysoké už se to otočilo úplně a biflování čehokoliv téměř nazpaměť, protože to nemělo většinou žádnou logiku, jsem nesnášela a přestala jsem na to mít i paměť. Záliba v literatuře mě ale nepřešla.

magatao: to byla jiná. ale možná ta naše byla ta hodnější sestra