Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Bojím se jezdit výtahem. Jak svůj strach ovládnout?

Bojím se jezdit výtahem. Jak svůj strach ovládnout?

Nevím, jestli se někdy některé z vás něco podobného nestalo, pokud ano, možná se se mnou podělíte o svou zkušenost. Já si totiž připadám jako blázen. Začala jsem se bát jezdit výtahem a nejsem schopná svůj strach nějak racionálně zvládnout. Prvotním impulsem byl zážitek před třemi měsíci, kdy jsem zůstala viset ve výtahu v našem domě skoro dvě hodiny.

Nikdy jsem netrpěla klaustrofobií, ale tenkrát se mi asi projevila. Po půlhodině v tom uvízlém výtahu mi začalo bušit srdce jako na poplach a pot se ze mě jenom řinul. Když mě konečně vyprostili, hodně se mi ulevilo, nicméně třásla jsem se ještě večer.

Druhý den, když jsem odcházela do práce, jsem si automaticky přivolala výtah, ale když jsem ho otevřela a měla do něj nastoupit, najednou se mi rozbušilo srdce přesně tak, jako když jsem v něm byla zaseknutá a já do něj nastoupit nedokázala. V práci se situace opakovala, takže jsem šla čtyři patra pěšky do své kanceláře.

Od té doby jsem nikde žádným výtahem nejela, všude chodím pěšky. V podstatě by o nic nešlo, ale začíná mě to docela zmáhat. Táhne mi už na šedesát, takže fyzička už není, co bývala, bolí mě kolena a řeknu vám, cesta po schodech dolů je pro ně pěkný záhul. Bydlím v osmm patře, v práci ve to mám čtyři patra, ale během pracovní doby řeším i různé pochůzky, takže se po těch schodech dost naběhám.

Když jdeme někam s manželem, kde je potřeba použít výtah, tak on jede a já jdu pěšky, dívá se na mě jako na blázna a prý bych se měla nějak pochlapit. Podle něj v sobě tu fóbii záměrně pěstuju a nesnažím se s tím nic dělat. Ale tak to není. Občas to zkusím, přivoám výtah a odhodlávám se, že tentokrát do něj nastoupím. Ale když přijede a já ho otevřu, rozbuší se mi srdce, vyschne mi v ústech a na čele mi vyrazí pot.

Přemýšlím, jestli nejsem zralá na nějaké psychiatrické vyšetření. Ale možná to časem přejde samo. Proto bych se chtěla zeptat zdejších čtenářek, co si o mém stavu myslíte a zda jste některá neprožila něco podobného. Šly byste na mém místě k doktrovi, nebo byste počkaly, jestli se vše neupraví nějak samo? Přiznám se, že stát se psychiatrickou pacientkou se mi moc nechce. Ale chodit pořád tolik pater taky ne, za chvíli to pro mě už bude skutečný problém.

Předem vám moc děkuji.

Majka


1.11.2016   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 11   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Bojím se jezdit výtahem. Jak svůj strach ovládnout?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Petruša
Petruša - 5.11.2016 16:33

Verera: do tohohle výtahu jsem vlezla asi 2x a nehodlám to už nikdy opakovat smajlik - 68

 
Verera
Verera - 2.11.2016 0:01

Co takové ty prosklené výtahy v obchodních centrech? Není to uzavřená budka bez oken, nejezdí moc vysoko, třeba jen jedno patro a pokud by tam člověk náhodou uvízl, tak je vidět a někdo si ho brzo všimne. Nepomohlo by to jako trénink?

 
kubikm
kubikm - 1.11.2016 19:37

zkus takovou berličku
na klíče...ty máš vždy....si dej nějakou figurku, bambulku...podle tvé letory...a vezmi v kapse do ruky a řekni...dokud mám toto, nic se mi nemůže stát...a snaž se tomu uvěřit
já se takhle přestala bát letadla....

 
Křeček
Křeček - 1.11.2016 15:47

No já taky většinou chodím po schodech. Žádnou fóbii nemám, jen nemám výtahy ráda. Když je potřeba, tak výtahem jedu.
Moje kolegyně se baví tím, že jsem poněkud nejistá při naskakování do páter-nosteru, tak mě vždycky hecuje, že pojedeme (jedno patro pro kafe) smajlik - 68

 
YXH
YXH - 1.11.2016 13:45

Chodit po schodech je stejne zdravejsi smajlik - 64

 
Bellana
Bellana - 1.11.2016 12:14

Samo to nepřejde. Naopak. Čím déle to budeš odkládat, tím větší ten strach bude. Po autonehodě jsem raději jela pět hodin vlakem než dvě hodiny autem. Až po několika letech jsem se nechala svézt. Bylo to hrozné. Postupně mi nic jiného nezbývalo než se nechat vozit, protože na služebku člověk musí a ne všude se dá dostat autobusem nebo vlakem na určenou hodinu. Ale s některými řidiči jsem sedla do vozu jen jednou. Teď už se nechávám vozit bez obav. Leda když někdo jede moc agresivně, mám chuť vystoupit za jízdy.
Takže jako člověk trpící hrůzou z výšek doporučuji překonat se a zkusit aspoň jedno patro, sama nebo s důvěryhodnou osobou. Manžel to asi nebude, evidentně má tak málo pochopení pro fóbii jako měl můj manžel, dokud nezjistil, že jeho kamarád trpí ještě větší hrůzou z výšky než já. Kamarád je totiž ochoten vrátit se deset kilometrů, jen aby nemusel přejít po děravém mostě přes roklinu. To já přejdu, i když jsem hrůzou ztuhlá.

 
dadka
dadka - 1.11.2016 11:46

Choď po schodech, uděláš tím i něco pro svoje zdraví.smajlik - 35

 
Anče
Anče - 1.11.2016 8:26

smajlik - 105Majko,jsem klaustrofobik odjakživa - tohle ,vypěstovat, nejde.Jen jde posoudit,jestli Tvůj strach z výtahu má souvislost se zážitkem ,jak jsi zůstala ve výtahu 2 hodiny, nebo je to trvalá fobie.S tím Ti pomůže lékař.Já se naučila s tímhle žít,nepotřebuju psychologa.Intuitivně se stavím v místnosti tak,abych viděla na okna a nejlépe z nich /ve třídě např.stojím u okna/,vyhýbám se dlouhému pobytu v místech bez oken-garáž,podzemní garáže apod.Dá se s tím dobře žít.Největší problém jsem měla na magn.rezonanci/tunel/,ale s pomocí sestřiček jsem to zvládla.Není to nic těžkého.smajlik - 105

 
Pentlička
Pentlička - 1.11.2016 8:16

No, normální to není, to je jasné. Vypěstovala sis fobii. Podle mě by to chtělo psychologa a pod jeho vedením fobii postupně překonávat. Jet třeba jen jedno patro, s manželem nebo někým, komu důvěřuješ.

 
kareta
kareta - 1.11.2016 7:17

Budeš mít krásnej zadek a stehna, fyzička se zlepšísmajlik - 68 Jinak viz. Linda.smajlik - 47

 
Linda
Linda - 1.11.2016 7:03

Rekla bych ti chod po schodech, je to zdravejsi, ale vzhledem k tvemu veku a bydleni v 8. patre uznavam ,ze je to krapet ostra odpoved.
Vyhledej psychologa. Neni to ostuda. Kdyz te boli zub tak taky neni ostuda jit k zubari. A v mezicase bych zkusila vytah, ale nejed sama, jet s nekym koho znas a muzes si popovidat behem jizdy - manzel, dobra kolegyne, kamaradka. A zacala bych jenom vstoupit do vytahu a zase vystoupit, proste jenom o ten pocit byt ve vytahu. A az ho zvladnes zkus jet jedno patro. Osm pater trva dost dlouho, i ty 4 v praci nejsou malickost, takze proc nezkusit sjet s manzelem o patro niz a pak vyjdi to jedno patro nahoru. Budes vedet ze se jedna o chvilicku, o jenom jedno patro a kdyby se vytah zastavil tak mas nekoho s sebou a muzes si povidat.
Nezazila jsem tvuj pocit, ale mam problem s vyskami a jenom myslenka na to, ze podemnou je dira nejakych 5-6 a vice pater mi rozstrese kolena. Takze pokud nekdo bydli vyse, dojede vytahem pro me dolu a jedeme spolecne nahoru a totez kdyz jdu zase domu. Moje mama v 72 zustala viset ve vytahu a zazila pocity ktere popisujes. Ji pomohlo jezdit se sousedkou a paradoxne jezdit vytahem v druhem vchodu (mely propojene chodby v panelaku). Proste vytahu ve svem vchode neduverovala, ale do toho druhyho byla ochotna vlezt se sousedkou - ale jak sjem pochopila tahle zkusenost tobe nepomuze smajlik - 26

 

Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 78154.
Archiv anket.