Věšení prádla je hotová věda. To nejde jen tak hala bala.
V každé rodině se věší prádlo a každý máme svůj systém. My, holky, jsme byly vycepované babičkou. Šňůry musely být pořádně napnuté, otřené vlhkým hadříkem, kolíčky s pevnou pružinkou a prádlo zářící bělostí. Na první šňůru se věšela trička, košile a halenky. Na druhou sukně, šaty, zástěry. Třetí šňůra patřila ponožkám, podprsenkám a gaťkám. Poslední šňůra kryla tu třetí a to ručníky a utěrkami. Vše mělo svůj řád a pověsit prádlo halabala znamenalo sáhodlouhé kázání, ne-li domluvu pádnou rukou.
Tak nějak to mám pod kůží, že by mě vůbec nenapadlo dát ručníky na první šňůru. Vůbec nad věšením nepřemýšlím, a přesto to vždycky vypadá, jakoby mi za zády stála naše babi a laskavým hlasem říkala: „Prádlo je vizitkou hospodyňky.“
Včera jsem se vracela z města a můj zrak padl na šňůry. Vytřeštila jsem oči, zalapala po vzduchu a málem pustila igelitky s nákupem. Na šňůrách se plácalo bez ladu a skladu sporadicky zakolíčkované prádlo. Z první šňůry mi vstříc plandaly trenky a ponožky proložené trikem a starou žínkou. V dalších řadách to nebylo o nic 
lepší.
Ze šoku mě probralo hlášení synka: „Tatííí, průšvih, máma je doma.“ Ze dveří se vyřítil manžel a vítal mě slovy: „Miláčku, ty už jsi doma? My mysleli, že to stihneme usušit, než se vrátíš.“ „Co to je? Kdo to spáchal? Kdybyste to přeházeli přes plot, tak to vypadá líp.“ „Na plotě se sušily hadry na uklízení,“ s hrdostí oznamoval synek. „Cože? My jsme měli hadry na plotě?“ Otec dával posunky znamení, aby synek mlčel.
Ze dveří vyšla dcera. „Hurá! Mami, ještě žes přijela. Tyhle dva hoši od Bobří řeky chtěli na první šňůru nacpat naše bombarďáky…“ „Coo?“ Vyvalila jsem oči směrem, kde ti dva fofrem sbírali prádlo. „A proč na jednom kolíčku visí osm ponožek? My nemáme kolíky?“ „Budu jako blbec věšet každou fusku zvlášť, ne!“ hudral synek a manžel mu přitakával. Včera nám tak díky aktivitě našich dvou mužských visely na šňůrách onuce.
Dodržujete ve věšení prádla nějaký řád, nebo je vám jedno, co kam navěsíte?
21.9.2009 Rubrika: Náš domov | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Věšení prádla je hotová věda. To nejde jen tak hala bala.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: A já s prádlem na verandu
sharon: Tak mě to ještě nějakej ten pátek čeká prát na mlaďochya to že mám za týden tak 13 praček, kdyaž počítám občas počůrané.......
.gif)
čauky pradlenky, odcházím za domek na pokec se sousedkama
Mamina6: aha....tak to je blbý, protože jsou bezva.....hele já peru dvě pračky týdně , sobě a manžovi......tak není co řešit, těch pár frcků, děti už nemáme, ti už si zaplať bůh perou sami
sharon: Dneska třeba se švagrovou......nebo tu jsem s váma na netu
Heřmánkový nemůžeme-alergie
Mamina6: 
kafčo u praníkdo to kdy viděl....a s kým zdrbneš ?
Mamina6: tak jim kupuj heřmánkový Kleenex......ty jim nosíky neodřou, natuty !
sharon: U nás se m oc sladký nepeče a kafko si dám u toho praní
sharon: taky máme látkový-děcký.......a abych řekla pravdu, nemají potom holky odřený nosík jako po papírových.....
Kadla: Néé, vyperu pračku, roztřídím a pak jdu věšet a je to...čili dospod koše dám spodky a ponožky, na to nejmneší prádlo od nejmenší holky a pokračuji, až mám navrch utěrky a ručníky.....tím pak začínám.....
proboha kdo dneska ještě kupuje a používá látkový šnuptichle ???? to je přežitek když je spousta papírových....
Linda: bílé nekupuj a hotovo
Kadla: Mamina6: škoda času, to si radši něco dobrýho upeču, nebo jdu zdrbnout na kafe.....
.jpg)
Mamina6: Třídíš než jdeš věšet? Jestli tomu dobře rozumím, tak napřed vypereš třeba čtyři pračky, pak si to setřídíš a pak teprve věšíš? Tak to pak jo. Já to dělám tak, že vyperu pračku, pověsím ji a než se mi dopere druhá, mám tu první většinou už suchou a sundávám (teda samozřejmě v létě, v zimě to schne déle). Ono - samozřejmě, ať si tokaždý dělá, jak mu to vyhovuje nebo jak ho to maminka naučila. Nedá se říct - tohle je dobře a tohle špatně. Já mám dvě zaměstnání, dům a zahradu a tak všechno cíleně dělám tak, abych neměla zbytečné pohyby a abych si nepřidávala práci, takže vše dělám velice úsporně. Takže se s nějakým tříděním, krom barev nezatěžuju. Ale chápu, že to někdo chce mít na šňůře naparáděno ...
Kadla: jo, a na poslední šňůře mám zbytky-spoďáry
