Podomní prodejci, zázraky techniky…a z člověka je blbec raz dva
Po revoluci se s nimi doslova roztrhl pytel. S kým? S podomními prodejci všeho druhu. Lid, vyhladovělý socialistickým nedostatkem čehokoli, hltal různé vymoženosti, o kterých se mu v dobách minulých mohlo leda zdát. A domácnosti se tak začaly naplňovat neskutečně výkonnými vysavači, zaručeně nejkvalitnějším nádobím, jedinými, zdravotně nezávadnými dekami… To vše navíc pod rouškou katastrofického sdělení ve stylu: Když si to nepořídíte, určitě umřete na souchotě, alergie, rakovinu…
Sama jsem někdy v devadesátých letech absolvovala rodinné sezení, kde jsem se zájmem zhlédla jakési úžasné nádobí, s poněkud menším nadšením ochutnala pokrmy, které v něm byly připraveny, a na závěr omdlela nad cenou tohoto zaručeně jedinečného zázraku. Doma jsem pak láskyplně pohladila své kytičkované, smaltované hrnce ze svatební výbavy.
Další nabídky na podobné prezentace jsem sveřepě odmítala až do doby zcela nedávné. Jednoho sobotního večera koncem léta mi zavolala kamarádka Evina s prosbou, zda mám chviličku čas, že by mi předala jakéhosi pána. Okamžitě jsem byla zvědavá, o co jde. Na druhém konci telefonu se ozval asertivně a mile znějící hlas, ze kterého se vyklubal prodejce těch nejúžasnějších vysavačů na světě. Pokud prý budu souhlasit (za přítomnosti mého partnera) s jeho předvedením u nás doma, udělám tím své kamarádce radost, anébrž ona pak jako dárek získá kvalitní osvěžovač vzduchu v hodnotě pět tisíc korun českých.
Bez většího váhání jsem souhlasila, Evina je moc hodná, známe se už přes dvacet let. Věděla jsem, že i kdybych odmítla, ani v nejmenším by se nezlobila. Prostě jsem jí chtěla udělat radost. Domluvila jsem s panem Asertivním termín na příští pátek odpoledne, a pak vše sdělila partnerovi. Ten protočil oči v sloup a lakonicky prohlásil: „Nevíš, do čeho jdeš.“ A odevzdaně souhlasil, že tu „maškarádu“, jak celou předváděcí akci nazval, absolvuje se mnou. Když jde o ten osvěžovač pro Evinu...
V pátek přesně načas dorazila jedna obrovská krabice plus několik menších a s nimi elegantní pán s naučeným úsměvem. A hned začerstva zaútočil na ty nejnižší lidské vlastnosti: „Doufám, že se vám vaše kamarádka Evina pochlubila, že plánují v brzké době si tento vysavač pořídit.“ Jestli si myslel, že zezelenám vzteky a pomyslím si něco ve smyslu: Tak když ho bude mít ona, tak to já ho musím mít taky, poněkud se spletl. Tuhle vějičku jsem skutečně neschramstla.
Kdo z vás tuto předváděcí akci zažil, určitě ví, jak takováto masírka probíhá. Nejprve si vyslechnete přednášku o škodlivosti prachu, zdravotních potížích, nebezpečných a krvelačných roztočích, takže slabší povahy začnou usilovně přemýšlet, jak je možné, že dosud žijí, a jsou dokonce i více méně zdraví. Pak přijde na řadu praktická ukázka. Během ní vám – stále mile asertivní pán – in natura předvede, že pokud máte pocit, že je váš byt uklizený, šeredně se mýlíte. Za vydatné pomoci nejúžasnějšího a nejvýkonnějšího „maslostroje“ pak tahal z našeho koberce nekonečnou špínu, za kterou se však, já nebohá, prý nemusím stydět, neboť dosud jsem žila v bohapusté nevědomosti, ze které mohu právě nyní, díky němu a jeho úžasnému stroji, prohlédnout. A začít konečně žít jinak: čistěji a hlavně zdravěji. Toto své úsilí zdůrazňoval častými proklamacemi ve stylu: „Záleží vám přece na zdraví vašich nejmilejších.“
Jak zjistil posléze, na zdraví mých nejmilejších ani mně, ani mému partnerovi skutečně nezáleží. Alespoň ne na tolik, abychom kvůli němu zakoupili vysavač v hodnotě mnoha desítek tisíc korun, a to dokonce ani na velice výhodné splátky a s vidinou získání klepače zdarma.
Když „pan vysavač“ asertivně odrecitoval všechny možné finanční variace a definitivně mu došlo, že tentokrát z toho nic nebude, rozhodl se urvat alespoň něco. I přislíbil nám, stejně jako Evině, kvalitní osvěžovač vzduchu v hodnotě pět tisíc korun českých, když mu dáme nejméně dva kontakty na své známé, u kterých proběhne prezentace nejpozději do týdne. Po asi půlhodinové tahanici vzdal i tento požadavek a nechápavě, leč stále asertivně si začal balit svá fidlátka.
Po měsíci jsem se ptala Eviny, jak je spokojená s novým osvěžovačem, a její odpověď mne snad ani nepřekvapila. Žádný osvěžovač nezískali a to ani po několika urgencích. No, proč to nepřiznat. Vysavačoví mágové z nás udělali blbce a my jsme jim to dovolili. A to jsem na sebe byla vždycky pyšná, jak těmto akcím statečně odolávám.
Také jste někdy nalítli nějakým prodejcům a ztratili několik hodin času třeba jen kvůli tomu, abyste viděli, jaký máte vlastně doma binec? Nebo jste dokonce podepsali smlouvu na nákup zboží v hodnotě desítek tisíc korun, a pak si drbali hlavu? Nebo jste si nikdy v životě nikoho takového nepustili do své blízkosti?
16.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 109 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podomní prodejci, zázraky techniky…a z člověka je blbec raz dva
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Vikina: to já bych asi pochválila
Vikina: kamos jim onehda rekl, ze jestli jsou u nich nebi vsecky zensky tak hnusny.. takdo zadnyho nebe nechce
adelka1: takhle nás lanařili známí do SKY LINE 320 Kč vstupné na to jejich vzývání mamonu a 80 000 za nějaké kecání, jak přijít k bohatství. Hrozně nám to doporučovali - nedávno jsem je potkala u TESCA - furt mají tu otřískanou škodovku, jako před 5 lety, neodvážila jsem se je pochválit¨, jak dobře to získané bohatství skrývají před lidskou závistí
bohunka: tak toto jsme prožily my dvě naprosto stejně...
fakt mám radost, že jsem nesežrala takového jógra...
a dovolenkové sny si plním podle svého...
Johanka74: u mě taky kdysi zazvonili a tak jsem s nimi podebatovala. Chtěli mi cpát brožůrky (jedna starší pani a asi tak dvacetiletá mladice). Ta starší se mě ptala, jestli chci být šťastná, vyrazila jsem jí dech, když jsem pravila, že už jsem no a mladé jsem se zeptala z čeho žije, když není v práci, ale na takovéhle akci ...už u nás nikdy nezazvonili
Jéé, teď jsem si vzpomněla jak jednou kámošku ještě na střední - odchytlili jí Svědci Jehovovi a cpali jí nějaký knihy jakože zadara a když si je teda vzala aby měla pokoj tak po ní chtěli adresu a ona koza jim dala mojí a pak u nás zvonili Svědci a chtěli po matce asi 500,-za knihy..až když jsem byla povolána a viděli že to fakt nejsem já komu dali knihy tak odešli Ale byla prča
adelka1: U mě nezabral ani slib, že budu mít apartmán blízko jakéhosi prince. Jen si pamatuji jak mi přišlo k smíchu kupovat si apartmán někde kam jsem NIKDY ani nezatoužila jet. Já mám tolik jiných snů - Egypt, Řecko, Tuniské pobřeží, Jordánsko .... A on na mě s princem a Mallorkou. Ještě teď vidím jeho ohromený výraz když se pral "Vy nechcete na Mallorku?" Jo a ta výhra měla být v tom, že na účet do ciziny pošlu nějakou sumu ve valutách a oni mě zaregistrují a dají mi slevu na dovolenou koupenou u nich. Ovšem dopravu se platíme sami. Takže mě alkohol neotupil, on mi odstavil zábrany a já jim to tam rozložila.
Vždy jsem nechápala, jak si někdo toto může pozvat do domu.Ovšem moje heslo " na mě si nepříjdou" vzalo za své, když u našeho nového domu zazvonil šikovný chlap v obleku a ptal se jak je to tady v ulici s prašností. Protože naše uliční cesta nebyla nejlepší a dopisovali jsme si z městem, tak v mé hlavě bliklo : á už jim to došlo a jdou si to tady prohlídnout. Samozřejmě jsem ho s radostí pustila dál, pán si udělal stěry v obývacím pokoji, ložnice atd. a prý mě je i vyhodnotí. Nabídla jsem mu kávu a sedli jsme si na terasu. V tom přišel můj zeť a říká , á tady se kupuje vysavač ( cedulka na saku u mne zůstala nepovšimnuta) a já na to, no to né, to je klvůli prašnosti. A pán s úsměvem ocenil chytrost mého zeťáčka. No myslela jsem , že mě omejou.Hned jsem ječela, že žádný vysavač nechci a chlap ještě při odchodu brumlal, že každá důchodkyně , která to má chudák na splátky to ocení a já , majitelka nového domu pohrdám jeho nabídkou.
bohunka: ano přesně tak to je, šampáňo, úžasné video, ale se mnou nepohli, víš co mám za půl mega jiných krásných dovolených
bohunka: u tebe narazili, mysleli si, že jim v opičce podepíšeš i to, co nechceš
vám některým tady jak čtu luxoval celý pokoj, to já ho neukecala. Vyluxoval jen kousek, cca 1x1 metr a víc nechtěl. On věděl, že já kupovat nic nehodlám. Ale byl to synův kámoš a tak ho syn ukecal a jemu vyluxoval řádně celý pokojík. Hned v počátku jsem mu řekla, že vím, že musí plnit nějaké zakázky a že mu klidně podepíšu, že u nás byl, a že si může jít klidně na tu hodinu na pivko, ale nechtěl a poctivě vykládal. Jestli jsou napíchnutý či je někdo sleduje, nevím
adelka1: No právě - proč cpát peíze do nějakého apartmánu někde v sakrech, když potřebuju zvelebovat vlastní bydlení! A proč jezdit furt dokola na Mallorku, když mám ráda změnu a poznávání nového! A ono v mírné opičce se to hezky argumentuje stylem : No jo, já si i pračku vybírám po internetu nejmíň týden. A tady mám vyhodit 400 tisíc za něco co nevidím a nechci. Cha cha, copak jsem blázen? Blázen ne, jen mi tím alkoholem povolila ta moje brzdička a z pusy mi lítalo to co mě zrovna napadlo.
je fajn si pročíst všechny vaše zkušenosti a zážitky.....
bohunka: taky jsem byla na něčem podobném a chtěli po nás půl milionu....to bych ale musela být fakt na palici...
Jela jsem navštívit syna na tábor, měla jsem s sebou malou dceru. V jedné stanici na mě zamával sympatický mladík, že mě zná a že mě na ten tábor zaveze. V nějakém pominutí smyslů jsem vystoupila z vlaku a nastoupila k němu do auta. Dnes nechápu, čím jsem tenkrát myslela, holt čtyřicetileté nezkušené mládě. Ten mladík byl milý, byl student, auto bylo jeho a mluvil o tom, že jeho maminka je teď ve Francii, protože jí koupil zájezd. Samozřejmě jsem se zeptala, kde na to vzal. A on tajuplně, že když se dostavím na schůzku tam a tam, že se to dozvím. Manžel si klepal na čelo, co to zase provádím. Dostavila jsem se a nestačila se divit – on to byl Amway. Tenkrát jsem o MLM neměla ani ponětí, teprve u nás začínal. Ze zvědavosti jsem si to poslechla, půjčili mi kazety s nahranými schůzemi nadšených prodejců. Připadalo mi, že poslouchám sektu uctívačů peněz. Udělala jsem chybu a nepřidala se k nim, takže nejsem bohatá.