Nesnáším malování!
Je středa ráno. Sedím u kafe, čekám na příjezd auta s řemeslníky a vyčítám si, cože jsem to provedla. Po šesti letech bydlení v domečku to přišlo. Bude se muset vymalovat. Chca nechca. Tento světový objev jsem učinila, když jsem na zdi v obýváku napočítala 58 mumifikovaných pozůstatků komářích útočníků a zaschlých krvavých skvrn, které každý jednotlivý mord připomínají. Jen tak ležérně jsem v pondělí zavolala malířům, zdali by někdy v budoucnosti náhodou neměli čas přijet, přičemž jsem si představovala ještě tak dva měsíce status quo, kterých bych využila na psychickou přípravu. Já totiž nesnáším malování. A aby toho nebylo málo, já nesnáším stěhování nábytku. Nesnáším sundávání obrázků ze zdi. A co hlavně – já strašně nesnáším úklid po malování… Abyste tomu rozuměli, normálně uklízím ráda, ale ne po malování.
Malíři mě doběhli. V úterý odpoledne zavolali: „Paninko, zítra nás tam máte jako na koni.“ Vyděsila jsem se, a to bylo možná dobře. Nakoplo mě to totiž k nadpozemskému výkonu. „Spanilá kozí noho!“ zaklela jsem, neboť jsem si uvědomila, že na přípravu mám pouhých pár hodin. Vyskočila jsem ze židle, dojela nechat si namíchat barvu do dvou pokojů, kde se nespokojím s bílou, nakoupila igelity, zakrývací pásky, vedle v hypermarketu tři kila masa a dvě kila zelí na segedínský guláš pro malíře, basu piv a pro sebe čtyři hořké čokolády, neboť mým zmučeným nervům jí bude rozhodně zapotřebí.
 |
Večer a část noci jsem strávila sklízením věcí z poliček, stěhováním všeho, co jsem unesla, ven na terasu, sundáváním záclon a asi 150 obrázků ze zdí. Během tohoto libého procesu jsem zjistila, že jsme již minimálně dva roky nevědomky žili jako prasata, protože špína, co byla pod obrázky, by vydala pomalu na menší černou skládku za vsí.
Ráno jsem v šest hodin čile vyběhla z postele a se zakrývací páskou začala olepovat zásuvky, vypínače, okna a dveře. Jeden pokoj mám hotový. Zbývají další čtyři. Uf. A tak tu sedím u kávy, proklínám okamžik, kdy jsem se rozhodla vymalovat, a čekám na malíře. Na sporáku mi bublá segedín a kočky vyděšeně pobíhají po baráku a diví se, cože se to u nás děje.
 |
Za chvíli to vypukne. Dva dny malování a pak minimálně další dva dny úklidu, stěhování vystěhovaného, věšení sundaného, zasouvání vysunutého a montáže demontovaného. A pak budu tři dny spát!
NEDĚLE
Je neděle večer. Malíři odjeli v pátek. Místo původně plánovaných dvou dnů trvalo malování hned tři. Dům je sice malý a pokoje jsou vysloveně maličké, ale o to hůř. Jsou totiž hodně členité, v některých je nábytek "nafest", takže je potřeba, aby se malíř plazil po kolenou nebo naopak šplhal ve výšinách a visel přitom jednou rukou za lustr, jednou nohou stál na zábradlí od schodů do patra a druhou nohou kýval tam a sem, aby ten svělý viso-stoj vybalancoval.
Tak máme vymalováno. Máme z větší části i uklizeno. Zbývá uklidit sklep, odvozit odpadky, které se nám nahromadily na terase, na skládku, a znovu - už počtvrté - přemýt všechny podlahy. Nejradši bych šla spát. Tři dny ve funkci "Přines-podrž-skoč-uvař-dones-pivo" a sobota a většina neděle ve funkci "Ukliďbarák" mě docela vyčerpaly. Ani nemám moc sílu chodit po domě a obdivovat běloskvoucí čistotu. Do ložnice se ovšem vysloveně bojím. V 80 % domu jsem zachovala sněhobílou barvu. Do prostoru kolem schodů a prostor uličky horního patra jsem si nechala namíchat krásné studené odstíny bílé kávy a hodně zředěného kakaa. Ovšem ložnice - to bude můj pomníček. Odjakživa jsem snila, že si tam jednu-dvě stěny nechám vymalovat nebesky modrou barvou, kterou miluji a kterou se moc ráda obklopuji, protože mne uklidňuje. Dokonce jsem si do ložnice koupila krásnou modře pruhovanou voálovou záclonu a modrobílé povlečení. Od pátku mám v ložnici dvě stěny modré a spát asi budu chodit do kočičí boudy. Je to neskutečná úleťárna! Odstín je správný, ten jsem trefila naprosto podle svých představ. Ale místo dvou stěn jsem jej měla nechat natřít jen na jednu. Anebo na dvě, ale nikoli sousedící. No což - uvidíme, jestli návštěvy, které většinou nechávám spávat v mé ložnici, budou nebo nebudou muset po návštěvě a přenocování u nás vyhledat odbornou pomoc psychiatra. Majucho, zvu tě! Už jsi u nás dlouho nebyla! Uvařím ti něco dobrého! Koupím vínečko! Pokecáme a zdrbneme Meryl a všechny ostatní šťastné ženy! Otestuješ moji ložničku! Dohodím ti pak dobrého psychiatra :-)
A co vy? Taky máte z malování fobii? Jak často malujete? Máte raději malbu nebo tapety? Máte rádi barvy nebo klasickou bílou? Už se vám někdy podařilo vymalovat tak, že byste to nejradši okamžitě přemalovali znovu? Shodnete se s partnerem na barvách/tapetách? Máte nějaké fotky domácího interiéru? Sem s nimi!
16.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesnáším malování!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kadla: 
všechno najednou a takhle rychle?! To bych nepřežila... 
.jpg)
Když jsem ještě bydlela v třípokojovém panelákovém bytě, tak to malování taky byla celkem hračka. Ten barák je celkem malý, dole sklep, prostor kolem schodů do sklepa, v přízemí koupelna, předsíň, obývací pokoj spojený s kuchyní, pak schody do patra, nahoře chodbička, tři malé pokoje a koupelna. Ale metráž dohromady je minimálně trojnásobná (spíše čtyřnásobná) než u třípokojového bytu, protože přibývají ty prostory kolem schodiště, které jsou obří ... V podstatě mi to připadá, že jsme za dva a půl dne vymalovali tři třípokojové byty...
My to máme za sebou cca 14 dní, komplet celý byt, a protože je to brnkačka, tak jsme se do toho ještě stěhovali. Máme vše bílé mimo jedné stěny v pokoji, na nic jiného nebyla síla. Ta je hnědá a naproti ní budou jednou čmáranice ve stejném odstínu, ale až bude síla. Přikládám výtvor cca 3 roky starý, pokoj mladýho.jpg)
máme modrou na jedné stěně v ložnici, taky jsem si to prosadila, malíř nechápal, ale já jsem spokojená....je fakt, že je to stěna "za hlavou", kam z postele nevidím, za to na ni vidím z obýváku, máme na ní fotky dětí, a ještě furt se mi to k tomu tmavému nábytku líbí 
na psychiatra občas zralá jsem, ale ne z modré stěny 
A já maluju ráda! Jen to musí být postupně a v klídku - jedna místnost na dva dny. Maluje manžel, já uklízím a míchám barvy a vařím a kecám mu do toho a smějeme se a tak... 
Vzhledem k tomu, že jsem 
a úklid mě fakt běžně nebaví, právě při malování využiju situace a vyblejskám všechno včetně vnitřku skříní, vyházím spoustu nepotřebných krámů... Pak chodím rozkošnicky po krásně uklizeném bytě (běžně vypadá úplně jinak 
) a jsem šťastná. 
Lisa: Proč bych měla měnit názor....??
Taky nábytek přemísťuji, jak Linda. Ale to můžete dělat jen v případě, když si malujete svépomocí.
Doma maluje manžel, já uklízím. Už dlouhá léta malujeme vše pouze na bílo, má to tu výhodu, že ppřípadné skvrny se dají lehce zabílt. Mám ráda jednoduchost a bílá je krásná.V kombinaci se dřevem a přírodními materiály mně to tak vyhovuje.Malujeme podle potřeby.
Kdysi jsme měli bílou ložnici a za čely postele jsem si nechala dát na stěnu pompejskou červeň. Ještě hodně dlouho nešla ta potvora zamalovat a pořád prosvítala.
Jogobella: půjčím Ti v níže uvedeném čase manžela a uvidíš, že změníš názor! 
KDYŽ SLYŠÍM SLOVO MALOVÁNÍ, VRAŽDILA BYCH!
Můj muž maluje zásadne v rozmezí od 15. do 22. prosince. Aby se rovnou uklidilo na Vánoce. Nesnáším to, chci mít adventní náladu, péct cukroví, mít umytá okna a čisté záclony, chystat Vánoce a ne lítat s kýblem a hadrem a 23.12. mýt zacákaná okna (můj muž moc nevykrývá, s odůvodněním, že se stejně musí všechno umýt). A argumentuje: já jsem vymaloval, tak ta bys mohla alespoň uklidit! Loni jsem se šprajcla a prohlásila, ať si klidně maluje, že já můžu být na Vánoce u rodičů a začnu uklízet až 27.12., kdy stejně máme celozávodní dovolenou. A nemalovalo se!
Malování a následný úklid není zrovna oblíbená činnost většiny, ale netřeba s toho dělat zase "drámo" prostě si člověk mákne, ale výsledek stojí za to. S toho se hroutí jen hysterky a lenoši
Jo, k tomu úklidu - oni malíři taky měli po zemi igelity olepaná futra a tak, a dávali hodně pozor, aby nenacákali, ale třeba jen umýt mých 14 oken, z toho jedny velké a dvoje malé francouzské dveře, to mi zabralo dalšího půl dne... Mimochodem, nesnáším mytí oken 
.gif)
Těm úspěšným a schopným samozřejmě přeju zdárné splnění úkolu, fakt vám to přeju.
Pchééééééééééé, jak ráda bych malovala!
Jenomže - to nebude jen tak, bude to obnášet minimálně oškrabání zdí, přičemž lze předpokládat olupování omítky a patrně i vydloubání části zdí.....děsím se, co se vyvrbí dál.
Manžel zásadně odmítá jednoduchý postup a touží po rovných a hladkých zdech. Dle mého nemožné.
Jak jednou někde dloubnem, bude to nekonečný příběh, takže se nadechuju a nadechuju a nadechuju a...........mám pocit, že zatím je kapacita plic, financí, sil a odhodlání nenaplněna a.........ještě nějaký čásek bude.
Kdyby mi to nepůsobilo trauma, kdykoliv k nám do squatu někdo vleze, pravděpodobně bych se tím nezabývala vůbec. Kdyby to alespoň byli rejpalové protivní, pošlu je v duchu do háje, ale soucitné pohledy, které mě stíhají, jsou nejhorším trestem za mé ne/odhodlání.
Holky, nejhorší asi bylo vystěhovat knihovnu (asi dvě tuny knih) a pak ji zase nastěhovat zpátky a roztřídit podle autorů.. Jen tahle činnost mi zabrala mnoho hodin. Kdyby se tak daly odsunout jen skříně doprostřed, jak někdo níže psal. Jenže s těmi by se nedalo pohnout. Takže to znamenalo například komplet vystěhovat NĚKAM účetní doklady (protože jsem překladatelka na volné noze) od roku 1992, tj.za 18 let, pak vystěhovat někam cédéčka, těch mám taky požehnaně, a tak... Prostě, to malování jako takové, to je fakt sranda, ale to okolo, to fakt nemusím.. Když mi příště přijedete pomoct (ty, co se nabízely), tak vám uvařím ten segedín a budu běhat pro to pivo (nebo pro víno)
