Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kadla: já mám čtyři dospěláky a pět koťat - docela úspěch, protože jsem jich mívala kolem 17

orinka: Já neztrácím naději. Kdyby to bylo tak mizerné, tak by nemohly fungovat útulky... Každý "kočkomil" jednou musel začít. I já kdysi neměla žádnou kočku.. Pak jsem si postupně z útulku vzala tři no a teď už se čyři roky specializuji jen na zraněné nalezence

LenkaT: Ona ta kočule k nám přišla, zrovna jak jsme malovali (psala jsem tady o tom před pár dny článek). No a jeden z těch malířů celé tři dny mluvil o tom, že nemá rád kočky, že jsou falešné a cosi kdesi, tak ja už to u lidí, co kočky nemusí, bývá. Za ty tři dny, co tu byli, poněkud vyměkl, ono mu ostatně nic jiného nezbývalo, když se kolem něj pořád motalo mých pět kočičích obříků . Ale když pak přišla tahleta micina, tak vyměkl úplně - lezla po něm a on ji hladil a dokonce jí dal jméno... Kdyby se zrovna nerozcházel se svou přítelkyní a neřešil, že neví, jak to bude s bydlením, tak by si ji určitě vzal. Tím tě nechci přesvědčovat, aby sis ji vzala, jen říct, že i ten postoj ke zvířátku se může změnit, kdy s ním člověk chvíli "bydlí" nebo je pod jednou střechou. Většinou je ten odpor k nějakému zvířeti způsoben špatným zážitkem z dětství (asi jako u tebe) a dá se to překonat... Ale vím, o čem mluvíš, mého syna napadl v batolecím věku (byly mu 2 roky) vlčák a od té doby se bojí psů...

a tak je to pokaždý, kočkaři jsou zakočkovaní a jinak to nejde

Já bych si ráda vzala. Jenže náš pesan je na kočky alergický. Jakmile se nějaká objeví byť jen na zídce od sousedů, řádí jak zběsilý. Takže, bohužel.

já bohužel nejsem "kočičí" typ, když měla mamka doma kocoura, neměli jsme se spolu rádi a za celý jeho dlouhý život jsme se spolu nezblížili . Já jsem na pejsky. No a kolem sebe mám dost lidi, co koťata nabízejí, takže bohužel nepomůžu, ale uznat musím, že kočule je opravdu hezounká

Nika1: U nás ve vsi je to těžké. Máme tu jeden "statek", kde chovají krávy, prasata, mají velká pole.. Tam je to s těmi kočkami jako zastara na vesnicích - je jich hodně, všechno to žije v chlévě a nikdo se o to moc nestará. Přežijí ti nejsilnější. Tím nechci říct, že by ty jejich kočky na tom byly nějak zvlášť špatně nebo že by jim někdo ubližoval - mají obživu a mají teplo. Pokud jsou tam. Průšvih je, když se zatoulají kousek dál - přejede je auto nebo se poperou s jinou vesnickou kočkou. Co se stalo téhle micině s ocáskem, to netuším. Ale i kdyby neumřela od toho ocásku, umřela by hlady. Byla tak vyzáblá, že jsem to snad ještě ani nikdy neviděla. Jak říkám, tam přežijí jen ti nejsilnější. Proto jsem ji tam ani nenosila zpátky, nemá to cenu. Mimochodem, ti lidé ze statku nejsou zlí, jsou fajn, jen prostě žijí jinak. Ty kočky jsou tam v podstatě tolerovány, ne že by je chovali.

Je opravdu moc krásná. Bohužel naši už mají 2 kocoury a já jsem na ně alergická. Ale zkusím se poptat. Snad co nejdřív najde nového páníčka

Taky jsem takhle "našla" kotě. I vím, kdo ho tam odložil a jak se o něj "staral". Dokud lidi nebudou práskat své sousedy ohledně toho, jak se "krásně" chovají ke zvířatům, tak se nic k lepšímu nezmění. Bohužel doma už mám kočku, která jinou kočku nesnese, a kocoura-nalezence, který se jí jakž takž vyhýbá, tak si ho nevezmu. Snad tu ticho nebude.

a teď bude naprosté ticho