Věšení prádla je hotová věda. To nejde jen tak hala bala.
V každé rodině se věší prádlo a každý máme svůj systém. My, holky, jsme byly vycepované babičkou. Šňůry musely být pořádně napnuté, otřené vlhkým hadříkem, kolíčky s pevnou pružinkou a prádlo zářící bělostí. Na první šňůru se věšela trička, košile a halenky. Na druhou sukně, šaty, zástěry. Třetí šňůra patřila ponožkám, podprsenkám a gaťkám. Poslední šňůra kryla tu třetí a to ručníky a utěrkami. Vše mělo svůj řád a pověsit prádlo halabala znamenalo sáhodlouhé kázání, ne-li domluvu pádnou rukou.
Tak nějak to mám pod kůží, že by mě vůbec nenapadlo dát ručníky na první šňůru. Vůbec nad věšením nepřemýšlím, a přesto to vždycky vypadá, jakoby mi za zády stála naše babi a laskavým hlasem říkala: „Prádlo je vizitkou hospodyňky.“
Včera jsem se vracela z města a můj zrak padl na šňůry. Vytřeštila jsem oči, zalapala po vzduchu a málem pustila igelitky s nákupem. Na šňůrách se plácalo bez ladu a skladu sporadicky zakolíčkované prádlo. Z první šňůry mi vstříc plandaly trenky a ponožky proložené trikem a starou žínkou. V dalších řadách to nebylo o nic 
lepší.
Ze šoku mě probralo hlášení synka: „Tatííí, průšvih, máma je doma.“ Ze dveří se vyřítil manžel a vítal mě slovy: „Miláčku, ty už jsi doma? My mysleli, že to stihneme usušit, než se vrátíš.“ „Co to je? Kdo to spáchal? Kdybyste to přeházeli přes plot, tak to vypadá líp.“ „Na plotě se sušily hadry na uklízení,“ s hrdostí oznamoval synek. „Cože? My jsme měli hadry na plotě?“ Otec dával posunky znamení, aby synek mlčel.
Ze dveří vyšla dcera. „Hurá! Mami, ještě žes přijela. Tyhle dva hoši od Bobří řeky chtěli na první šňůru nacpat naše bombarďáky…“ „Coo?“ Vyvalila jsem oči směrem, kde ti dva fofrem sbírali prádlo. „A proč na jednom kolíčku visí osm ponožek? My nemáme kolíky?“ „Budu jako blbec věšet každou fusku zvlášť, ne!“ hudral synek a manžel mu přitakával. Včera nám tak díky aktivitě našich dvou mužských visely na šňůrách onuce.
Dodržujete ve věšení prádla nějaký řád, nebo je vám jedno, co kam navěsíte?
21.9.2009 Rubrika: Náš domov | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Věšení prádla je hotová věda. To nejde jen tak hala bala.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mám na to svůj systém. Dokonce kolíčky mám rozdělený podle barev a používám je aby to ladilo s barvou prádla. Nikdy bych na jeden kus nepoužila různé kolíčky. Uvažuju, že si nechám jenom jednu barvu kolíčků, abych to měla jednodušší.
Uznávám, že jsem trochu cvok, ale jiný libůstky nemám.
Mamina6: Ještě jsem chtěla dodat, že jakmile to vyndám z opračky, roztřídím si to tak, abych už nemusela venku přehrabovat to prádlo.....prostě to co má přijít jako první na šňůru, dám jako poslední......a jsem pak spokojená....
Tak já jako první dávám utěrky, potom od košil/trik(pro dospělé) přes kalhoty/kraťasy(pro dospělé) přes svetry/mikiny/trika sdl.ruk./trika s kr.ruk./kalhoty/kraťasy(děti) po spoďáry.....ty mají svoji šňůru...
Pokud musím prát i deky(což je téměř každý 2hý den), tak jdou před utěrky.....
Ke všemu, pokud je noční košile(tílko), věším to u podpaží, pokud normální noční kočile, tak za ramena, jinak za spodek trik, kalhoty věším za gumu-nelíbí se mi to u nohavic.....mikiny se zipem či knoflíky věším naruby také za konce, ponožky vždy 1 pár na kolíček, kalhotky za jednu stranu, trenky celé.....vše musí být narovnané na celou délku, jinak jsem nevrlá
když jsem byla marod a věšel chlap na šňůru, jsem myslela, že dostanu mrtvičku..přes okno jsem korigovala, jak má věšet a jak to má vypadat, aby nás sousedi nepomluvili
.gif)
Krásný téma. Taky jsem ujetá. Z pračky si nejdřív vše roztřídím a urovnám a pak věším podobně jako kominice.
Když jsem měla kluky malý a byly pleny, tak ty "krajkový", potrhaný, ty jsem dávala doprostředka, aby nebyly vidět.
.JPG)
Když to za mě někdo udělá, tak ať to pověsí, jak chce, ne
Když je hezky, dávám prádlo na zahradnísušák, a dávám ho tak, jak mi přijde pod ruku
na plotě (tedy na bráně) suším koberce, když je mladší dcera počůrá
no system... na snura pradlo, na maly susak, co je nizsi nez zabradli a neni z ulice videt pak drobne pradlo... jinak na to kaslu.. zivot je prilis kratky, abych se zabyvala tim, na kmterou snuru co..
jediny co dodrzuju, veset tak, aby sde pak nemusleo moc zehlit... a casto velmi rada necham veset manzela, neb veseni pradla nesnasim... a je mi jedno jak to povesi, neb kdyz budu frfnat, uz to delat nebude...
Taky mám ve věšení prádla svůj řád (kolikrát "ladím" barvu kolíčku a barvou prádla, ale ne vždy jen když si "hraji"
) a běda tomu kdo mi ho naruší, myslím tím manžela...
Když on jde pověsit prádlo (i když to jsou třeba jen 2 utěrky od nádobí), začínám rudnout a protáčejí se mi panenky 
, sice ho to někdy nechám dodělat, ale potom to jdu, pro klid mé duše, převěsit, no a on samozřejmě brblá. Vím, nebo doufám, že se snaží, ale......Stejně ho vždy pochválím že je šikovný
, ale že se to musí udělat pořádně, ať to trochu vypadá.
Jsem na věšení prádla ujetá - taky mám svůj systém, na první šnůru trika a větší kousky, pak spoďáry a ponožky. Nejraději suším venku na zahradě, okolo je minimální provoz, tak nenačichne smradem ale krásně voní. Chlapi mi ho snesou na zahradu a mám ho položené na staré židli, abych se nemusela ohýbat. Jo a nesmí být dvě barvy kolíků na jednom kousku!!! 
Jo a mmch, můj manžel věší prádlo krásně. Proklepe ho, vždy spáruje všechny ponožky a věší je otočené jedním směrem, radost pohledět. Ale má jeden dost blbý zlozvyk!! Připíná prádlo kolíčkem (já ne) a nejlépe doprostřed nějakého obrázku... Kde ho samozřemě po usušení nerozžehlímtak to by mě urvalo
Linda: Jejda, mám to stejně... mám dva kluky, takže peru furt, opravdu procházím prádlo, co je suché, sundávám a měním za něco nově vypraného mokrého ponožky pověšené po jednom mezi trikama, je mi to fuk, jen dodržuju pravidlo - spodní prádlo dávám dozadu, aby ho nikdo neočumoval vlastně dodržuju jednu zásadu, nevěším tmavé prádo na krajní šňůry - věším na balkoně - už se mi párkrát stalo, že mi slunce vyžralo na půl oblečení barvu
takže dopředu dávám jen stálobarevné, bílé, popř. věci na doma, na písek...
taky mám svůj řád, dozadu velké věci, vlastně věším od největšího po nejmenší, ponožky mám ráda u sebe ty co k sobě patří, když mám náladu, tak červené prádlo červený kolík, žluté triko, žlutý kolík. Nesnáším když věší prádlo můj muž, on ho prosím ani nevyklepe a klidně dá malé kousky mezi velké
Taky raději suším venku než doma,
co máme nová okna, tak doma to schne
pomaleji. Věším, jak mi to přijde pod ruku,
jen spodˇáry taky dávám doprostřed,
sousedi nemusí okukovat. Prádlo taky
protřepu a narovnám, aby bylo co nejmíň
práce s žehlením.
Pokud věším venku, tak věším tak, jak mi to přijde pod ruku, akorát spodní prádlo se snažím pověsit nějak tak, aby ho neviděli sousedi. Ale většinou věším prádlo doma na sušáku, i když máme rodinný domek. Nemíním totiž nosit mokré prádlo ze schodů a pak ještě asi 30 metrů ke šňůrám. Mám jedny záda a dost velkou skoliozu a taky se nebudu pro každé prádlo shýbat k zemi a pak ruce nahoru.
Nedávno u nás byla tchyně a když zjistila, že skoro vůbec nevěším prádlo ven, tak ji málem omylo. Vytřeštila oči a povídala: Ale však tady doma ti to prádlo nebude vonět venkem.
Jako já nevím, ale myslím, že trochu zaspala dobu. Teď jsou venku stejně samé smrady z aut atd. A za to pohodlí mi to stojí. Koš si dám na bobek, co mám vedle sušáku, takže odpadá shýbání a kolíčky taky nepoužívám, takže pak ani nemusím žehlit většinu prádla, protože není protlačené od kolíčků.
.jpg)
Tohle jde totálne mimo me. Kdyby nekdo za me doma povesil prádlo (nebo ho vubec prepadla myslenka stisknout knoflík na pracce aniz by pritom utrpel psychické trauma) tak budu ocekávat konec sveta. Cokoliv udelá rodina znamená mín práce pro me a tudíz neresím kdo a jak a co udelal, hlavne ze je udeláno .
Sama vesím spodní prádlo na druhou snuru, nechci sousedum zpestrovat výhled, zbytek jak me co prijde pod ruku, hlavne aby se to co nejmín zmackalo, protoze zehlicka je ztráta casu. A jak prádlo usychá sundavám a do mezer vesím novou várku z pracky, takze barevné se delí o snuru s bílým a cerným.
A jak vesela prádlo moje bábí skutecne netusím, moje máma me desne stvala, ze na první snuru vesela moje kalhotky (byly krátké a neplácaly se o zábradlí) - praktické, ALE my bydleli naproti skole!!! 
Věším na zahradě, místa je dost. Dozadu jdou trička - podle barev (podle praček), pak bílé atd. Na přední šňůru dávám kapesníky, ponožky, tanga - prostě drobisko. Na jaře jsem byla nemocná a prádlo věšeli manžel s nejmladším synem. Ten běžel do obchodu pro kolíčky, protože prý jich máme málo. Tak jsem to šla obhlídnout. Trička a ručníky vlály vždy na jediném kolíčku, zato kapesníky a ponožky měli pěkně vypnuté a přidělané dvěma kolíky. Prostě jim to nějak nevyšlo. Žehlení bylo děsné, ale fakt jsem mlčela, protože příště bych to i horečkou mohla dělat sama. Prostě snaha se musí ocenit a chyby prominout.
