Věšení prádla je hotová věda. To nejde jen tak hala bala.
V každé rodině se věší prádlo a každý máme svůj systém. My, holky, jsme byly vycepované babičkou. Šňůry musely být pořádně napnuté, otřené vlhkým hadříkem, kolíčky s pevnou pružinkou a prádlo zářící bělostí. Na první šňůru se věšela trička, košile a halenky. Na druhou sukně, šaty, zástěry. Třetí šňůra patřila ponožkám, podprsenkám a gaťkám. Poslední šňůra kryla tu třetí a to ručníky a utěrkami. Vše mělo svůj řád a pověsit prádlo halabala znamenalo sáhodlouhé kázání, ne-li domluvu pádnou rukou.
Tak nějak to mám pod kůží, že by mě vůbec nenapadlo dát ručníky na první šňůru. Vůbec nad věšením nepřemýšlím, a přesto to vždycky vypadá, jakoby mi za zády stála naše babi a laskavým hlasem říkala: „Prádlo je vizitkou hospodyňky.“
Včera jsem se vracela z města a můj zrak padl na šňůry. Vytřeštila jsem oči, zalapala po vzduchu a málem pustila igelitky s nákupem. Na šňůrách se plácalo bez ladu a skladu sporadicky zakolíčkované prádlo. Z první šňůry mi vstříc plandaly trenky a ponožky proložené trikem a starou žínkou. V dalších řadách to nebylo o nic 
lepší.
Ze šoku mě probralo hlášení synka: „Tatííí, průšvih, máma je doma.“ Ze dveří se vyřítil manžel a vítal mě slovy: „Miláčku, ty už jsi doma? My mysleli, že to stihneme usušit, než se vrátíš.“ „Co to je? Kdo to spáchal? Kdybyste to přeházeli přes plot, tak to vypadá líp.“ „Na plotě se sušily hadry na uklízení,“ s hrdostí oznamoval synek. „Cože? My jsme měli hadry na plotě?“ Otec dával posunky znamení, aby synek mlčel.
Ze dveří vyšla dcera. „Hurá! Mami, ještě žes přijela. Tyhle dva hoši od Bobří řeky chtěli na první šňůru nacpat naše bombarďáky…“ „Coo?“ Vyvalila jsem oči směrem, kde ti dva fofrem sbírali prádlo. „A proč na jednom kolíčku visí osm ponožek? My nemáme kolíky?“ „Budu jako blbec věšet každou fusku zvlášť, ne!“ hudral synek a manžel mu přitakával. Včera nám tak díky aktivitě našich dvou mužských visely na šňůrách onuce.
Dodržujete ve věšení prádla nějaký řád, nebo je vám jedno, co kam navěsíte?
21.9.2009 Rubrika: Náš domov | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Věšení prádla je hotová věda. To nejde jen tak hala bala.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
bizuna: No, tak já taky barvy neřeším, ale jsem zvyklá dávat spoďáry a trenky hned na první šňůry na sušáku. A kapesníky věším po více. Ponožky na kolotoč, když jich je hodně, taky věším třeba po dvou, třech.
teda bez urážky, ale vaše starosti bych chtěla mít, prádlo věším, tak jak mi příjde pod ruku, samozřejmě ho roztřepu a podle mě normálně pověsím, ale abych přemýšlela, co na první a co na poslední šňůru, jestli náhodou pověsím tmavý prádlo ke světlýmu, tak to fakt ne. Taky u nás máme jednu paní, co věší kapesníky každý zválšť připnutý dvěma kolíky a když se jí náhodou podaří dětský kapesník s obrázkem pověsit naopak (třba panáček hlavou dolů), tak jí není líto to převěsit
.jpg)
dadka: přesně tak jak pišeš . Ja mám i bilé povlečení damaškové a polštáře mám vyšivané před praním i namáčím 
)stejně do pračky bud bilé ,nebo tmavé) ale ve věšení je řád to dá rozum né halabala mám ráda jak je vše hezky vyrovnané 
Jo a pokud máme hodně ponožek, mám na to takový ten malý kolotoč, který pak připnu na sušák
My na balkoně šňůry nemáme, přijde mi to divné, aby každý viděl moje spoďáry. Nehledě na to, že bych měla zmenšený balkon. Takže máme velký rozložitelný sušák, který není vidět. Jináč na první 2,3 sňůry dávám spodní prádlo a na další trička, tepláky, .... Ručníky dávám na tu výklopnou část. No a ponožky věším na takové dvě blbosti, které na tom věšáku jsou. Takové jako když hřebínky, kde se to jen mezi to zapíchne
Taky mám řád ve věšení prádla.Dopředu dávám malé věci, ručníky a utěrky dozuadu a podle barev. Bílé k bílému a tmavé k tmavému. Trika a nátělníky vedle sebe. Nátělníky věším za ramena, trička přehazuji v polovině, halenky věším na ramínka, všechno protřepávám a mrovné věci vypínám. Je potom méně žehlení.Kdysi jsem byla ochotná tchýni mandlovat ložní prádlo, měla toho hodně. Ale když jsem viděla, v jakém stavu to prádlo je, tak jsem to vzdala. Bylo čisté, ale halabala pověšené a nešlo vyrovnat. To potom nešlo vůbec vymandlovat. Teď už jsou skoro všechno nežehlící povlečení, ale dříve jsem ložní kropila, s holkama vytahovala a potom teprve mandlovala. To bylo vždycky řečí, že jenom my prádlo vypínáme!
.gif)
Provesene snury mi nevadi, jsem mala a jinak nedosahnu.
Pokud vesi manzel - nechavam mu vypprane to, co nelz povesenim zkazit - prehozy na postele, deky apod.
Nez na poradi pradla na snurach lpim na "kvalite poveseni"
Zastavam nazor, ze kdyz se pradlo pred povesenim dobre prooklepe a spravne nakolickuje , nemusi se skoro nic zehlit.
Naprosto mne dokaze odrovnat tchyne, ktera vesi pradlo halabalo - hlavne at visi, sebira do naruce, doma to flakne v halde na postel a pak 3 hodiny zehli. Nepochopitelne!
.jpg)
TAky nemám ráda prověšené šnůry na prádlo, ale pořád se mi nedaří přesvědčit manžela, aby konečně ty šnůry přidělal pořádně a taky to pořádně napnul. Jednu šnůru mám dokonce dvojitou, protože šnůry na prádlo jsou nedůležité!
Prádlo věším spíše podle velikosti, nejmenší dopředu, i když pravda svoje spodní prádlo schovávám víc dozadu... , ale hlavně zkoumám styl věšení. Po mém osamostatnění a bydlení v garzonce jsem se styděla před mojí mamkou, že mám spodní prádlo pověšené jen za jednu stranu (prostě nedostatek místa 
). Překvapila mě tím, že to naprosto pochopila a bylo jí to fuk. Teď už to jinak nedělám, mám sice více místa na věšení ale taky o 3-4 poskytovatele prádla víc (nejsem si jistá, jestli jsem kdysi prala už i nynějšímu manželovi )
A nejhorší je, když pověsí prádlo manžel, to mi visí spousta věcí nakřivo, nerozklepnuté, košile a trika za ramena apod. 
tak převěšuju a remcám místo abych byla ráda, že se manžel snaží
