Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Do věčných lovišť pomalu, ale jistě odcházejí naše domácí spotřebiče. Já vím, není se co divit. Mají své odslouženo a je čas nahradit je novým a kvalitnějším pomocníkem.

Jako první dosloužil fritovací hrnec. Se slzou v oku jsem ho šla uložit do sběrného dvora a následně jsme se vypravili koupit nový. Celý regál zabíraly fritézy rozličných tvarů a funkcí a já, poučena moudrem: „Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit levné věci,“ sáhla po hranaté fritéze za kulatou sumičku. Jaké bylo naše překvapení, když po zapnutí fritéza stále a stále vařila. Proběhla jedna reklamace, následovala druhá, neb friťák si dělal, co chtěl, a při třetí už jsem byla mírně řečeno otrávená. Výsledkem bylo sdělení servisu, že vada je neopravitelná a byly nám vráceny peníze. Usoudila jsem, že hranolky jsou zdravější z trouby a že tudíž fritézu vůbec nepotřebuji.

Kuchyňské rádio zachrčelo, zapískalo a zdechlo. Najednou bylo v kuchyni ticho, zpívat sama jsem si se svým absolutním hudebním hluchem netroufla, a tak jsem se vydala do obchodu pro rádio nové. Poučena koupí fritézy jsem už po drahém ani nekoukala a spokojila se se střední cenovou třídou. První den rádio hrálo jako o život. Druhý den občas samo vypnulo. Třetí den každých 20 vteřin přeskakovalo ze stanici na stanici. Reklamace byla uznána, rádio opraveno a hrálo jak na kolotočích – nešel ztlumit zvuk. Další reklamace, dalších 30 dní bez rádia a následné zjištění, že už sice neřve, nepřepíná, ale naladit jdou jen čtyři stanice- a ani jedna z těch co poslouchám já. V obchodě mi vrátili peníze a já nové už nekupovala. Zvykla jsem si na ten božský klid, a když se mi ticho nelíbí, povídám si s kocourem. Pro nezasvěceného to může vypadat jako samomluva, ale je to báječné. Kocour mi neodmlouvá, nehraje odrhovačky, co se nedají poslouchat, a nežere elektřinu.

Naposledy zesnula moje letitá žehlička. Nejprve praskla nádržka na vodu, tak jsem z napařovací žehličky udělala jen žehličku. Pak mě kopl čouhající drát a nakonec v ní zapraskalo, vypnulo světýlko a holka byla dočista studená. Co teď? Jít do elektra pro novou? Kdepak! Na elektro házím bobek a vyrážím směr supermarket. Jaká náhoda! Z akčního regálu na mě mrká plakát s báječnou slevou. „Napařovací žehlička – původní cena 599,-, nyní 149,-“. Není co řešit. Cena symbolická, žehlička velká a zájem nakupujících obrovský. Popadám jednu krabici a pádím ke kase.

Celou cestu domů třímám krabici v ruce a těším se, jak hned požehlím usušené prádlo. Doma žehličku vyndavám, odklápím krytku nádržky a ejhle! krytka odpadá. „No co, drobná kosmetická vada,“ říkám si. Nalévám vodu, zapínám žehličku, když tu vidím, jak voda teče, slyším syčení. Marně se snažím knoflíkem o regulaci, marně se žehličkou třepu ve snaze zastavit krápající vodu. Kropící žehličku odvážím zpět do supermarketu, přijímám 149 korun českých a přemítám, jestli žehličku opravdu potřebuji. Potřebuji! Puboši v sežvýkaném tričku odmítají chodit a nevyžehlený ručník má tendenci škrábat.

Můj letitý šlapací stroj došlapal, a tak jsem si objednala z internetu elektrický. Měl by mít spousty programů (jak se znám, použiji jeden), měl by být skladný a spolehlivý. Dnes by ho měli přivézt. Až večer ve zprávách uslyšíte o přizabité švadleně s přišitými prsty, je řeč o mně. Každopádně svůj nákup stroje a spokojenost s ním podrobně popíši.

Máte šťastnou ruku při nákupech, nebo pravidelně v řadě 100% spolehlivých výrobků natrefíte na vadné zboží?