Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Taky jsem se tím článkem vrátila do dětství. Kloboučku hop jsme také doma měli. Něco vrátit, ale na něco zapomenout. Jó, takový je život.

ijaku: nás to všechno stálo 250Kč. Pán měl psáno ceny dohodou, ale mi se nedohadovali. Chtěl 250 tak je dostal a kdyby bylo po mém odnesla bych si všecičko co tam měl.

Zajímalo by mě za kolik to ten starý pán prodával. Zda za starý ceny a nebo za nový ?

tak to je pravda pravdoucí,že dnešní děti si opravdu moc hrát neumí,ale ptám se čím je to?Myslím si,že je tolik hraček a doba plná počitačů,že nějaké hry děti vůbec nezajímají.Navíc v televizi je ve velkém množství násilí,zloba a závist.Ale jinak by mne zajímalo,ve kterém městě se tato burza uskuzečňuje.Díky za odpověď.

dadka: ale nechci, aby to vyznělo, že nemáte nárok na nostalgii, to néééé každej (nebo skoro každej) rád vzpomíná na to, co bylo za jeho dětství to "ono" ....jen jsem chtěla napsat, že to "něco" nebylo jen tehdá a není to navždy ztraceno, ale že třeba ta samá věc bude vyvolávat nostalgii i u další generace jako u nás nebo našich maminek ....a bude jim šumák, že to "něco" měla i máma, pro ně to bude zas jen a jen jejich nostalgie

dadka: berušky do vlasů se prodávají furt
a kuličky si už skoro člověk nemá kde zahrát ve městě je všechno vybetonovaný, vyasfaltovaný nebo pod dlažbou a na trávu aby se člověk bál šlápnout, natož sáhnout rukou a cvrnkat v ní kuličky kuliček máme doma fůru a když zrovna nemá náš nejmenší období, dky sežral všechno od drobku po kaštan , tak s dcerou cvrnkáme aspoň na čáru nebo k nějakému cílovému bodu místo důlku....na koberci důlek taky neuděláme, ale to nám fakt nepřekáží mně to zas až taková nostalgie nepřipadá, kloboučku hop, nebo blechy hrajeme dost často, malá má ráda i Smolíčka pacholíčka, to je taky hra mýho dětství...ale pořád se prodává, stejně jako ty blechy nemám pocit, že bych něco z toho "ztratila a dlouho neviděla" čili ten nostalgickej pocit, co máte vy....asi spíš záleží na věku dětí v rodině, u nás tyhle hry zatím žijou s námi naprosto normálně

Jezdíme za dcerou do Californie a tam v Long Beach je každý víkend velký bleší trh. Nemá to chybu, dostanete tam koupit úplně všechno. Manžel je doslova nadšený a vždycky se hrozně těší.Myslím, že by ser tam mohly najít i opravdu vzácnosti mezi obrazy, starožitnostmi a knihami.Každý tam najde, co potřebuje.

Když jsem to dočetla, padla na mě nostalgie. Na berušky do vlasů jsem už zapomněla, ale byly krásné. A kuličky? Co my jsme se jich jako děcka nahrály! Před domem jsme měli udělaný perfektní důlek a tam se pořádaly zavody jako o život. Pinec, ťukajda, Amerika, pašec, už si to ani všechno nepamatuju. Největší boj byl o skleněnky duhovky.A panenky uvnitř s gumičkou mám schované dodnes, jednu malou kaučukovou , tu mně donesla maminka, když byla večer v divadle.Knížky, které jsem znala z dětství a které se nějak během stěhování poztrácely, jsem si nechala poslat z antikvariátů a střežím je jako oko v hlavě. Pepánek Nezdara, Chaloupka strýčka Toma, Ramona, Malý Bobeš, Kája Mařík, Valašská světice apod.
A stavebnice Merkur jsem milovala. Z nich se dalo dělat věcí! Houpačka a kolotoče pro panenky, jeřáby, auta a já nevím co ještě.
Jóó, kam se hrabou dnešní hračky na hračky mého dětství!!

kominice: u nás se hračky stále dědí, dcera češe panenku, kterou jsem já zdědila taky , dala mi ji mamka, ta ji dostala v dětství od nějaké kamarádky ze Slovenska... a tuším, že to není poslední štace téhle panenky, zdědí ji doufám některý z mých budoucích vnoučat Stavebnice, autíčka a gumová zvířátka po nás mají výsostné msíto i u mých dětí, nikdo se nechytá je vyhodit. A kam se hrabou nová chrastítka na ty po nás

taky máme rádi podobný trhy, spíš s těma věcma, co popisuje Rawah...a nejen trhy mamka neváhala nasadit vlastní život za staré fotky a origoš skleněné láhve s prolisy od bůhvíjakého pivovaru z 18. století a spoustu dalších věcí, které sousedi při převzetí jejich "nové" chalupy a úklidu půdy prostě vyvezli na skládku... zachránila tehdá před shnitím na skládce staré vyřezávané hlavice ze starých postelí, nějaké obrázky na stěnu s rytinami, ošatky, plecháčky.... a celou dobu skoro brečela, jak tohle všechno mohl někdo jen tak vyhodit
A můj táta se mi nedávno přiznal, že na služební cestě ve Francii narazil na pouliční bazar starých věcí a že vážně uvažoval, jak by dostal do letadla ty úžasný starý litinový kamna, co tam ten pán měl to by u odbavení asi čučeli, na jeho příruční zavazadlo čítající asi 80kg no neprošlo mu to..a básní o nich doteď

kominice:

Letos se mi nastěhovaly na půdu vosy,naštěstí až ve vrcholu střechy, kam se nikdo nedostane,ale koule má tak půl metru šířku...doufám,že v zimě zmrznou...Ale hračky tam jsou taky,kupovala jsem dětem Igráčky a mám skoro komplet všechny,kteří se vyráběli,i s doplňkama.

my jsme měli na půdě sršně, ty asi neprodám..

máša h.: modroočka mimochodem máme nahraného na CD ( z archivu českého rozhlasu) a klukům se to taky líbí

Před několika dny mi přišel mail, že se na pražském Míráku zavádějí (nebo znovuzavádějí?) bleší trhy, kdo co přinese. Tam by mohlo být k dostání taky něco podobného. Já jsem na půdě po předchozích majitelích našla pytel s nábytečkem pro panenky, dřevěný ručně vyráběný, odhadem tak z padesátých roků. Taky jsem neměla srdce to vyhodit...

kominice:

Škoda, že není takový nějaký trh tady na jihu Čech, nebo o něm nevím. S sbíráme věci z vesnické historie od slaměných ošatek po staré sekyrky, trakaře, nábytek...prostě vše, co kdysi dříve i dávno patřilo k životu na vesnici. A že jsou to věci krásné, co kus to originál a každá má svého ducha, jak už tu bylo psáno. Ze všech nasbíraných věcí pak máme v plánu udělat malé vesnické muzeum, jak se dříve žilo. I když spoustu věcí používáme dál a nedáme na ně dopustit