Záchvat spořivosti a zachráněný sáček
.jpg)
Můj zánovní vysavač opět nezklamal. Bojuji s ním už od jara a občas mám pocit, že začínám mít převahu. Včera však nabral síly a skóre dorovnal. Zdálo se mi, že už špatně saje, a tak jsem otevřela jeho nerezový žaludek, abych zjistila to, co jsem tušila. Jeho dvacetilitrový sáček byl plný. Vzala jsem ho a odnesla k popelnici.
Když jsem nadzdvihla víko, abych ho tam hodila, přepadla mě šetrná chvilka. Ten sáček stojí dvě stě padesát korun, proběhlo mi hlavou, a i když jsem měla v zásobě náhradní, najednou mi ho bylo líto jen tak vyhodit. Dívala jsem se na jeho kulatou díru a ta mi připadla dostatečně velká na to, aby se jí dal vysypat. Neváhala jsem dlouho, otočila ho hlavou dolů a začala s ním klepat.
V popelnici zachrastilo a mně se zdálo, že to byl báječný nápad. Sáček opustilo něco sypkého materiálu a pak se otvor ucpal. Chvíli jsem váhala, zda jsem někdy nevysávala nějaký nebezpečný odpad, jako například kočičí poblijón nebo půlku ulovené myši, ale dospěla jsem k závěru, že ne. A tak jsem do díry statečně hrábla rukou.
Zjistila jsem, že hlavní materiál, který vysávám, jsou moje vlasy. Byla jich snad polovina pytle a připadala jsem si jako kouzelník, který z rukávu vytahuje kilometr svázaných šátků, akorát, že já se nemohla dobrat konce provazu zamotaných vlasů. Konečně jsem vyrvala poslední chlup a uvolnila díru. Z pytlíku se začal sypat prach a Vanish na koberce. Nefunguje, ale hezky provoní byt.
Z popelnice se začal zdvihat oblak prachu, ale mně se zdálo, že už ho musím mít za chvíli vysypaný, tak jsem nijak nepolevila ve svém úsilí. Na brýlích jsem měla centimetrový nános prachu, zanesené všechny dutiny, z popelnice se mohutně hulilo, ale sáček pořád nebyl prázdný. „Nalejte tam vodu! Strčte tam hadici, jinak to neuhasíte, rychle!“ ozval se za mnou vyděšený hlas postaršího souseda připraveného k akci. Musela jsem potupně přiznat, že popelnice opravdu nehoří, ale že se jen snažím ušetřit na sáčku do vysavače. Nasadil nevěřícný výraz a za nesrozumitelného mumlání odcházel pryč. Než se otočil nadobro, stačila jsem z jeho rtů zřetelně odečíst slovo „blbá“.
Po sundání svých svářečských brýlí jsem vypadala jako panda, všechno oblečení muselo jít do pračky a já pod sprchu, bylo nutné vydesinfikovat oči a další sliznice, umýt zuby, vlasy, brýle, okna, zamést dvorek, polovinu silnice a namazat panty u branky.
Avšak zachránila jsem sáček.
Jak jste na tom se spořivostí vy? Také jste si někdy v rámci úsporného programu "naběhly"?
14.10.2009 Rubrika: Náš domov | Komentářů 161 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Záchvat spořivosti a zachráněný sáček
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Udělejte si IQ test na http://cz.iq-test.eu/#306763 a podpořte Českou republiku v soutěži o nejchytřejší zemi Evropy. Můžete si také otestovat svoji vrozenou a numerickou inteligenci. Věděli jste, že průměrné IQ v ČR je 108,13? http://cz.iq-test.eu/#306763
Takhle pletla osmdesátiletá matka mojí tchýně ponožky z chemlonu a obdarovávala s tím kdekoho - kdo to neměl na noze, nepochopí, co je to za děs. Barvami to jen hrálo a bylo to tvrdý a nepoddajný... Takový práce a všichni to buď vyhodili nebo schovali na dno šuplíku... I když - tchýně je ze spořivosti nosí dodnes, přestože vedle jejího baráku u saigonů prodávají za dvacku ty krásně měkký a teplý nádhery 
Almega: ježiš to všechno jsme měli taky. A s tím vyšívaným hadrem - naše teta v důchodu se tímhle bavila a vždycky tím obdarovávala příbuzenstvo. Ale jednou se jí to nějak vymknulo z rukou a my jsme zírali na nápis "Kde se dobře vaří, tam se dobře dařý." Fakt s tím ypsilonem na konci
. Chudák teta nechápala, proč to nikdo nechce, pak to někomu vnutila, ten se toho obratem zbavil, a ta dečka kolovala celým příbuzenstvem snad dvacet let, protože to nikdo nechtěl mít doma a při nejbližší příležitosti se toho zbavil. Pak se z toho stala rituální zábavná hra, kdy to vždycky dostal ten, kdo měl zrovna svátek nebo k narozeniny a mohl to předat jinému taky jen jako dárek k nějakému výročí. Naší rodinou prošla třikrát, ale docela by mě zajímalo, u koho nakonec skončila... pokud ještě nekoluje
.jpeg)
Almega - jo ty doby taky pamatuju. Teď se tomu smějeme, ale byla to doba - co sis nevypěstoval nebo nevyrobil, tos neměl. Tím se nechci zastávat lampiček a gobelínků,neměli jsme ani tenkrát. Jen samorost, který představoval mužskou postavu s velikým přirozením. Jako dítě jsem si myslela, že to má hůl.
Jo ale jednou jsem vyperlila....ve venkovském obchodě jsem o prázdniny koupila tři prošlá mléka. Zjistila jsem to až na chatě. To teda ne, řekla jsem si, a bystře uháněla zpátky. U prodavačky jsem byla za blbce, neboť celá vesnice věděla, že v levé bedně je mléko na krmení a čerstvé dávají do pravé bedny. Nicméně mléko mi vyměnily... Takže místo vyhozených tehdy totalitních devíti kaček jsem projela navíc dvacet kilometrů A NA ZPÁTEČNÍ CESTĚ PÍCHLA. Co dodat?
Přiznám...nachechtala jsem se. Dneska je den blbec...díky za jediné pozitivum. Ale s tím vysavačem a sáčky vás natáhnu...JÁ SI HO PŮJČUJU....nahoře u mladých...JÁ MÁM SVŮJ NA CHALUPĚ. Jinak mi nedá nevzpomenout na šetření mých příbuzných - například nejsem hospodárná, když kupuju strouhanku a nemelu si ji sama. Na odpověď, že nám pečivo nepřebývá, protože je začerstva sníme, tudíž hospodárnější jsme my, následovalo hrobové ticho....no a aby se mi někdo chlubil, že my zamražené ovoce sežrali, zatímco někdo šetrný ho má rok a vítězoslavně ho vytáhne, až když zase ten druh uzraje a ještě se tím chlubí...tak na něj taky nemám...to je nějakého zbytečného proudu...no a koupit máslo v akci, nechat ho projít a pak z něj rychle upéct nepovedenou buchtu, cpát ji okolním příbuzným, co to nechtěj, pak se tím ztláskat, až mě chytne žlučník, protože ty ostatní potraviny byly asi taky v akci a taky pamatujou Marii Terezii....já jsem u nás v rodině asi za tu nešetrnou rozhazovačnou...prošlý zboží nekupuju, na strouhanku nemám mlejnek a ovoce jím marnotratně čerstvé...!
.jpg)
PEGG: 
Náhodou,taková"kuchařka"na zdi se mi líbí,mám na chalupě jako památku na mámu,která mi jí vyšila a je tam nápis"Polévka je grund,maso jenom špunt".Ale o kabelce háčkovaný z mlíkových pytlíků jsem jakživo neslyšela.Vzpomínám si,jak přijel brácha z vojny(cca rok 1977) a vykládal,jak se tam někteří hoši baví:vyšívali hadr na podlahu zvláštní jehlicí nastříhaným chemlonem,až vznikl úžasný kobereček.A jiní vyřezávali
"nádherné" lampičky z překližky,pak se sehnalo nějaké barevné drcené sklo,z toho se nějak dělalo sklo do těch lamp,a řádně se to opálilo no,děsné.A poslední výkřik módy:Rumcajs a Manka nebo akt z drátu(obrys),to se věšelo na zeď.K tomu svícen ze samorastu a domácnost byla na jedničku.
Meryl: a Standovi Procházkovi ml. vyšila takový to, co měli babičky nad kamny, kde se dobře vaří, tam se dobře daří nebo něco na ten způsob
Zrazovaly jsme ji od takovýchto dárků, ale nedala si říct 
Vikina - holky vy se všechny znáte osobně,to máte bezva. A plastiku určitě ne i stárnout se musí umět,ale jak tak koukám, to se tebe asi netýká.
.jpg)
Sofffie: tak to je silááááááá
myslím ty śpoďary
Moje tchýně chytá použitou vodu z pračky a vytírá s ní chodbu, dodneška pere všechny igeliťáky v jaru a používá je znovu (ad absurdum), hadry na nádobí si vyrábí ze starých spoďárů atd. atd. 
.jpg)
Křeček: ono stačilo postát v rohu sámošky u modrých bas, ve kterých to mlíko plavalo.... to byl koncert pro smysly 
.JPG)
Haninka:
Meryl: když jsem ve škole viděla, jak nějaký dítě vybaluje svačinu z pytlíku od mlíka, měla jem co dělat,abych zvládla pozřít vlastní svačinu 
Meryl: a já jsem, jako studentka, kupovala umělohmotné barevné desky s průsvitnou kapsou a vyráběla jsem z nich kabelky-psaníčka. Do té průsvitné kapsy se strčil nějaký hezký obrázek, přeložilo se to na třetiny, obrázkem navrch, udělaly se bočnice, přišila jsem velkou patentku a kabelka jak víno, šly dost na odbyt
