Naše domácí černé díry
.jpg)
Poslouchala jsem zrovna rádio, když tam jako zprávu dne hlásili, že podle nového objevu se naše galaxie skládá ze samých černých děr. Jsou zcela neviditelné, o velikosti snad jen několika mikrosetin milimetru, ale zato jsou všude kolem nás. To je zase objev! Vždyť to já už vím dávno! V těchto černých dírách se totiž celý život ztrácí moje věci. Občas se černá díra smiluje a věc zas vyvrhne ven, ale to se pak děje ve špatném čase a na úplně nevhodném místě.
Poprvé jsem si toho výrazněji všimnula, když mi zmizel pásek. Byla jsem v nějakém pubertálním věku, koupila jsem si ho v tržnici jako módní výstřelek a těšila se z něj celý jeden den. Večer jsem ho sundala, i s ostatním oblečením dala na židli... a ráno už tam nebyl. Prohledala jsem celý byt, křížově vyslechla všechny členy rodiny, ale po pásku ani stopa. Zkrátka zmizel.
V den, kdy se znovu objevil, mi bylo dvacet tři let. Stěhovala jsem se do jiného bytu a při vyklízení sklepa jsme narazili na staré kotníkové lyžáky, které měla naposledy na nohou moje matka při svém lyžařském výcviku v sedmé třídě. Tak, jak je před pětadvaceti lety postavila do rohu sklepa, tam byly i doposud. Vycpané Rudým právem z roku 1980. A v levé botě, pod těmi novinami, se náhle zjevil můj pásek za sedmnáct káčé z roku tisíc devětset osmdesát osm. JAK se tam dostal, nikdo nechápeme dosud. I kdyby to byl něčí kanadský žertík, na vyklizení a znovuzarovnání sklepní kóje by nikomu jedna noc nestačila.
Mezitím doma zmizelo jedno ze starých závaží stejně starých dvouramenných vah. Tentokrát prováděla mnohem tvrdší křížový výslech máma, které citelně chybělo při vaření. Závaží se také objevilo až po dlouhé době, tentokrát ve staré, na skříni uložené a zarovnané stavebnici Merkur.
Věcí, které černé díry pohltily, bylo nespočet. A nebylo to jen u nás, podobné případy mi vyprávěli i ostatní lidé. Smutné na tom je to, že díry si pravidelně vybírají věci, které jsou pěkné nebo je člověk potřebuje. Nemohou sežrat kýčovitý hrníček s jelenem a znakem ROH, který obdržela máma na podnikovém vánočním večírku, starý svetr nebo pytel odpadků. Ony musí mizet brýle, lžičky, z každého páru jedna ponožka, kelímek čokolády, knížky, cédéčka, nejoblíbenější džíny s dírou na koleni, náušnice a díry bez mrknutí oka terorizují i ubohá zvířata, když jim klidně sežerou jediný kartáč na pročesávání srsti.
Jednou se mi dokonce stalo, že si díra přivlastnila věc přímo před mýma očima. S kapelou jsme zrovna měli zvukovou zkoušku před koncertem. Na něčem jsme se dohadovali a já si pohazovala s trsátkem. Potom jsme ukončili debatu, já ho na závěr vyhodila o něco výš... a už nikdy nedopadlo. Všichni jsme na to zírali a snažili se uvěřit tomu, že jen odlétlo někam bokem, ale zároveň jsme všichni viděli, jak se zkrátka rozplynulo. Ztratilo. Nevrátilo se a už se nikdy víc nenašlo, ani když jsme prohledali pódium a po koncertě ho ještě i zametli. Nikdo s sebou nenosíme jen jedno, takže se nic tak hrozného nestalo, ale díra mi o své existenci přinesla fyzický důkaz na vlastní oči.
Takže, pánové vědci, jste pěkně pozadu. Černé díry jsem objevila já už někdy v raných osmdesátých letech, takže kromě Nobelovy ceny za literaturu mi vlastně patří i ta udělovaná za fyziku. Uvidíme se ve Stockholmu.
15.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 83 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naše domácí černé díry
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
U nás jednoznačně: jednotlivé ponožky a čajové lžičky
Černá díra u nás pohlcuje ponožky, nákupní paragony , nabíječky telefonů, manikúru a klíče.Tu poslední díru jsme odhalili, starší syn skoro pokaždé přibíral i klíče tátovy.
tento článek se mi moc líbil, nejsem sklerotická, kam co dám, ale je to černou dírou
jen mne štve to množství nepárných ponožek, které pak vyhodím, protože druhá ne a ne se najít
Tobii: My dáváme co jde n a kompost, pár lžiček už jsme tam našli, když jsme ho přehazovali
PEGG: to je fakt, taky se nám ztrácely lžičky a pak jsem jednu objevila v koši - v kelímku od jogurtu... ale ten jogurt jsem jedla já
.jpeg)
Tak to se mi stalo zrovna nedávno,upadl mi zlatý prstýnek na koberec,takže necinkl,ale prostě nebyl. Lezla jsem po kolenou a nenašla
Bylo mi ho moc líto,protože to byl dárek. Asi po měsíci jsem uklízela ve skříni a vypadl z mikiny. Nepochopím, protože ta mikina byla v regále zhruba 1m nad zemí. Ale našel se 
To mojí ségře se neustále ztrácely nerez.lžičky,ale jen malé. Jednou jsem byla u ní na návštěvě,pily jsme čaj a když jsme dopily, vzala hrníček, vyhodila z něho čajový sáček do koše a s ním i lžičku,hrnek dala do myčky. Tak nevím, jsou to opravdu černé díry, aby to nebyla jedna - ta v naší hlavě
Moje švagrová, když byla mimino, tak šla spát s dudlíkem, bylo jí 7 měsíců. Ráno se probudila a dudlík nebyl. Prohledali celou místnost, chatu a dokonce, když se pak chata prodávala, tak tu místnost prohledávali milimetr po milimetru, dudlík zmizel... leda by ho sedmiměsíční mimino sežralo
A pár let zpátky se u mé mamky v domácnosti objevily slipy. Odporné velké slipy, asexuálního střihu. Myslela si, že jsou mého manžela (blijícísmajlík), já zas, že jestli náhodou jsme je nepřibrali na chatě u tchýně
Podotýkám, ty slipy byly čisté, objevily se mezi vypraným prádlem. Ve výsledku jsme s těma slipama objížděli široké daleké příbuzenstvo, byly jsme totiž žíznivé po odhalení, čí doprčic jsou ty slipy! Ničí...a to se prosím dostaly v rámci putování z Ostravy až do Pardubic a nic
A taky jsem jednou ztratila náušnici, při česání, v místnosti a už jsem ji nikdy nenašla. A nebyla to malá náušnice, byl to kroužek, bohužel zlatý
Boubel
U nás černá díra věčně pohlcuje nůžky na nehty a otvírák na sklenice.
Verera: ty bláho, to me desi...kdyby mi nejaka drza cerna dira chtela pozraj joudyse
Já si vždycky myslela, že ponožky mi žere pračka a ona to je černá díra... Potfora jedna
Jednou u nás vyprskla černá díra limonádu ve skle, tu velkou, 7 dcl, jak se kdysi prodávaly. Bohužel v mrazáku, kde ji nikdo nečekal a tak zmrzla a praskla, málem jsme s bráchou dostali výprask, ale m y jsme ji opravdu nekupovali a rodiče taky ne.
Kamarádka má doma obzvlášť záludnu černou díru, která jí požírá zvířata. Nejdřív to byl křeček, který utekl z akvárka a už ho nikdy nikdo nenašel. Ani živého, ani případně mrtvého, nebylo poněm ani stopy.
nažraná černá díra patrně povyrostla a po pár letech zopakovala totéž se psem. Byl doma, nikdo nepodcházel, nikdo neotvíral dveře, ze 3. patra by taky nepozorovaně nevyskočil, najednou prostě nebyl a už ho nikdy nenašli. To se opravdu nedá vysvětlit nějakým nepořádkem.
.gif)
medved: Tak to asi brácha potřeboval dárek pro přítelkyni.
Arna: no tak jednak myslim, ze manzelovi je moje spodni pradlo ukradene a jednak to bylo jeste v dobe kdy jsem bydlela u rodicu tj. s mamou a brachou
medved: Fakt? A nevyhodil ti je manžel se mu nelíbily? Mně jednou někdo černou podprdu i s kalhotkama ukradl ze šňůry z balkonu.
