Náš kocour je hluchý
Ještě před rokem to byl divoký žebravý zrzavý vesnický kocour. Celý jeho život spočíval v tom, že od božího rána obrážel všechny domy ve vesnici a žebral o kus žvance. Když před dvěma lety poprvé dorazil před náš dům, vyděsila jsem se. Jeho podivně výrazný, silný a hlavně barvou a tónem vůbec kočku nepřipomínající hlas by totiž zastínil i žebravého prosebníka u hladové zdi. Lekla jsem se, že k nám domů zabloudila puma, o jejímž hlase se říká, že připomíná nářek nemluvněte.
Docházel k nám celkem pravidelně, zhruba jednou týdně. Věčně špinavý, zablešený, ověšený klíšťaty a každou chvíli poraněný z neustálých bitek s konkurenčními kocoury ve vesnici. Moje čtyři kočky z něj měly panickou hrůzu. Když se na jaře serval s naším nejmladším kocourem a způsobil mu poranění, které jsme léčili několik týdnů, rozhodla jsem se, že mu honorář veterináře vyúčtuju po svém. Jaro jsme strávili tím, že jsme se s ním pokoušeli sblížit. Nebylo to jednoduché, protože zrzek zjevně nikdy lidskou ruku na své srsti nepoznal. Ale zhruba po třech měsících snahy se mi podařilo dostat se s ním tak daleko, že se nechal pohladit. Po dalších pár týdnech se mi podařilo sblížit se s ním natolik, že jsem mu dokázala nasadit obojek proti blechám a klíšťatům. Ten, spolu s odčervovacími tabletami a přípravkem proti svrabu, po nějaké době odhalil, že zrzek je vlastně docela pěkný, dobře stavěný kocour. Jednoho dne jsem jej nalákala domů a se synem jsme ho dokázali nacpat do kočičí přepravky. S veterinářem jsem byla domluvená, že jakmile se mi jej podaří odchytit, přivezu kočičáka na kastraci.
To bylo někdy v létě. Od té doby se Chrudoš, jak jsme mu začali říkat (neboť jsme neprozřetelně požádali kamaráda muzikanta o závazný výběr jména a on nám dal na výběr pouze dvě – Chrudoš a Chrabroš - a my jsme si hodili korunou), nesmírně změnil k lepšímu. Ačkoliv dál chodil na každodenní toulavé výpravy, odpoledne se držel u domu. Vyhříval se na terase nebo se válel v trávě na zahradě. Moje kočky už se s ním nepraly, jen se na něj výhrůžně, někdy přímo zlotřile šklebily, což jim on velmi zdařile oplácel. V listopadu jsem jej pomocí kapek kozlíku lékařského naučila používat naši kočičí boudu, aby měl v zimě kde spát a netrpěl chladem. Ale pořád to pro mne byl jen vesnický kocour, kterému jsem poskytovala stravovací, kadeřnické a vizážistické služby.
Koncem listopadu se asi dva týdny neukázal. Bylo mi to divné. Už jsme si docela zvykli, že se zrzavá, teď už pěkně baculatá kočičí potvůrka potuluje neustále někde poblíž. Prvního prosince se dovlekl před dveře s horečkou a obrovskou ránou na zádech. Teprve u veterináře se ukázalo, že rána je ještě horší, než vypadala. Byla hluboká tak, že odhalila i kousek lopatkové kosti. Nebylo ani co sešívat, neboť okolní tkáň byla také pohmožděná a bortila se. Lékař usoudil, že nejlepší bude nechat ránu, která v té době měla asi 7 cm v průměru a 3 centimetry do hloubky, asi tak 14 dní otevřenou, dokud se poškozená tkáň nezbortí úplně a nebude jasné, kam až poškození sahá. Celé ty dva týdny jsem kocoura, který v životě nebyl v uzavřeném prostoru, měla zavřeného ve své ložnici. Rána krvácela, ale díky antibiotikům naštěstí příliš nehnisala. Chrudoš celou dobu v horečce ležel na zdravém boku a vstával, jen když jsem se na něj přišla podívat. Po dvou týdnech bylo zřejmé, že bude nutno odoperovat značnou část okolní tkáně o průměru asi 10 centimetrů. A tak Chrůďa (příšerné jméno, že, haha) prodělal svou druhou narkózu a operaci a od veterináře si odnesl 15 stehů na zádech. Strávil s námi doma Vánoce a s ostatními kočkami postupně uzavřel příměří. Jen nás mrzelo, že neslyší na své jméno. Usoudili jsme, že se mu asi nelíbí a celé Vánoce jsme vymýšleli jiné. Nakonec jsme to vzdali. Jméno Chrudoš už se nám příliš vrylo do paměti. Zjistili jsme, že se nesmírně rád mazlí, leze nám na klín a vůbec se z divokého tuláka stala přítulná domácí číča. Ale občas po někom z nás naprosto nepochopitelně chňapnul, jednou mne pořádně kousl a syna poškrábal. Až před pár dny mne napadlo, jestli nemá problém se sluchem. A najednou začalo všechno do sebe zapadat. To, že neslyší na své jméno, že po nás občas chňapne (zřejmě jsme se přiblížili zezadu a on se lekl, protože nás neslyšel) i občasný útok na některou z našich koček, se kterou už se docela spřátelil.
Včera jsme byli slavnostně vyndat stehy. Rána srostla a sem-tam už začínají rašit zrzavé chloupky. Svěřila jsem se veterináři se svým podezřením a on po pár minutách potvrdil, že Chrudoš je hluchý jako poleno. Co se mu stalo, to nevíme, ale zřejmě to souvisí s ránou, kterou měl na zádech, protože dříve slyšel normálně. Přestože mým životem už prošlo hodně koček, žádná hluchá mezi nimi nebyla. Budeme se muset naučit, jak s ním žít. Že k němu musíme přistupovat zepředu, aby nás viděl, na to už si zvykáme. Že se budu muset pokusit držet ho spíše doma, aby jej venku nezajelo auto, které neuslyší. Ale pokud je mezi vámi někdo, kdo má s hluchotou u koček zkušenosti, prosím, poraďte. Ať náš život s Chrudošem není stylem pokus-omyl. Z toulavého žebráka je dnes spokojený, baculatý, teď už zdravý a moc milý kočičák. Jen je mi líto, že neslyší, když mu říkám, že je nádherný kocour a že ho mám moc ráda. Ale třeba to vycítí.
14.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 137 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Náš kocour je hluchý
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Našeho kocoura miluji a věřím, že snad i on nás... Má jen jedinou chybu, a to je to, že nám pořád někde utíká. Proto už musel také dostat lokalizační přívěsek, který jsem vybrala od https://www.armodd.cz/armodd-itag-cerny-bez-loga -airtag-alternativa -s-podporou-apple-find-my -najit/ s iPhonem funguje naprosto perfektně.
Musela jsem to zkoušet, než jsem narazila na konzervy, které by měla kočka ráda. Moje kočka miluje konzervy https://krmivo-brit.cz/cs/produkty/kocky/276307-brit-fish-dreams-trout-and-tuna
A držíte ji pořád jeden druh nebo jí to měníte? ty konzervy třeba kupujete pořád stejné?
Krmit budete určitě každý den, ale nemusíte si pořád lámat hlavu, jaké jídlo kočce připravovat. Moje kočka často dostává filetky pro kočku, a někdy také konzervy. Konzervy pro kočky si hodně zamilovala, po těch se vždy strašně spokojená.
Letos se konečně budu stěhovat do vlastního bytu, a chci si pořídit svoji vlastní kočku. Nikdy jsem kočku neměla, tak bych se chtěla zeptat, na co bych se měla připravit. Jak často musím kočku krmit? a třeba čím?
Krmivo pro vaše domácí mazlíčky
http://www.zookrmivo.cz/
.jpg)
vodomilka: Ten náš taky "huláká" 
.
Ahoj, nedá mi to, abych nepřidala svou zkušenost s hluchým kocourem. Kdysi se nám na dvoře objevilo bílé kotě. Vyrostl z něho statný bílý kocour, měl sice správně kočkovsky zelené oči, ale jinak albín. Veterinář nás poučil, že většina kočičích albínů je hluchá. Kocour vyrostl venku na dvoře, domů chodil jen tu a tam, a naučil se s postižením žít bez větší újmy. Venku za námi chodil jako pejsek a měl úžasně vyvinutý "hmat" - vnímal dupnutí, ťuknutí do okna, když sedával na parapetu i klepnutí dveřmi. Kocoura, který ztratil sluch v dospělosti, bych si raději naučila žít doma a snažila bych se nepouštět ven. Auta jsou dnes rychlejší a řidiči bezohlednější.... Je to jako když člověk ztratí sluch v dospělosti - všechno je těžší!!
Taky máme doma hluchého kocoura. Je to nalezenec, zpočátku krásný nebyl, ale po důkladné péči se z něj vyklubal nádherný dominantní kocour, je dlouhosrstý, celý bílý, prý příslušník rasy "turecká van".Přišel k nám jako odrostlé špinavé koťátko, byl velice klidný, pořád spinkal, i když jsem mu přímo u ucha zapnula vysavač....To nás jen utvrdilo v tom, že asi neslyší. Zato on je slyšet hodně, je velice hlučný, asi by se sám sebe lekl, kdyby se mohl slyšet.To mu také zachránilo před časem život. Jednou nepřišel celé odpoledne domů, když nepřicházel ani večer, začali jsme být nervózní, celou noc jsem nespala. Volat ho nemělo smysl, ale pořád jsem obcházela okolo domu. Ve dvě hodiny v noci jsem uslyšela zoufalé mňoukání, stále jsem nemohla poznat, odkud se to ozývá. Po dlouhém hledání, jsem přišla k domu, kde za prosklenou výplní zoufale pobíhal náš Kuťíček. Nezastavilo mně ani to, že byly 4 hodiny ráno,
neděle a vzbudila jsem překvapené obyvatelstvo domu, abych si mého mazlíčka odnesla.Od té doby ho pouštím ven, pouze navečer, pokud možno na chvíli a hladového, aby se brzy vrátil. Doma máme spolu natrénovanou "znakovou řeč". Musím se postavit do jeho zorného úhlu, a posuňky ukazuji, co po něm chci.Přece jenom je to svéhlavá kočka, takže některé výzvy plní s radostí, jiné už méně. Ale třeba:"pojď sem, dám ti něco dobrého", to z výrazu tváře a ukazování rukou funguje stoprocentně.Naučil se skočit na klín, když mu ukážeme, i pohrození rukou rozumí.Dříve často kousal a škrábal, ale časem jsme se naučili z jeho výrazu a mrskání huňatým ocasem poznat, že se mu něco nelíbí a včas ho nechat být.Jen návštěvy musíme hlídat, aby si výměnou za pohlazení neodnesli památku v podobě obtisknutých zubů na rukou.Vzhledem k tomu, že je hluchý od narození,myslím, že to je genetická vada velice častá u bílých koček.To však vůbec nic nemění na tom, že je náš mazlíček a za nic bychom ho nevyměnili.
.jpg)
přidám se také do vaší diskuze
sama mám kocoura co vidite na obrázku je to mazel a taky má zdravotní problémi
s hluchou kočkou se musí opatrně musí získat Vaši naprostou důvěru a naučte se mu naslouchat jeho pohybům , než ho pohladíte zaškrábejte poblíž něho na to na čem leží upozorníteho na to že se bude něco dít.
najděte mu místo které příjme a bude mít za zády zeď ne prostor.
Měl by se naučit že mu na vašem uzavřeném pozemku naprosti nic nehrozí za to venku tomu tak není.
Je to sice kruté ale postačí když bude mimo pozemek tak ho postříkat třeba vodní pistolkou tak , aby vás neviděl to by vám potom přestl věřit a on se instiktivně vrátí domů chse to tak 3,měsíce trpělivosti ale funguje to.
Přeji hodně trpělivosti a velku lásku k němu .
Deafina: Asi jsem špatně četla, myslela jsem, že má ránu na hlavě a tudíž ho někdo někde majznul přes hlavu a při tom se poškodil i sluch. Právě na zánět uší jsem brala velice silná atb, aby se zánět nerozšířil do hlavy, tak nevím, nejsem doktor.
Nika1: Kocour (pokud už ke Kadle hluchý nepřišel) pravděpodobně ztratil sluch po těch antibiotikách.
To se bohužel stává i některým lidem, kterým silná antibiotika sice zachrání život, ale bohužel jim nenávratně poškodí sluch.
Kadla: ještě mě napadlo - znáš stránky Modrý kocouř? Tam se dá taky najít spousta rad ohledně koček, případně tam můžeš dát dotaz.
http://www.modrykocour.cz/forum/viewforum.php?f=33
Almega: Ale tak špatné to není. Pár rad jsem dostala (a použiju je). A lidi typu "Jeřabinka" mě teda nerozhodí.
Nika1: Jo, hledala jsem na netu, je tam spousta lékařských informací o hluchotě koček, ale nenašla jsem nic, jak s kočkou zacházet doma.. Ale nevadí, pár rad tady padlo a jsou to věci, které mne nenapadly. Takže tím všem, kteří byli nápomocni radou, děkuju a zdravím i za Chrudoše.
Na internetu určitě něco najdete pod názvem "hluchá kočka". Každopádně tomu, kdo mu to udělal, přeju aby dopadl stejně a aby sral ježky.
