Noční můra z Garden Street aneb Láska k zahradničení není zcela jistě dědičná
.jpg)
Jako dítě jsem většinu víkendů a prázdnin trávila s rodiči v malinké chatě či spíše zahradním domku 3x4 metry, obklopené poměrně velkou zahradou. Ona zahrada se stala generačním problémem číslo jedna, jelikož my tři sestry jsme byly městské skleníkové květinky napěchované alergiemi všeho druhu, fóbiemi ze všeho lezoucího hmyzu a odporem k mičurinskému zahradničení. Ne tak moji rodiče. Každou minutu, kterou museli trávit jinak než s nosem v hlíně, považovali za ztracenou. A tak místo anglického trávníku byla naše zahrada z větší části zryta, oseta, osázena a zastromena.
To by nám ještě tak nevadilo, horší byl plevel, který díky pečlivému hnojení vysoce a hojně převyšoval výpěstky a bylo nutné se ho pravidelně zbavovat systémem „na jednom konci hotovo a hurá zase na začátek“. Tu si teprve zpravidla rodiče uvědomili, že si s sebou přivezli tři otrokyně, a nastalo pro nás peklo horoucí. Jedna (já) řvala, že jí po noze přeběhl pavouk velikosti mexického dolaru a nabírala hysterický oblouk, druhá ječela, že si o debilní kámen zlomila svůj pěstěný nehet, a třetí se svou výškou ztrácela v porostu, takže nebylo vidět její laxní přístup, a to jsme pak ječely my na ni, ať také laskavě něco dělá.
Pravděpodobně za trest jsme byly také přiřazovány k činnostem přímo ohrožujícím naše (přinejmenším psychické) zdraví, například sekání celých obrovských špalků dříví (topilo se v kamnech, které patrně pamatovaly císaře Ferdinanda). Jelikož jsme se sestrami disponovaly rachitickými postavami s paprčkovitými údy, náš nerovný boj se špalkem a sekerou připomínal epileptický záchvat. Podobně dopadalo i občasné katrování kompostu, kam se pravidelně vylíval i obsah suchého záchodu, a znalost této informace v souvislosti s množstvím žížal 50 ks na 1 kg zeminy činilo pro nás tuto činnost jako jednu z nejvíce psychicky namáhavých.
Další, neméně drastickou součástí našeho pobytu na chatě bylo sklízení úrody. Přimět jakéhokoliv pubescenta k otrhání půl tuny rybízu považuji dnes již jako lehce zkušená matka za úkol srovnatelný s výstupem na Gerlachovský štít. Scény, které u nás probíhaly, byly zpestřením nudného venkovského života sousedů. Rovněž vylézt na třešeň a bojovat s vosami o plody bylo lehce rizikové, odměnou však bylo sladké přežrání, jelikož byly vážně vynikající, a kompost si v ty dny přicházel množstvím přírodního hnojiva na své. Tím pádem se otci rodily na kompostu (vždy to naštěstí střídal, lilo se na letošní a pěstovalo na loňském) cukety a dýně velikosti středně vzrostlého hrocha, na které byl patřičně hrdý. Dodnes i to považuji za promyšlený a krutý druh týrání dětí, jelikož cukety jsme tři měsíce jedli absolutně ve všem a lezly nám i z uší, tehdy jsme je se sestrami nenáviděly k smrti (dnes mám k nim kupodivu vztah naprosto opačný a naopak syn by onen zelený hnus nepolkl ani za pytel gumídků).
Po drsných dnech v drsné zahradní přírodě jsme trávili večery u ohně a noci v chatě. Jelikož nás vevnitř žilo a spalo pět homo sapiens (a průměrně třicet pavouků různé velikosti, nějaká ta stovka ostatního lezoucího hmyzu a cca padesát komárů na jednu noc), docházelo pravidelně k různým dohadům a třenicím. Velice živě vzpomínám zejména na potupnou debatu, která následovala večer poté, kdy jsem ke svačině neprozřetelně požila přibližně tři kilogramy zeleného hrášku. Tato debata hrozila vyústit v ještě potupnější vyhnání mé osoby z chaty a postavení soukromého stanu po závětrné straně obydlí.
Dnes s odstupem času už dokážu vidět na našem pobytu v těchto nelidských podmínkách i klady, například hojnost toulavých koček, které si nás v této lokalitě oblíbily a které jsme jako městské hyperalergické děti znaly pouze z televize. Jelikož jich byly desítky, které naší zahradou prošly za celé mé dětství, jejich potomstvo by se dalo počítat možná na stovky. Ne všechny se dožily dospělosti, ale všechny nám byly velice drahé a obohatily náš život o nový a důležitý citový rozměr.
Přesto se zahrada na mě podepsala hlavně záporně. Například (a neříká se mi to lehce) jsem vrah pokojových rostlin - žádná nepřežije dva týdny, odnesl to bohužel i kaktus. Manžel má pro to vlastní teorii, která se opírá o jakýsi film s princeznou a zpívající květinou, což je ovšem samozřejmě nesmysl. Já vím, že ta zeleň má srdce a cítí ze mě tu nechuť, datovanou od dob mého dětství a povinného plení.
Dodnes také považuji novou rodinou zahradu pouze za místo, kam se velice hodí pouze zahradní lehátko, slunečník a gril a kde by mi vůbec nevadil anglický trávník jen s nějakým tím samorostlým keřem v rohu.
A jak jste na tom vy? Většina z vás jsou kytičkářky a zahradnice, ale najde se tu i podobnou nechutí postižený vyvrhel?
26.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 64 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Noční můra z Garden Street aneb Láska k zahradničení není zcela jistě dědičná
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já zahradničení naprosto miluju :-) . Práce na zahradě mě uklidňuje a mám radost, že to tu máme tak pěkné :-) . Objednali jsme si různé nářadí pro zahradu z https://www.naradinazahradu.cz/ , protože bez něj to není možné :-) .
.jpg)
a zahradka-to je moje. Vetsinou clovek nerad dela cokoliv "z musu"-taky jsme se segrou nebyly nadsene, kdyz maminka chtela pomoct na male zahradce a policku s brambory a zeleninou. Ale s pribyvajicim vekem a taky-kdo zije ve spinavem meste, plnem koure a sirnateho zapachu-musi zatouzit po prirode a kousku zahradky. Proto jsem se jiz po ctyricitce stehovala do cisteho Ceskeho raje a zacala se hrabat v hline (a taky se zviratky vseho druhu). Taky je to protipol nezazivne, nudne kancelarske praci, kde se NIC pekneho nevytvari - dodnes radeji pestuji od ledna vse ze seminek, potesi to vice, nezli koupena hotova rostlinka. A v duchodu nezahradkarit-to by bylo proti zdravemu rozumu- vim, co si vypestuji,jsem neustale na cerstvem vzduchu a tahani tech desitek konvi plnych vody prispiva k lepsi fyzicce (protoze sportem k trvale invalidite!) Ta nadhera, ponorit ruce do mekkeho substratu (nevim, nac kupuji rukavice), pak pikyrovani a presazovani a radost nad kazdou rostlinkou (nakonec, zac krome knih utracet?duchodci prece nic nepotrebuji). Kdysi jsem v radovem dome mela pres sto kyticek a vsem se darilo - dnes mam prirodu vsude kolem sebe a s ni a s
jsem stastna
.jpg)
No, příspěvky jsem jen tak prolétla, ale vyznělo z nich hodně jediné - děti zahrádka nebaví. Já vyrůstala v baráku s velikou zahradou a pletí miluju odmala! Bylo krásné, když jsme s mamkou dřepěli v hlíně, každá na jedné straně záhonku, pleli a u toho si povídali. S láskou na to vzpomínám dodnes (i když to není tak dlouho, co jsem byla malá 
) a zahradničení venkovní i bytové, od té doby, co bydlím v Praze, provozuji s láskou stále.
Almega: Vareni samo o sobe mi taky nevadilo, ale muj poznamkovy sesit byl kamenem urazu. Soudruzka ucitelka byla jeste ze stare skoly a nechapala, ze at delam co chci, psani mi nejde. Ve vytvarce jsem byla na 1, tam se nastesti nepsalo. 
Jo existuje taky neco silnejsiho nez roudup, a je to na delsi dobu, je to nejaka koncentrovana komercni dobrota. pokud se to strikne jenom na plevel tak to jde, jinak to ale zahubi vsechno. Jednou, kdyz jsem jeste delala v zahradnictvi, tak mi volala pani, ze jeji muz hubil plevel po svem a ackoliv to je dost drahe, tak toho koupil poradnou zasobu, a jelikoz byl liny jit a hledat plevel a pak ho postrikat, tak to nandal do velikeho rozprasovace a zalil s tim cely travnik. Kdyz jsem ji rekla, at si tam daji kameny a par kvetinacu, ze jim tam nejmin 5 let nic neporoste, neverila mi, chtela sefa, ten ji to potvrdil a navic pak zjistil, ze to ten chlap koupil od nekoho nelegalne protoze ta koncentrace co on mel se ani normalne koupit nedala. Jestli to pan prezil nemam zdani, ale ani bych se nedivila, kdyby mu zbytek namichala do kafe.
Juana: Letos se šneků urodilo nebývale. Připadá mi, že moje zahradničení je jen krmení šneků. Rajčata, okurky, afrikány, slézovky...a další sazenice, které jsem předpěstovala a přenášela je jak kočka koťata, do rána vyluxovali šneci dočista dočista. Nevzdávala jsem se, a nasázela nové sazenice, nastříhala pet lahve, obklíčila jimi sazenice...a co myslíš ?
Do rána byly sazenice pryč, a šneci si hověli v závětří pet lahví. 
Teď jsem koupila nějaký "šnekomor", tak o víkendu absolvuju několik dalších kol.
Jinak zahradničení mě v dětství otravovalo, proto jsem ani svoje děti do nějakých Mičurinských experimentů nenutila. Přesto ti nevděčníci odmala neříkají, že jedeme na zahradu, ale na gulag.
vlezla jsem do mého skleníku, kam jsem nedávno něco vysela, a jediný, co tam roste, je plevel a ten je tak zralej na roundup. Letos to roste obzlášť ochotně - myslím plevel. Těch pár cuket, co jsem se snažila předpěstovat, mi sežrali hnusný šneci. O víkendu se musím donutit někam vrazit těch pár rajčat, co mi matka nedávno přinesla,akorát nevím kam. Záhon, kde jsem vždycky něco pěstovala, je zarostlej trávou a jahodama, co ani nekvetou - tak je asi vrazím do toho skleníku, ten plevel by mohly přerůst.
YXH: to je potvora, zkus jiné osivo, třeba jí nechutnalo to konkrétní. Já seju normální obilí.
Milda_1: Co máte za nemoc,že nic nesmíte dělat?asi srdce?To je smutné,snad máte naději na uzdravení??
YXH: Zlatý travex!!Ten zničil opravdu vše a vydrželo to cca10-15 let!Dnes roundup je drahý,polijete a za měsíc už leze plevel znovu....Mě vaření bavilo,o péči jsme schválně zacházely děsně s panama-miminama,držely je za nohu hlavou dolů,předváděly jsem s nima různé kejkle,až se mohla úča po --
Sofffie: No jo, ale nebyla od hliny, takze kdybe jsi se trefila treba aspon do nohy, tak by ten clovek mel vetsi sanci na preziti, protoze by nedostal otravu krve z toho kompostu.
YXH: a to myslíš, že bych se sekyrou trefila? Já měla co dělat, abych aspoň držela směr 
Deafina: majucha: Myslim,ze se tomu kdyzsi rikalo Travex. Ale Roundup neni tak silny, neznici vsechno na 10 let.
.jpeg)
YXH - 26.5.2010 15:01 - 
Sofffie: S ou sekyrou by to asi bylo rychlejsi protoze byla naostrena. Navic motyka od hliny je jista infekce, kdyz se blbe trefis.
YXH: Vyloženě díra na trhu. K čemu je nám gůgl, když tam to nejdůležitější zpravidla nenajdeme!!!
