Cesta z Nového Zélandu na český stůl
Česnek z Číny, cibule z Austrálie, rajčata ze Španělska, jablka z Nového Zélandu, máslo z Polska, drůbeží maso z Brazílie nebo vajíčka z USA – v dnešní době nic neobvyklého. Český spotřebitel si v minulých letech zvykl na geografickou rozmanitost původu základních potravin, tato možnost je však vykoupena celou řadou problémů.
Obyčejné potraviny se totiž dnes běžně vozí napříč Evropou nebo i přes půl zeměkoule. Například němečtí a holandští výzkumníci spočítali cestování jednotlivých částí ovocného jogurtu od chvíle podojení mléka v jedné zemi, sebrání ovoce v druhé a následního prodeje ve třetí. Došli přitom k těžko uvěřitelnému číslu 8 000 kilometrů. Med z Chille tuto vzdálenost ještě zdvojnásobí.
Doprava na stále vzdálenější místa naší planety však s sebou nenese pouze ekonomickou zátěž a palčivou otázku čerstvosti dovážených potravin. Například na každý kilogram jablek dovezených z Nového Zélandu připadá kilo vyprodukovaného oxidu uhličitého.
Dovezené jablko z Nového Zélandu navíc absolvuje před nákupem českého spotřebitele strastiplnou cestu. Sklizeno musí být ještě před faktickým dozráním, aby následně přežilo skladování, přepravu na letiště, mnohahodinový let, překládku v zemi určení i následný rozvoz do prodejní sítě. Na regále vedle ležící česká jablka nejenže nabízejí čerstvost a výraznější chuť, svým geografickým vznikem jsou také pro Čechy jednoznačně výhodnější stran zažívání a celkových výživových hodnot.
Problém se však zdaleka netýká pouze ovoce a zeleniny. Stejné problémy se objevují také u masných výrobků a dalších zemědělských komodit. Zatímco na přelomu tisíciletí byla spotřeba masa z devadesáti procent pokryta z českých zdrojů, v současné chvíli tvoří dovozové vepřové již více než třetinu. Stejná situace v procentuálním vyjádření panuje například u másla. Pokud by těchto komodit byl v českém prostředí nedostatek, má jistě zesílený dovoz své opodstatnění. Statické údaje však jednoduše prokazují, že dovezené množství jednoho produktu prakticky vyvažuje jeho export.
Ledový salát ze Španělska, kopr z Izraele, rozinky z Chille, med z Číny – rozvedení prvních řádků článku svědčí o tom, že český spotřebitel má opravdu z čeho vybírat. Volba je na něm, potraviny musí mít zemi původu označenou. Pravdou ale je, že tradici a chuť brambor z Vysočiny, mrkve z Polabí, rajčat z Hané nebo třeboňského kapra a dalších výrobků, může jen těžko něco suplovat. Volba domácího zboží je také investicí do našeho okolí a tím vlastně i do nás samých. A navíc – právě český zemědělec je desítkami let ověřený základní dodavatel potravin na náš stůl, právě na českých produktech vyrostly generace našich předků. A ne nadarmo se říká, že bez využití znalostí z minulosti nemáme ani budoucnost.
27.10.2010 Rubrika: Náš domov | Komentářů 12 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Cesta z Nového Zélandu na český stůl
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já vím určitě, kde vaří z čerstvých potravin. www.pizzaporuba.cz , tam mám zaručenou kvalitu potravin. Sice mě nezajímá z jakého světadílu ji dovezli, ale to že chutná skvěle, mě nutí nepochybovat :-).
Ochotu nakupovat domácí potraviny lidé mají, ale otázkou je, kdo převede zájem v reálné chování...jednak je na "vině" vlastní pohodlnost, ale také nedostatek osvěty...snad teď, s farmářskými trhy se informovanost zlepší http://www.bio-info.cz/zpravy/lide-chteji-nakupovat-od-zemedelcu-maji-ale-malo-informaci
(Mně osobně ten název farmářské štve, copak u nás jsou farmáři? Jen proto, že se to v cizině jmenuje Farmer´s Market, tak Češi zas musí něco otrocky převzít. Fandím městům, která si jdou po svém a nazvali je třeba Selské trhy 
).
když jsme byli se školou na exkurzi v kompostárně v Úholičkách (možná jsem to už někde psala), ležela tam na jedné hromadě kompostu hora cibule...některé byly pošramocené a nahnilé, ale zcela bez problému by se aly vybrat pěkné a použitelné - provozní kompostárny nám řekl že 40%!!! ovoce a zeleniny, která dorazí do supermarketů, se vyhodí 
(nepočítáno to, co vyhodí sám spotřebitel poté, co to koupí). to se mi dost přitížilo a kolikrát si na to vzpomenu 
.
silim z toho! v obchode prakticky vubec zeleninu nekupuju prave z tohoto duvodu. uznavam, ze citrony se sem musi dovezt, ale proc proboha jabka, brambory nebo cibule!?!?!!?! a nejhorsi je, ze obcas ceska alternativa ani neni.
.JPG)
Snažím se nakupovat místní ovoce a zeleninu, rozrůstající se farmářské trhy jsou na to ideální kupuju tam i mléčné výrobky. Jen poznámka k jablkům z NZ, Royal Gala, která se tu prodávají, se (i na export) trhají výhradně zralá - přísně se to hlídá. Trhala jsem je osobně
občas je stejně jako NZ kiwi Zespri koupím ze sentimentálních důvodů, jinak kupuju česká, když teda dojdou zásoby domácích výpěstků.
Aja: Taky nedám na Zelňák dopustit, skoupila bych ho vždycky celej
. Miluju tu atmosféru a strašně ráda chodím mezi stánkama a beru třeba už třetí pytlík rajčat, kysanýho zelí a podobně. Přijde mi to jako svátek proti všem těm hyper-supermarketům.
Je to hnus,dříve byla v každém větším městě vlastní mlékarna,jatka,zahradnictví kde se pěstovala zelenina a kytky.....Všechno se časem zrušilo a nyní se musí dovážet,protože v okolí není vůbec nic....
.gif)
Tak to je přesně to, čemu se snažím vyhýbat! Dovozové potraviny. Naštěstí náš oblíbený Zelňák funguje a navíc se množí i farmářské trhy 
Med z Číny si někdo fakt kupujete?
.jpg)
Snazím se kupovat domácí produkty, nejlépe místní. Ale svým zpusobem me fascinuje, ze dánská okurka, která to má do Lidlu pár km stojí 6kr, zatímco spanelská pouze 4kr
. Beru mensí náklady na rust, mensí platy, mensí dan, ale kde se v tech 4 korunách odrazí tech 3000km fakt netusím. Ten dvoukorunový rozdíl me nezruinuje a tak beru domácí okurku, ale tak je to se vsím. A chápu, ze pokud má rodina rozpocet jen tak tak, tak sáhne po tom levnejsím at je to odkudkoliv, protoze celkove behem mesíce je v tom rozdíl nekolik stovek.
Ekonomika věci je neúprosná a záleží jen na člověku jestli zvolí kvantitu či kvalitu. Kdo chce kvalitu musí sáhnout hlouběji do peněženky. Balík peněz máme omezený, ale na něčem se šetřit nevyplatí.
Přiznávám, že když potřebuju zeleninu na vaření, klidně šáhnu po levnější (stejně to rozvařím ), ale pro přímou konzumaci mám raději kvalitu.
Tak s tímto článkem nemohu než souhlasit. Je velká škoda, že lidé nepodporují místní výrobu a raději kupují výrobky z Číny apod.
Snad i v této oblasti dojde český národ někdy v budoucnu k osvícení.
Raději sáhnu po domácích výrobcích.
