Pořád všechno odkládám. Jsem lemra líná?
Milá redakce, zajímalo by mne, jestli má některá čtenářka podobný problém jako já. Připadám si totiž nemožná, neschopná, skoro bych řekla ukázkový lempl. Přitom v hloubi duše taková nejsem. Toužím po pořádku, systému, přehlednosti. Jen to nějak nedokážu uvést do praxe.
Je mi dvaatřicet a bojuji s tím prakticky od doby, co jsem se osamostatnila. Vím, že je potřeba uklidit, vyprat, dojít na nákup, zvládnout hromadu věcí a odkládám to až do posledního možného okamžiku. Nedokážu se přinutit a vrhnout se do práce hned.
Možná je to důsledek přísné výchovy v dětství. Tatínek byl voják z povolání a svou profesi částečně přenesl i domů. Všichni včetně maminky jsme museli šlapat jako hodinky. Diskuse byly nepřípustné, co otec rozkázal, se muselo okamžitě bez remcání a naprosto precizně provést. Kontroloval nám komínky ve skříních, bílou rukavičkou přejížděl po nábytku a cepoval nás jak vojáky při ranním rozkaze.
Maminka si na to patrně nějak zvykla a ve snaze ušetřit nás jeho kázání nás často sekýrovala preventivně ještě dřív, než na scénu nakráčel otec. Dětství mám spojené s neustálým stresem, zda je vše včas a správně uděláno, jestli nemám někde nějaké resty.
Sotva jsem vystudovala, odstěhovala jsem se do pronájmu a začala si užívat vlastní život. Nikdo nade mnou nestál s varovně zdviženým prstem, poházené oblečení nebo plný dřez nádobí byl jen a jen moje záležitost.
Zvykla jsem si na takový způsob života a ani nevím jak, dokonale se v něm zabydlela. Dokud jsem byla sama, o nic nešlo. Teď však mám rodinu, manžela, dítě a připadám si jako lemra líná. Jsem schopná se tři dny přemlouvat k tomu, abych vyluxovala, na nákup jdu až tehdy, kdy je doma katastrofální nedostatek čehokoli. Prádlo z koše na vyprání mi přetéká, takže občas vyperu jen to nejnutnější, ale v podstatě si nepamatuji, kdy bylo vyprané všechno. Stejně tak dno u koše na žehlení. To jsem neviděla několik let.
Asi jsem si vypěstovala lenost, nebo nevím, co to je. Občas mne to chytne a podaří se mi všechno dokonale uklidit, ale většinou to u nás vypadá jako po výbuchu. Všude se válejí různé hromádky čehokoli (štosy novin, kupičky prádla), já kolem toho chodím a vím, že bych měla, ale donutit se nedokážu.
Mám štěstí, že manžela to nechává absolutně chladným, on patří k těm, kteří nepořádek neřeší. Nikdy mi nevyčetl, že jsem pohodlná, nic takového jsem od něj v životě neslyšela. Přesto mám výčitky svědomí, že nejsem správná manželka a matka. Naši dcerce jsou tři roky, občas mne napadne, jaký jí svým přístupem dávám příklad.
Moc by mne zajímalo, jak řešíte údržbu domácnosti vy. Jste schopné nějaké pravidelnosti a jde vám to pěkně od ruky, nebo jste na tom podobně jako já a snažíte se svým povinnostem vyhnout, dokud to jen trochu jde? Připadám vám líná?
14.1.2011 Rubrika: Náš domov | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ženy jako naprogramované stroje na uklízení. Také k nim patříte?
- Gruntují prý jen špindíry
- Paní na úklid – práce jako každá jiná
Diskuse ke článku - Pořád všechno odkládám. Jsem lemra líná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Můj manžel měl stejný problém. Neustále všechno odkládal a nikdy žádnou práci nedokončil. Naštěstí se mi podařilo ho přesvědčit, aby si začal zapisovat všechny denní úkoly do diáře, který jsem mu koupila na internetových stránkách https://www.helma365.eu/. Ze začátku mu to moc nešlo, ale časem se naučil všechno si zapisovat a každý den plnit jeden úkol za druhým.
A nenapsal to můj manžel
, většina chlapů přece nechává povinnosti vyhnít až na naprostou neúnosnou míru, tak bych si s tím starosti nenechala.
.gif)
Verera: 
bezva
Verera: pěkně shrnuto
zrnko: myslim, ze stroje nepomuzou. neni to o tom, ze by ta prace byla tezka nebo namahava. ona je hlavne nezajimava 
jinak vliv rodicu je sileny. nase mamka byla posedla cistotou podlah, pord nekde vytirala. coz me znechutilo tak desne, ze vytirani a vysavani nenavidim ze vseho na svete uplne nejvic. tak to dela manzel. ja teda jen fakt naprosto vyjimecne.
.jpg)
vidět dno u koše na prádlo nebo na žehlení se mi nepodařilo ještě nikdy, podle mě to ani není možné 
Pokud se vám doma neválí chuchvalce prachu, nelepíte se k podlaze a nemusíš si oprašovat chodidla než vlezeš do postele, tak jsi naprosto v normě.
Život je o něčem jiném než o uklízení
Verera: To se mi moc líbí, měla bys jít
k marketingu, já reklamy přepínám
taky raději dělám cokoli jiného
než se motat u nádobí, prádla...
.gif)
Verera: perfektně napsaný Taky se mi nelíbí, když někdo komentuje, jak má druhý doma uklizeno / neuklizeno.
Gorawen: Ono to není v tom, že by pořádek neměla ráda, ale že síly, které jí brání v tom ho udržovat jsou silnější než vrozené či vycepované sklony k jeho udržování.
Dlouhodobým pozorováním jsem dospěla k závěru, že každý má v sobě určitou vrozenou míru potřeby úklidu, určitou míru tolerance k binci.
Ta způsobuje různě silné puzení k úklidu. Někdo nepřestane, pokud nemá byt naleštěný, někdo ani nezačne, protože jeho potřeba uklízet není taková, aby ho zvedla ze židle. No a různé mezi stupně mezi tím.
Nemyslím si, že je až tak možné to ovládat. Ty silně pořádkumilovné kritizují ty bordelářky, ale stejně tak, jak bordelářkám dá hrozně práce se přinutit k úklidu a mají z toho nepříjemný pocit, protože je to nebaví, tak těm pořádkumilovným dá děsně práce neuklízet, protože se pak cítí mizerně. To se to uklízí, když pro to má někdo předpoklady (to se to hraje na housle, kdy někdo má hudební sluch).
Ale tak jak se kritizuje to, že někdo má binec, stejně tak se dá kritizovat, že má někdo příliš uklizeno. Obojí , když se to přežene,omezuje normální používání bytu (vím o čem mluvím, jako dítě jsem měla trauma ztoho, že jsem kápla vodu na naleštěnou podlahu, to se u nás prostě nesmělo). Neznamená čím čistší, tím lepší.
Takže každý ať má uklizeno jak chce, pokud to vyhovuje obyvatelům (a to všem) a nepřekračuje určitou hygienickou únosnost pro okolí (tj z bytu nesmí nic páchnout (včetně chemikálií na čištění), prosakovat, šířit se hmyz apod.
Howgh.
No uprimne ja mam poradek rada a takto zit neumim, ale znam jednu strasne fajn zenskou, bezvadne nazory, zlata duse a je na tom podobne, nesoudim ji, u ni doma je to opravdu jak po vybuchu, ale srdce
to ma ze zlata, strasne hodna ma proste jine kvality...Pro tyto zeny je nejlepsi pani na uklid, hospodyne aspon jednou za 14 dni (podlahy prach, koupelny, uklid kuchyne, WC) to jsou ty hlavni "bacilove zony"...Zbytek se da uhlidat pradlo vyperes, sklidis...knizky, casopisy poskladas...Nekdy pani na uklid i meni periny jenom jin nachystas ciste povleceni...Treba v sobe po otci zjistis "vojenske, organizacni" schopnosti i to je kumst...
Verera: 
mně tedy připadá, že všechny reklamy, co jsou směřovaný na ženy (prací prášky, prostředky na mytí nádobí, hygienické potřeby atd.) jsou debilní a reklamy pro chlapy jsou vtipný (pivo, auta...). Kdysi jsem nesnášela reklamu na Jar, jak tam dítě mluvilo šišlavě - Odkud se ten nový Jav beve? 
A pak na nějaký prášek na praní - Musím se hodně učit. 
To je na zabití, to musel vymyslet nějaký blb
Mě vždycky rozesměje ta reklama na jakýsi prostředek do myčky, kdy se tatínkové zaberoudo modelaření a zapomenou zapnout myčku a oni tam pak sdělují s nadšením, že ten prostředek umyje zaschliu mastnotu na nádobí i po 24 hodinách.
Já teda nevím jestli je běžné denně pouštět myčku, pokud dospělí chodí do práce a děti do školy, tak tam snad není ani co dát. Já ji pouštím tak každý 3. den a jakýkoli prostředek do myčky umyje to nádobí taky.
Navíc by už mohli konečně přestat s tím stereotypním zobrazováním matek jako někoho, jeho hlavním a téměř jediným zájmem je puntičkářské lpění na čistotě a tatínků jako dětinských individuí, která potřebují neustálý dohled.
Co třeba:
Maminka surfuje na internetu, tatínek se shání po něčem k jídlu, zjistí, že nic není, tak se rozhodne uvařit pro sebe, děti i maminku.
On:"Máme čisté talíře? "
Ona:" Nevím, asi už ne, nádobí se mylo před 3 dny."
On: " No jo, myčka je plná. Tak já ji pustím."
No a pak tam můžou opěvovat ten úžasný mycí prostředek
.jpg)
peru každý pátek tmavé (kdy manžel přinese věci z práce) a světlé jiný den, většinou tak po deseti dnech
taky jsem neměla ráda mytí nádobí ihned.... ANAHIR moje mamka i po štědrovečerní večeři šla nejdřív mýt nádobí než se šlo ko stromku. Pak když jsem byla větší jsem jí to "odnaučila"
no a moje mytí nádobí...mam na dřezu takovej ten poklop, takže nádobí není vidět a myju ho až když se tam nic nevejde 
jinak s úklidem to taky nijak nepřeháním a uklízíme s manželem oba většinou jeden den v týdnu kdy on luxuje a já utírám prach + něco. Sanitu myje on a já třeba zrcadla apod. Jedinný co dělam fakt denně je zametání, protože máme psa. A to udělám ráno než jdu se synem ven a pak mam prakticky zbytek dne klídek pokud nemyju to nádobí (kde se taky s manželem tak nějak střídáme)
Hodně záleží na tom,co se odkládá...já jako OSVČ nemůžu nic co se týká mé práce odkládat,naopak je to hodně naplánované a co je nutné udělat,se zkrátka pátek-nepátek,svátek-nesvátek musí udělat.Zato v domácnosti se fakt moc neangažuju,tam nějaký prach nebo flek mě nerozhází....
