Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Hovězí maso je jedním z nejtradičnějších pokrmů v pomyslné kulinářské příručce každého Čecha. Ne nadarmo se jedné z nejoblíbenějších specialit domácí kuchyně dostalo označení „svíčková“ na základě masa, které by s touto pochoutkou mělo být spojeno. Červené maso sice bylo v posledních dvaceti letech vytlačováno z českých talířů, nyní se snad blýská na lepší časy. Tradice, odkaz našich předků a zdravý rozum by se tak do českých domácností mohly vrátit.

Až do začátku šedesátých let 20. století hrálo hovězí maso ve světě prim. Právě ve druhé polovině minulého století však bylo hovězí z pomyslné první příčky sesazeno vepřovým masem, na začátku devadesátých let se v žebříčku oblíbenosti opět měnily pozice, když se na nejvyšší příčku prosadilo maso drůbeží.

Bílé maso se po vzoru vepřového prosadilo především díky jednoduchým počtům. Vykrmit kuře je rychlejší než vykrmit pěkného býčka. „Vedle toho však zafungovala masivní kampaň propagátorů ´zdravého životního stylu´, kteří se snažili vyvolat dojem, že červená masa a živočišné tuky jsou škodlivé až jedovaté,“ připomíná důležitá fakta doc. Dr. Ing. Josef Kučera, ředitel Svazu chovatelů českého strakatého chovu. Zatímco těsně po revoluci se spotřeba hovězího v Čechách pohybovala okolo 30 kg na osobu, na přelomu tisíciletí už to byla pouze třetina tohoto čísla.

Výčet pozitiv hovězího masa je přitom velmi obsáhlý. Je jedním z hlavních zdrojů plnohodnotných bílkovin, které jsou základním stavebním prvkem buněk. Je také bohatým zdrojem zinku, selenu a vitaminů skupiny B. Celá řada studií potvrzuje významné anti-karcinogenní účinky hovězího na lidský organismu. Samostatnou kapitolou by mohl být obsah železa, které má z potravinách živočišného původu navíc řádově vyšší využitelnost než je to mu u rostlinných produktů. Konzumace hovězího masa je proto důležitá v období růstu dětí, v těhotenství, pro sportovce i fyzicky pracující.

České hovězí je pod přísnou kontrolou

Produkce hovězího masa v Čechách je pod přísnou kontrolou Státní veterinární správy a jejích orgánů, jejichž legislativa je plně harmonizována s legislativou EU. Spotřebitel by neměl zapomínat na možnost, zjistit si informace o původu masa. Tento důsledně uplatňovaný přístup se mu může vždy vyplatit. „Měl jsem možnost vidět řadu chovů a zpracovatelských zařízení mimo EU a jejich kvalita občas děsila i otrlé cestovatele,“ popisuje osobní zážitky docent Kučera. „Opatření zajišťující tyto vysoké standardy, ale také pohodu zvířat se proto musí logicky odrazit v ceně evropských potravin. Každý tak má na výběr. Bezpečnou domácí potravinu nebo levnou potravinu ze třetích zemí.“

Zákazník se na označení uváděné na obalu může dle slov Josefa Kučery spolehnout. „Každé zvíře musí být v EU trvale a celoživotně označeno prostřednictvím ušních známek s unikátním alfanumerickým kódem. Veškeré pohyby a přesuny zvířete v průběhu jeho života je chovatel povinen hlásit do jednotné databáze. Tyto údaje je prodejce povinen uvádět v případě baleného masa na obalu, v případ bouraného masa pak na viditelném místě.“

Nejistotu běžného spotřebitele vyvolal před lety výskyt bovinní spongiformní encefalopatie, označované častěji v médiích jako ´nemoc šílených krav´. Producenti hovězího masa však zareagovali bleskově. Byla zavedena kontrola u všech kusů skotu starších dvou let. Každý kousek hovězího masa tak prochází před cestou k zákazníkům několikerou kontrolou, která bezpečně zabrání jakýmkoliv problémům. Jenom málokterá potravina podléhá tak přísnému systému bezpečnostních kontrol, který se promítl až do zmíněné možnosti identifikovat každý kus „od vidlí až po vidličku“.

Návrat k českému hovězímu...

I mezi laiky se v posledních letech vžilo označení ´argentinský steak´ jakožto synonymum toho nejkvalitnějšího možného masa. „Samotného by mě zajímalo, kde tohle vzniklo,“ krčí s hořkým úsměvem rameny Josef Kučera. Na druhou stranu však zástupce českých chovatelů skotu přiznává jihoamerickému masu jedno výrazné plus. „Největší přednost tohoto masa je paradoxně fakt, že se k nám maso dostane po celkem dlouhé době od porážky. Má tak totiž dostatečný čas k uzrání. Jen z dobře vyzrálého masa lze připravit dobré jídlo.“

Přes výše popsané se však přeci jen blýská na lepší časy. Čeští hoteliéři i majitelé vyhlášených restaurací se po jihoamerickém boomu opět vracejí k českému hovězímu masu. „Mohu osobně potvrdit, že se tak v řadě případů skutečně děje,“ říká s náznakem optimismu Josef Kučera, který však spolu se svými kolegy v žádném případě neusíná na vavřínech. „Je před námi ještě dlouhá cesta. Pevně však věřím, že české potraviny se svou kvalitu, poctivostí a tradicí opět prosadí.“

Nezbývá než tuzemským spotřebitelům popřát zdravý rozum při nákupu a především pak tradiční: „Dobrou chuť“.