Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Toulavé Tlapky je občanské sdružení na ochranu zvířat. Působí především v Praze a středočeském kraji, ale v případě potřeby zasahují kdekoliv v České republice. Členové a dobrovolníci sdružení se starají především o zvířata zraněná či týraná a každý rok jim projde rukama přes 500 zvířat, kterým po vyléčení, vykastrování a socializaci hledá nové domovy. O činnosti tohoto sdružení si povídám s paní Renatou Markovou, která je místopředsedkyní a tajemnicí občanského sdružení Toulavé Tlapky.

 

---

Pět set zvířat ročně, to jsou skoro dvě zvířata denně, které se k vám dostanou.  To mi připadá jako obrovské číslo už vzhledem k tomu, že nejste jediná organizace, která se o ně stará, takže těch opuštěných nebo týraných zvířat musí být ve skutečnosti daleko víc. Zdá se mi to, nebo je to s naší společností opravdu tak špatné?

Na jedné straně máme milovníky zvířat, kteří by pro toho svého mazlíčka udělali všechno na světě, bez ohledu na cokoliv, a na druhé straně jsou lidé, kteří nejen, že jsou ke zvířatům lhostejní, ale neváhají zvířeti ublížit, či je využít jakkoliv ke svému prospěchu. Takových lidí je sice menšina, ale jejich aktivity jsou tak rozsáhlé, že dokáží „vyprodukovat“ mnoho zvířat, kterým je pak následně třeba pomoci. Rozšířené je také nezodpovědné chování k již pořízenému zvířeti, což následně vede k tomu, že takové zvíře skončí například u nás nebo v jiné organizaci. Je sice pravda, že nejsme jediná organizace, která zvířatům pomáhá, ale vzhledem k našim kapacitním možnostem, se řadíme k těm největším.

 

Sama bydlím na vesnici, a když někde vyprávím o přístupu – alespoň těch našich – venkovanů třeba ke kočkám, který je prostě otřesný, tak mi to málokdo věří. Pojďte se podělit o své zkušenosti, jak se člověk chová k němé tváři. S jakými případy týrání jste se setkali u vás?

Tahle otázka se opravdu nedá odpovědět několika málo větami. To je na hodně dlouho. Například týrané chovné kočky – zvířata, na kterých byla množena koťata bez PP, šlo o siamské a perské kočičky. Zvířata byla vyhublá, začervená, zesláblá, tekl z nich průjem, potažené kostry kůží, všechna měla chlamydiovou infekci. Jejich majitel jim neposkytoval žádnou péči, ani kvalitní krmivo, jen je využíval k plození. Dále to jsou kočky, na které někdo střílel vzduchovkou. Výsledek je několik koček, kterým bylo třeba vyoperovat oko, sešít a vyčistit zhnisané rány pro diabolkách, kočky s prostřelenými zadními končetinami špatně se pohybující… Nebo kočky, na které majitelé psů pouští své miláčky obvykle se slovy „Hele, kočička, vem si ji!“ Výsledek? Amputace prokousnutých pacek, amputace ocasu, tržné rány, vnitřní zranění a tak dál. Amputací pacek končí i kočky, na které někdo nastražil zakázané pasti , tzv. sklopná železa. U psů je to třeba trápení surovým bitím. Ti potom napadají člověka, jsou nevyzpytatelní v chování, musí projít dlouhou a náročnou převýchovou, než můžou hledat nový domov. Měli jsme tu psa se zarostlou drátěnou smyčkou v krku, psy trápené hlady, kteří jsou vyhublí, selhávají jim játra, ledviny, ale to se týká i kočiček. Týraní chovní psi jsou na tom samozřejmě stejně, jak jsem popisovala u koček. A takovéto jednání našich spoluobčanů si samozřejmě nenecháváme pro sebe. Všechny případy, které se k nám dostanou, zveřejňujeme na našich webových stránkách (www.toulavetlapky.cz) a i na našem profilu na facebooku. (www.facebook.com/toulavetalpky).

 

Snažíte se všechna zvířata zachránit? Častokrát se totiž setkávám s názorem, že než je nákladně léčit, bylo by lepší je nechat milosrdně uspat...

I my se samozřejmě s takovými názory setkáváme, bohužel. Každý takový případ konzultujeme s naším veterinářem a je-li alespoň malá šance na to, že se zvíře vyléčí, tak do toho jednoznačně jdeme. Jsme toho názoru, že každé zvíře má nárok dostat další šanci. A my rozhodně nemáme právo rozhodovat o tom, jestli bude nebo nebude takové zvíře žít, protože jeho léčba bude drahá. Prostě uděláme, co je v našich silách. Finanční stránku řešíme až následně. Vím, divíte se, ale pro nás jsou na prvním místě zvířata, až pak to další. Upřímně, takový postup si můžeme dovolit díky vstřícnosti a pochopení spolupracujících veterinářů MVDr. Černíka a MVDr. Kubáta. Mohli by potvrdit, že často u nich máme dlouhou „frontu“ faktur čekajících na úhradu. A ještě jeden fakt nám velmi pomáhá, to, že naše předsedkyně Denisa Zárybnická má veterinární vzdělání. Díky tomu stačí často pouze telefonická konzultace s veterinářem, což šetří náklady, protože si s řadou věcí dokáže poradit sama. Na druhou stranu ale platí, že pokud se k nám dostane zvíře, jehož nemoc, nebo zranění je již v takovém stadiu, že léčba by už byla spíše týráním a prognóza není dobrá, pak přistupujeme s veterináři k euthanazii.

 

Ale to všechno stojí obrovské finanční prostředky. Kolik asi tak stojí měsíční náklady na veterináře, na stravu a další péči?

To závisí na počtu zvířat, která jsou právě u nás a na jejich stavu. Nedá se to paušalizovat. Dělám si pro sebe takové srovnání nákladů v jednotlivých měsících. Je-li klidový měsíc, bez kauzy a řešíme tedy pouze běžné kastrace, očkování, odčervení, lehké zákroky a žádné nákladné operace, a jde-li o „normální počet“ zvířat u nás, což je okolo 80 psů a cca 60 koček, pak se veterinární náklady pohybují ve výši cca 28 tisíc korun. Jde hlavně o výdaje na kastrace, medikamenty, vakcíny, antiparazitika. Veterináři nám své výkony neúčtují. Přijmeme-li ale nějakou kauzu, pak náklady skokově stoupají, klidně i na pětinásobek.

Při „klidovém“ stavu spotřebujeme okolo 230 kg granulí týdně, cca 50 kg masa, konzervy pro kočky nemám spočítané, ale je jich opravdu hodně. Nyní, když jsme přijali Nemotickou kauzu, spotřebujeme týdně přes 400 kg psích granulí, asi 50 kg kočičích, k tomu maso a konzervy pro kočky i pro psy.

Naši dobrovolníci a členové pracují zdarma, bez jakéhokoliv nároku na odměnu, takže pak už zbývají jen běžné režijní náklady. K nim je ještě potřeba přičíst výdaje spojené s budováním výběhů, bud, voliér, vnitřních prostor atd.

 

To je ohromná suma. A kde na to berete? Pochybuji, že dostáváte dotace od státu nebo z nějakých grantů.  Určitě do toho vkládáte i hodně svých peněz, že?

Ano. Jsme nestátní nezisková organizace. Nemáme žádnou „přidruženou“ výdělečnou činnost a tak veškerá naše činnost je hrazena jen a jen z darů milovníků zvířat. Samozřejmě, že i naši členové do této činnosti vkládají své prostředky, protože jinak to nejde. Jde o nemalé peníze. Jsme tedy vděční za každou korunu a žádná částka pro nás není malá. Kdyby i některý z vašich čtenářů chtěl pomoci, naše číslo účtu je 216955754/0300. Potvrzení o daru pro finanční úřad daňový odpočet samozřejmě vystavíme.

 

Kromě peněz ale musí taková práce obnášet i obrovské množství času a práce...

No tak to určitě! Naštěstí se nám podařilo rozdělit si činnosti. Mimo pečovatelů o zvířata máme i různá „oddělení“, např. inzertní nebo propagační. Každé takové oddělení má svého koordinátora, který zodpovídá za jeho činnost. Je to hodně náročné, ale když se všechno správně rozdělí, je možné dosahovat dobrých výsledků. Je však samozřejmé, že hlavní tíhu činnosti na sobě nesou ti, kteří se starají o zvířata. Je to zodpovědná a nikdy  nekončící práce, kterou je třeba vykonávat 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Neexistuje nic jako dovolená, protože o zvířata musí být denně dobře postaráno. Jsou to přece živí tvorové.

 

Takže vám mohou lidé pomoci i jinak než finančně? Je kromě peněz a práce potřeba i něco dalšího? Co všechno může vašemu sdružení pomoci?

Nejvíce bychom uvítali dlouhodobou spolupráci na poli propagace a inzerce. Ne jen jednorázovou výpomoc. Potřebujeme rozšířit tým lidí, kteří se budou starat o umísťování zvířat do nových domovů. Je to logické, čím více zvířat jsme schopni dobře umístit, tím více dalším můžeme pomoci. Je to takový kruh.

Samozřejmě, že budeme rádi za jakýkoliv dar, velmi uvítáme materiální pomoc typu savý textil - povlečení, ručníky, prostěradla, dále deky, dezinfekční prostředky a pevné pytle na odpad. Vzhledem k tomu, že stavíme pro zvířata výběhy a rekonstruujeme pro ně vnitřní prostory, uvítáme dlouhé hřebíky, různé nářadí, kladívka, kleště, lopaty, kolečka, hrábě, vidle nebo štětce na natírání výběhů. Moc by nám také pomohly staré velké kastroly a pekáče - psi misky rozkoušou, kbelíky na vodu, pro kočičky bychom uvítali papírové utěrky a pro zvířátka po kastracích dětské přebalovací podložky.

Uvítáme jakékoliv množství stavebního materiálu typu cement, malty, omítky, barvy na kov (nejlépe zelená J), ředidla, dále nám moc pomůžou třeba desky OSB, zbytky obkladů, hutní materiál jako jsou jekly nebo pletivo, svařovací elektrody, kabely na vnitřní elektrické rozvody, vypínače, plastové trubky na vnitřní rozvod vody a tak podobně.

  

Letos jsem zaznamenala různé kauzy takzvaných množíren. Jedná o masové množení zvířat, jejichž mláďata jdou potom na prodej? Ovšem feny a kočky, které rodí, jsou po celý život zavřeny v malých klecích, bez výběhu, bez denního světla, bez jakékoliv hygieny, pořádného jídla nebo ošetření, ne?

Ano, bohužel, jde většinou o komerční množírny, kde se namnožená zvířata používají coby zdroj zisku. Bohužel vzhledem ke kvalitě genetického materiálu a ke kvalitě života rodičů - jak jste popsala - špatná výživa, nedostatek pohybu, světla, hygieny a ošetření - se rodí mláďata, která jsou již předem vybavena nějakou ošklivou nemocí, jež se spustí klidně až za několik let. Většinou jde o alergie, zažívací a vylučovací potíže, potíže s klouby. Někdy jde i o vady srdce. Takové zvíře pak následně stojí majitele mnoho sil a prostředků, než se dá do pořádku a ne vždy se to povede.  Takže to, co majitelé ušetří při nákupu zvířete bez PP, mnohonásobně investují za péči o takové zvíře.

 

Objevit a zlikvidovat takovou množírnu ale musí být strašně náročné...

Objevit takovou množírnu není zase tak těžké. Stačí důsledně sledovat inzerci a nabídku zvířat. Horší je to už s likvidací takové množírny. Vemte si, ti lidé to mají na zisk a je jim jedno, čeho se vlastně dopouštějí, pro ně jsou směrodatné jen ty peníze. Je třeba s takovými lidmi hlavně hodně komunikovat, vysvětlovat, apelovat. Často se na nás obracejí množitelé sami, to je většinou v případě, kdy už jim chov dostatečně nevynáší a nemohou utáhnout náklady a také se bojí veřejné ostudy. Pokud se, v lepším případě, s množitelem domluvíme, zvířata s jeho souhlasem převezmeme a postaráme se o ně, tak je to sice hodně práce, nervů, peněz, ale pro zvířata ta lepší varianta. V horším případě množitelé nechtějí spolupracovat, pak se musíme obrátit jinam o pomoc. Většinou se snažíme o spolupráci s obcí, případně krajem. Vzhledem k tomu, že většina takových množíren je v malých obcích, jde to.

 

Poslední případ takovéto množírny ale nevzniknul ze zlého úmyslu. Paní, která se o psy dobře starala, přibírala nové a nové případy, psi se jí mezi sebou nekontrolovaně množili, až jí to prostě přerostlo přes hlavu. A tím se dostáváme k problému kastrací. Jejich odpůrci jsou proti, vy ale necháváte všechna zvířata kastrovat?

Ano, necháváme. Je to třeba kvůli zánětům dělohy nebo rakovině mléčné žlázy u psů a dalším zdravotním důvodům, ale argumentem je i to, že zvíře se už nebude dál množit a tím bude o pár potenciálních útulkáčů méně. Jsou samozřejmě výjimky, ale to jsou zvířata, která není možné nechat kastrovat vzhledem k jejich věku, či zdravotnímu stavu.

 

Když se podaří nějaké zvíře umístit do nového domova, kontrolujete nové majitele, jak se o ně starají? Stává se někdy, že zvíře musíte odebrat?

Každé zvíře, které předáváme, odchází na základě smlouvy. V ní je obsažena i klauzule, že nový majitel se zavazuje podávat o zvířeti zprávy. Stačí jeden e-mail s fotečkou, cca 2x do roka. Mnoho nových páníčků posílá zprávy velmi často, někteří ale nepošlou nic, tak takové majitele samozřejmě kontaktujeme. Obvykle dostaneme obratem pozdrav z nového domova s fotkou zvířátka, ale tam, kde se nám nepodaří majitele kontaktovat, neváháme i dojet na místo a zkontrolovat situaci.

 

Kolik zvířat čeká na nové rodiny právě teď? Představte nám nějaké.

V tuto chvíli se staráme o cca 150 psů a cca 60 kočiček. Na konkrétní profily se podívejte na našich stránkách, máme tam fotky i další informace, třeba o povaze zvířete, do jakého prostředí se hodí nebo čím si prošlo.

 

Pokud si někdo na živého tvora netroufne, je u vás možná i virtuální adopce. Povězte nám o ní něco víc.

Virtuální adopce je jedna z možností, jak podporovat opuštěná zvířata v naší péči. Spočívá v pravidelných příspěvcích určitému zvířeti, které je v naší péči delší dobu nebo navždy. Zvíře můžete navštěvovat a nosit mu oblíbené krmení. Někdy se stane, že konkrétní zvíře má více virtuálních příznivců a nespotřebuje všechny dary, které jsou mu zaslány. V takovém případě přebytky využijeme ve prospěch všech ostatních zvířat, kteří nemají žádného virtuálního páníčka. O tom, jak se zvířátkům daří informujeme na našich webových stránkách a na profilu na facebooku.

 

Podle nového občanského zákoníku by už zvíře nemělo být pokládáno za věc. Je to podle Vás lepší? Usnadní se tím zvířatům život a vašemu sdružení práce?

Návrh příslušných ustanovení nového občanského zákoníku samozřejmě vítáme. Nicméně je ještě předčasné soudit, co dobrého nebo nedobrého přinese, protože jde zatím jen o návrh. Počkáme si na konečnou, schválenou verzi.

 

A co by podle Vás pomohlo nejvíc, aby už nebylo třeba tak často řešit problémy opuštěných nebo týraných zvířat?

Jde o přístup nás lidí. Je třeba být zodpovědný ke zvířatům, užívat zdravého rozumu, nepřeceňovat své možnosti, myslet do budoucna. Vždyť vlastnit zvíře je pořádný závazek na spoustu let.  Drtivá většina zvířat, ne-li všechna, se k nám dostávají jen a jen vinou nezodpovědného chování lidí, kteří neberou na nic a nikoho ohled. Jsou sobečtí…

 

Děkuji za rozhovor a přeji vám, abyste měli co nejméně práce a starostí.

---

Občanské sdružení na ochranu zvířat Toulavé Tlapky
číslo účtu :216955754/0300

• toulave.tlapky@email.cz
• http://www.toulavetlapky.cz