Ztraceni aneb Úskalí MHD v cizích velkoměstech
Když jsem se před lety coby osmnáctiletá slečna přistěhovala z menšího města do Prahy, bylo pro mne skoro všechno neznámé. Od životního rytmu až po způsob dopravy ve velkoměstě.
Měla jsem pocit, že jediná stanice metra, kde se trochu orientuji, je Palmovka, takže když jsem například potřebovala jet ze Střešovic na Pankrác, jela jsem nejprve na Palmovku. Byla to pro mne jakási výchozí stanice. Má teta, žijící v Praze, po několika dnech zjistila, jak skvostně inteligentním způsobem se v matičce stověžaté pohybuji, a domluvila si se mnou schůzku (na Palmovce, abych trefila). Chtěla mi pomoci doplnit mezery ve vzdělání, týkající se pražské hromadné dopravy. „Neboj, systém cestování po Praze pochopíš snadno,“ prohlásila hned na začátku a mé vnitřní já se vyděsilo: „Tý brďo, SYSTÉM CESTOVÁNÍ!“
Minulý týden jsem jela „céčkem“ čili trasou metra C. Ve vagónu jsme se všichni tvářili přesně jako v pražském metru – neurčitě, nepřítomně a mnozí ospale (aby se nemuseli zvednout z těžce vybojovaného sedadla a uvolnit místo ubohým stařečkům). Mezi přítomnými byli i turisté. Postarší pár z Japonska. Jejich tváře byly plné nadšení, jak čekali, co jim překrásná Praha nabídne. Byli po zuby ozbrojeni kamerou a fotoaparáty, neustále ukazovali na plánek tras metra, který porovnávali s turistickou mapou Prahy, a zaujatě diskutovali. Často jsem slyšela něco jako „Můsee um“. Přestože se pekelně soustředili, zapomněli ve stanici Muzeum vystoupit. Svou chybu si uvědomili takřka okamžitě poté, co se jim v kýžené stanici zavřely dveře před nosem a oni pokračovali dál tunelem.
Situaci se asi rozhodli řešit, jako by to udělal každý rozumný člověk – vystoupit v následující stanici a vrátit se zpět. Rozhodně se postavili těsně před dveře – tentokrát už nepřejedou. Ale ouvej, v následující stanici – Hlavní nádraží – zůstaly dveře zavřeny a jejich úsměvy se proměnily v mírně křečovité. Na Hlavním nádraží se totiž vystupuje vpravo ve směru jízdy. Toho, že je otevřeno za jejich zády, si na poslední chvíli všiml pán, který svou už vyděšenou partnerku velmi rychle a nešetrně ze soupravy vytáhl.
Dívala jsem se za nimi a bylo mi jich líto. Když zjistili, že se na druhou stranu nemají kudy dostat, vypadali, jako by se ze zoufalství chtěli vrhnout do kolejiště.
Nemohli tušit, že zrovna v téhle stanici musejí opustit prostory metra a přes nádražní halu se do něj opět vrátit, chtějí-li jet zpátky.
Vzpomněla jsem si na sebe před dvanácti lety. Napadlo mne, že ani pro nás Čechy, když jsme v Praze jako návštěvníci a moc ji neznáme, není jednoduché vrhnout se do spleti tunelů a kolejí metra i tramvají, ač nemáme jazykovou bariéru. Ale jak musí být cizincům, ztraceným v pražské MHD?
Tak tedy: „Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice – vaše zážitky s hromadnou dopravou ve velkoměstech.“
11.10.2007 Rubrika: | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ztraceni aneb Úskalí MHD v cizích velkoměstech
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ota: neber to tak doslova.. jako obcasny navstevnik Prahy jsem byla z metra nadsena, kdyz si den co den projedu skoro cele cesko dvaktrar, rychle me to preslo... tak to myslim :-)
kareta: pořád brzdím když neřídím
Stanik: proč by jezdila 1x za 5 let zrovinka ve špičce céčkem ?
kareta: hmm.. asi nejezdis, metrem linky C v odpoledni spicce...
do ty doby, nez do me nekdo strci jsm v poho, pak se neznam
Ota: když neřídím já, mám závrať i na štangli
kareta: a přitom to jezdí cca 40kou
Stanik: představuj si, že jsi Japonka a mile se na všechny usmívej. Já, když 1/5 let jedu metrem, tlemím se jako idiot, to zrychlení je opojné
Ota: chapu, tze proti Tokiu je to rpo ne veget.. musim si na to pokazde vzpomneout, az zas pojedu, budu stat na jedne noze a ani ta nebude ma vlastni
Mně do prahy nedostal nikdo ani párem volů
Japoncům se v pražské MHD líbí jeho relativní prázdnost
já metro používám jako prostředek proti bloudění. Pokud bloudím, stačí najít metro a na plánku si zjistit, kde jsem. A to jak v Praze, tak i v cizině, takže v tom problém nevidím.
Metro je ještě relativně v pohodě, akorát mě štve, že vždycky musím přejít půl nástupiště, abych dozvěděla, ze které strany mám jet nebo kterými schody vylézt. Nechápu, proč tam ty cedule nemůžou být nějak rozuměji umístěné (třeba ve více exemplářích). Ale pražské povrchové MHD, to je hrůza, v tom se nevyznám ani omylem Mám naučených pár tras, které párkrát za rok potřebuju a nedejbože, aby bylo něco jinak. Ztratila bych se a už bych se nikdy nenašla. Ono je docela těžké se orientovat podle názvů zastávek, když člověk nemá v hlavě aspoň přibližnou topologii Prahy a neví, která linka kam jede.
nejak nevim o cem je rec. ja se v praze orientuju hlavne diky metru. a jinde vlastne taky.
MHD ...jenom to ne, jen kdyz je to skutecne nezbytne nutne doma nebo kdekoliv jinde v Evrope mi to nejak nevadilo , ale Asie se vyznacuje cestujicimi vyznavajicim system - napred dovnitr, potom ven, a to i matky s kocarkama, cestovani nadzemkou nebo autobusem je naprostej horor, a jeste to horko k tomu...dokonce se tu v televizi vysilaji naucne petiminutovky o tom jak napred lidi vystupujou, jak osvicena mladez pousti sednou stare, tehotne a ranene, ale mam dojem, ze se na to bud nikdo nediva nebo si mysli ze je to nejaky sci-fi
Sheeni: