Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Z naší zahrádky vypadá kopule Lickovy observatoře jako malé bílé vajíčko uhnízděné na hoře, jež vévodí jihovýchodnímu konci Křemíkového údolí. Ovšem po silnici se tam jede déle, než by člověk na první odhad čekal. Mimo jiné proto, že dálnice kopíruje cestu z konce devatenáctého století, která byla postavena s ohledem na volské potahy těžce naložené stavebním materiálem. Hvězdáři potřebují ke své práci tmu, nerušenou světly civilizace - observatoř se nachází na dodnes odlehlé lokalitě, třebaže město San Jose k ní postupně dorůstá. Alespoň jeden ústupek však město udělalo - zavedlo veřejné osvětelní sodíkovými výbojkami, které tolik neruší a jejichž úzké spektrum se dá snadno odfiltrovat. Observatoř spravuje a využívá University of California Santa Cruz.

James Lick, zakladatel observatoře, měl barvitý život. Narodil se v Pensylvánii na sklonku osmnáctého století jako nejstarší syn truhláře. V jednadvaceti přivedl do jiného stavu dceru místního mlynáře, který ovšem odmítl svou dceru provdat za takového chudáka. James se rozhodl zbohatnout a odjel do Baltimore, kde se naučil vyrábět piána. Když zjistil, že nejlépe jdou na odbyt v Jižní Americe, odstěhoval se do Buenos Aires. Tam se mu dařilo tak dobře, že se po čase vrátil se čtyřiceti tisíci dolary pro svou nevěstu. Vzhledem k tomu, že své vyvolené jaksi opomněl sdělit, že se hodlá vrátit, našel doma Barbaru už dávno vdanou.

Zhrzený James se vrátil do Buenos Aires, později se přestěhoval do klidnějšího Valparaisa v Chile, a nakonec zakotvil v peruánské Limě. V roce 1846 jeho dílnu ze dne na den opustili mexičtí dělníci povolaní do války a James setrval dalších osmnáct měsíců, během kterých sám poctivě dodělal všechny objednávky pián. Ovšem nějak se mu Jižní Amerika přejedla, a tak zatoužil po změně.

V roce 1848 opustil svůj byznys a přijel do San Francisca - pouhých sedmnáct dní před vypuknutím zlaté horečky. Měl s sebou 30 000 dolarů ve zlatě a 600 liber čokolády od svého limského souseda, cukráře Domenica "Dominga" Ghirardelliho, původem Itala. James Lick se nenechal zlákat zlatou horečkou - naopak: za svoje peníze skupoval v San Franciscu pozemky od obyvatel, kteří se rozhodli zbavit všeho stávajícího majetku a zbohatnout na zlatých polích. Ghirardelliho čokoláda šla skvěle na odbyt, a tak nadšený James přetáhnul Domenica z Limy do San Francisca. Značka cukrovinek Ghirardelli se brzy distribuovala po celé západní polovině Severní Ameriky a dodnes je tady známým pojmem.

V roce 1855 Lick také konečně poznal svého syna Johna, ale po osmi letech se rozešli více méně ve zlém a James Johna vydědil. Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi Lickových obchodních úspěchů, ale když ho v sedmasedmdesáti připoutala mrtvice na lůžko, měl tolik prostředků, že si mohl dlouze rozmýšlet, jak s nimi naložit. Začal s dary na městské lázně, domov pro stárnoucí vdovy, sirotčinec a podobnými aktivitami. Kromě toho si ovšem pohrával s myšlenkou vlastního monumentu. Původně si hodlal vztyčit obrovskou sochu viditelnou z moře, ale u té se obával, že by byla výborným dělostřeleckým terčem v případě námořního útoku. Pyramida větší než ty egyptské, uprostřed San Francisca, mu připadla slibnější. Nakonec se naštěstí nechal nadchnout svým přítelem, astronomem Georgem Davidsonem, pro poměrně střízlivou stavbu "teleskopu dokonalejšího a silnějšího než všechny teleskopy dosud vyrobené, s přiměřenou observatoří". Samotného dokončení stavby se nedožil, ale jeho hrob se nachází přímo pod šestatřicetipalcovým refrakčním teleskopem, jenž je dodnes jedním z největších svého druhu na světě.

Pro nás je 4 200 stop vysoký Mt. Hamilton s observatoří oblíbeným výletním místem. V obzvláště chladných zimách se na nehostinných vršcích uchytí sníh - veliká atrakce pro naše přímořské děti. A když má člověk štěstí na příznivé podmínky, je z areálu vidět na stovky mil daleko, až na modravé vrcholky Sierry Nevady. James Lick si našel opravdu nádherné místo posledního odpočinku. Jeho monument možná není tak velkolepý jako egyptské pyramidy, ale zato je mnohem užitečnější.