Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Haló! Je tu někdo? Jestlipak jste na mne ještě nezapomněli? Já jsem se nějaký čas tvářila, jako bych zapomněla na vás. Život občas pootočí kolečky tak, že na některé věci se prostě času ani myšlenek nedostává. Asi vás zklamu, ale poslední dobou trpím nedostatkem veselých či cestovních historek. Do veselí mám chvílemi daleko, na cestování nezbývá čas. Věřím ale, že se zase všechno v dobré obrátí, protože nic jiného už snad (doufám) ani nezbývá.

Všechno začalo tím, že jsme odešli ze zaměstnání. Tedy byli jsme odejiti. Nemám chuť to nějak rozmazávat, ale snad jsme se poučili z chyb. To se samozřejmě ukáže až časem. Manžel se doslova topí v práci nové, chvílemi uvažuji o pořízení jeho fotografie v životní velikosti, aby mi jednoho dne neselhala pamět a já se nedivila, kdo to večer přišel domů. Na druhou stranu je tohle období mnohem lepší než to předchozí, přechodné. Tehdy můj workoholik trpěl nadbytkem volného času. Takový workoholik se pak stává apatickým, až nesnesitelným, a jste-li stejně jako já výbušnější povahy, vaše domácnost získává rozměry nekonečné dramatické telenovely. V těsném závěsu se objevily trable s malajskými úřady. Nejsou neřešitelné, leč velice únavné – vzhledem ke zdejší neměnné byrokracii a státním úředníkům. Ti mají zřejmě v popisu práce vytáčet vás téměř k nepříčetnosti.

Kromě toho jsme se rozhodli změnit poskytovatele internetového připojení. Navnadili nás na lepší rychlosti a nadstandardní výhody. Znáte to, když se něco mírně řečeno pokazí, tak dokonale. Pověstná malajská „rychlost" dostála své pověsti. Místo radosti nad skvělým mobilním modemem následovaly dva měsíce čekání a potupného doprošování. Na omluvné telefonáty o zpoždění dodávky jsem si vypěstovala parádní alergii. Abych však všem Malajcům nekřivdila, firma, u které jsme účet zrušili, byla naopak velice efektivní a svůj servis ukončila hodinu od podání žádosti. Budu-li hledat pozitiva této doby, musím přiznat, že náš byt se zcela proměnil. Tu a tam jsem si na něj totiž udělala čas. Na řadu přišly též rozečtené a dlouho odkládané knihy. I můj smysl pro řešení různých drobností a potíží se zbystřil díky téměř nulovému přístupu k internetovým vyhledávačům.

Více volného času mělo za následek i rozšíření péče o duši a tělo. Teď se každý týden těším na hodinu a půl ve škole jógy. Vím, že to není kdovíco objevného, dnes, kdy tohle cvičení zažívá snad největší rozkvět ve své historii. Nejenže se tělo báječně protáhne a procvičím i svaly, o jejichž existenci jsem neměla tušení, ale jóga skutečně harmonizuje mysl. Pro mě je to výborný tlumič temperamentu, který občas překročí své meze. Když mám pocit, že se na mě všechno sype a že to musím dát pocítit nejbližšímu okolí, protože jinak dozajista prasknu jako mýdlová bublina, stačí chvilička naučené relaxace, abych opět přivolala kýženou rovnováhu.

Ale protože jóga nevyhovuje mé představě o efektivním spalování tuků, nabrala jsem si do programu ještě taneční aerobic. Tam se dvakrát týdně propotím až k absolutní satisfakci. Přála bych vám u toho být. Vážně. Mezi mými drobnými čínskými kolegyněmi se cítím jako obryně Stáňa po obědě. Nehledě k tomu, že narozdíl od nich ještě nestíhám posloupnost pohybových variací, takže úspěšně poskakuji ve stylu splašené kozy, ve snaze chytit se alespoň rytmu a nikoho přitom nezašlápnout. Patrně vyměním aerobic za břišní tance, kde by se mým bokům určitě dostalo vhodného využití.

Když se pokusím všechno shrnout, tak jsem vlastně ráda, že jsme prošli bez vážnějších následků obdobím lehké krize a velkých změn. Jenže člověk většinou nemá tendence se konejšit představou lepší budoucnosti  a nelehké časy prožívá stejně intenzivně jako ty veselé a šťastné. Ještě všechno není úplně za námi, ale už teď se cítím o něco silnější, zkušenější.. Od toho je přece život, aby nám v další lekci ukázal, jako moc jsme v té předchozí uspěli. Nebo ne?