Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jiný kraj, jiný mrav. Jste-li citlivější povahy či máte slabší žaludek, po přečtení tohoto článku mi prosím nenadávejte, ano? Já mám žaludek v pořádku, zato citlivá jsem až dost. Tak nádech, a naordinujeme si trochu asijských zážitků z první ruky.

Pozor na kapesníky

Například používání kapesníku a smrkání. Věc zcela běžná a přirozená, trápí-li vás rýma, že? Avšak zkuste se vysmrkat před Číňanem. V lepším případě vám taktně oznámí, že děláte něco, u čeho by slušný člověk neměl být přistižen. V horším se od vás zhnuseně odvrátí a do konce života budete chodit s pomyslnou nálepkou „velké čuně“. Kdysi mě to dost zarazilo, obzvlášť poté, co jsem se jako zaměstnanec právnické kanceláře ocitla v kolektivu křehkých Asiatek. Rýmu měly všechny a neustále, a to kvůli klimatizaci na maximu. Za nic na světě by se nevysmrkaly. Vždyť je to tak neslušné! Má pracovní docházka se stala tak trochu utrpením, protože hlasité popotahování křehulek ve mně vyvolávalo lecco, jen ne libé pocity. Demosntrativně a téměř nepřetržitě jsem tedy kapesníky používala já, nabízejíc nesčetné balíčky udiveným kolegyním. Má nenápadná osvěta nezabrala. Nevadí. Doma smrkáme beze studu a na veřejných místech se chráním poslechem hudby z MP3. A prosím vás, kdybyste k nám náhodou jeli na dovolenou, tak se v případě nouze rozhodně nepokoušejte ulevit rýmě pomocí toaletního papíru. I kdyby byl zakoupen pouze a jen za tímto účelem. To byste totiž pro samou ostudu vůbec nemohli vyjít na ulici.

Když příroda zavelí

Jestli se vás rýma netýká, věřte, že vyhráno nemáte. Například takové puzení po požití kávy a minerálky je úplně přirozené, že? Už jsem překonala počáteční období, kdy jsem stižena potřebou na ulici obíhala bloky a hledala luxusní hotel za účelem použití WC. Časem jsem si zvykla na běžné turecké záchody, které na mě působí celkem hygienicky. Musí kolem nich proběhnout sem tam nějaká údržba, samozřejmě. Když ne, eklhaft zkrátka nepoužijete a raději se pídíte dál. Jako nedávno já. Jako na potvoru nebylo důstojné možnosti, až jsem ze zoufalství raději zvolila křoví v nedalekém lesoparku. Manžel sice hlídal, ale bílý zadek zřejmě svítí víc než jakýkoli jiný. A tak se mi už při zapínání kalhot dostalo malajské přednášky, jak nepřijatelně se projevuji na veřejnosti, nehledě na znečištění prostředí. (Veřejností bylo myšleno ono husté křoví, vzdálený blok kanceláří a silnice s průjezdností pět aut za hodinu ve špičce.) Vybavila jsem si neudržovaná WC v restauracích, kam se bežně chodí přes kuchyň, vzpomněla jsem si na záchodky u benzinové pumpy, kde unylá uklízečka oplachovala komplet celé zařízení kyblíkem vody, již chodila nabírat do kanálu za benzinkou...

Jak to tedy s tou hygienou vlastně je?

Někdy mi zůstáva rozum stát. Vážně. To neznamená že si stěžuju. Člověk si zkrátka musí najít dostupná a přijatelná řešení. Snažím se nad podobnými všedními záležitostmi vůbec nepozastavovat. Někdy to ale nejde. Nedávno mi jedna bodrá malajská matka přinesla snídani, od níž odháněla masařky. Její synek s nudlí u nosu mi zatím zveleboval posezení tím, že utřel stůl špinavým hadrem sebraným z podlahy. A tak jsem s dokonale asertivním úsměvem poděkovala, zaplatila a volíc smrt hlady jsem odešla od netknutého jídla. Vysvětlování bylo zbytečné, protože by to zkrátka nepochopili. Také jsem si odpustila pozvednuté obočí, když nás jedna čínská rodina pozvala na tradiční nedělní motlitbu v buddhistickém chrámu. Že se nemám před vstupem zapomenout vyzout, mi sdělovalo několik cedulí a slyšela jsem to přibližně stopadesátkrát. Nezapoměla jsem, přísahám. Nezapoměla jsem se vyzout ani přede dveřmi domu oné čínské rodiny. Proč se zouvám? Nejdu přece do chrámu... Do chrámu ne, ale do bytu se světlými koberci! Dostalo se mi pohledů vyjadřujících absolutní nepochopení mého konání. Až se koberce ušpiní, tak se vyčistí. Až nepůjdou vyčistit, koupí se nové. Zamyšleně jsem pozorovala ťápance na koberci, mezi nimiž se v jednom klubku kutálelo rozdováděné děcko a dvě koťata. Společně kolem sebe metali drobky z dětských piškotů a kočičích sušenek.

Snažím se, vážně. Své přednášky o hygieně polykám a praktikuji ve svém domě. Přece si nenechají radit od někoho, kdo je schopný vysmrkat se na veřejnosti a ke všemu v nouzi i do toaletního papíru!