Letadlo nám málem frnklo před nosem
Z dovolené jsme se vrátili s rodinou právě včera. Naše oblíbené místo je Pomorie v Bulharsku. Toto místo jsem si oblíbila již před 20 lety, když jsem tam jezdila s partou kamarádek. To bylo ještě za totáče.
Od té doby se tam hodně změnilo a já tam začala jezdit s celou rodinou. Kupodivu se tam zalíbilo všem, i dětem. Takže rok co rok jezdíme na své oblíbené místečko, jen letos jsme změnili hotel. Pouze vloni jsme "byli nuceni" jet do Chorvatska, neb jsem ten zájezd vyhrála, ale řeknu vám, byl to danajský dar. Vůbec se nám tam nelíbilo, měli jsme špatné ubytování, špatné počasí a ani cestovka nic moc. Takže letos vyhrálo opět Bulharsko.
Napsání zážitků z dovolené by vydalo na román, tak dám k dobru jen ten nejdobrodružnější a nejčerstvější.
Včera nám málem z Burgasu uletělo letadlo! Čekali jsme naň nikoliv v odletové hale, ale na takovém balkonku, z kterého jsme sledovali odlety a přílety jiných letadel. Nejvíc nás zaujalo letadlo ČSA. Nejdřív jsme si mysleli, že s ním poletíme my, ale když jsme viděli, že do něho nastupují lidi, tak jsme usoudili, že poletí asi do Prahy. My měli letět do Brna. Tak jsme si letadlo zdáli fotili, natáčeli a pořád čekali, kdy přiletí nějaké letadlo, které bude naše. Pořád nic a hodina odletu se blížila. Tak jsme si řekli, že půjdem raději čekat do odletové haly. A najednou v hale slyšíme z ampliónu, jak hledají naši famíliu. Hlášení bylo už v angličtině. Když jsem zaslechla naše jméno, tak jsme se zděsili. To letadlo, které jsme pozorovali, bylo naše! A čekalo se jen na nás. Sólo nám přistavili autobus a jen nás vezli k letadlu, které se chystalo k odletu.
Tak to bylo teda fakt dobrodružství. A musím podotknout, že jsme neletěli letadlem poprvé. Holt, zadařilo se.
Příspěvek napsala ijaku
Ijaku děkujeme za její prázdninově-cestovatelský příběh a posíláme jí dva žolíky do karetní hry.
Žolíků tady máme ještě dost. Podělte se i vy o svá prázdninová dobrodružství. Posílejte na redakce@stastnezeny.cz a do předmětu zprávy uveďte heslo „příběh“. Těšíme se na všechny.
6.8.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 7 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Letadlo nám málem frnklo před nosem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
my jsme byli na začátku prázdnin na prodlouženém víkendu v Římě a letadlo nám uletělo. Byli jsme tam s mým přítelem na vlastní pěst, tak jsme holt rychle zabukovali další letadlo, ale bylo to dramatický. Ten další let totiž uzavírali za pár minut a my museli letět k odbavení - no scénka jak z filmu, lítali jsme tam jak hadr na holi! A letadle jsme se na dálku poznali podle toho, že jsme si objednali nejvíc pití naráz a objednávku jsme často opakovali. V Římě totiž bylo vedro na padnutí a takový sprint udělá své
To je moje fobie,že mi něco ujede,uletí
Všude jsem s předstihem a trpělivě čekám.Mám to zřejmě po babičce,ta šla na vlak který odjížděl ve dvě hodiny ,trochu dřív,aby ji neujel a chytla vlak v poledne
chytrájakrádio: My také jezdíme 25 let do jednoho kempu v Čechách a navíc pořád ve stejnou dobu a setkáváme se tam s lidmi, které celý rok nevidíme a jsou z různých koutů republiky. Je to moc fajn a vždycky se na to těším. Do ciziny ale radši pokaždé na jiné místo.
.jpg)
chytrájakrádio: Jo, Primorsko je samý Čech, ale v Pomorie to tak divoký s Čechama není. A na kuchyni nás lákali pouze bulharskou a ta neměla chybu 
Jinak s cestovkou jsme byli teprve po 3., dřív jsme jezdili taky na vlastní pěst. A nevidím na tom nic špatného, když jezdíme na stejný místo, kde se nám líbí, víme co nás tam čeká, kam máme jít, kde se dobře najíme, kde dobře a levně nakoupíme a navíc tam máme příbuzné a známé.
Sto lidí, sto chutí 
jezdit 20 let na jedno a to samý místo v bulharsku, ještě k tomu s cestovkou, to mě fakt děsí. ale asi jsem jiná generace, nevím. v bulharsku jsem byla před třema rokama, jeli jsme s kamarádama na vlastní pěst po řecku, turecku a bulharsku. bulharský pobřeží jsme projeli od sozopolu dolu. bohužel jsme zakotvili i v primorsku, což je něco podobnýho, jako tohle pomorie. všude český nápisy, lákání na českou kuchyni, miliony buranských čechů, který chodí do hospody v plavkách a k číšníkům se chovaj jako k póvlu... 
musím se smáttaky jsem jednou čekala na úplně jiném terminálu....ale dopadlo to nakonec dobře.
dobrý to já za svobodna zmeškala autobus v Leningradě na letiště s kamarádkou jsme na pokoji ještě popíjeli šampus a autobus frnk....jo ale naštěsttí si všimli,že chybíme ,tak se pro nás vrátili,od té doby jsem všude s předstihem
