Splněné a nesplněné dovolenkové sny
Sotva jsem jako dítko školou povinné počala vstřebávat jakýs takýs kulturně-zeměpisně-historický přehled, usadila se v nejhlubším nitru mé tehdy dětské duše nepřekonatelná touha alespoň jednou jedinkrát uvidět na vlastní oči pyramidy v Egyptě.
Dlouhé roky jsem si myslela, že tento starověký skvost zůstane mým zrakům dostupný pouze z knih a televizních dokumentů. Vycestovat do Egypta bylo za socialismu takřka nemožné, později, kdy už to takový problém nebyl, mi na cestu do Afriky chyběly peníze.
Až ve svých dvaačtyřiceti letech jsem se konečně dočkala, s chvějícím srdcem poprvé v životě usedala do letadla a mířila do mé „země zaslíbené“ – do Egypta. Vlastně jsem tehdy prožívala něco jako několikanásobnou premiéru: první let letadlem, první setkání s mořem (když pominu pár dní u Baltu, kdy se teplota nevyšplhala na víc než 17 stupňů) a hlavně…pyramidy! Na vlastní oči jsem měla spatřit to, o čem jsem dlouhá léta jen bláhově snila.
.jpg)
Byla to první dovolená v tomto stylu, kterou jsem za svůj život absolvovala, a navždy ve mně zůstane hluboce zakořeněná. Prožila jsem něco jako zhmotnění snu, o němž jsem si myslela, že se nikdy nemůže stát realitou. Dodnes si vybavím každý den a každou chvíli, které jsem v průběhu oněch několika egyptských dní prožívala…
Horké slunce a pouštní vzduch, který mne omráčil hned po výstupu z letadla, vyprahlá země, polouschlé palmy, skromné příbytky místních obyvatel v kontrastu s velkolepou nádherou hotelových komplexů. Nádherné, průzračné moře plné barevných ryb mi doslova učarovalo i přesto, že jsem hned první den koupila přímo do chodidla poctivou dávku od mořského ježka. A hlavně pyramidy. Okamžik, kdy jsme se autobusem proplétali Káhirou a najednou se před námi objevily jako na dlani tři překrásné, starověké skvosty, byl nepřekonatelný.
Od té doby jsem tam nebyla. A přemýšlím, jestli bych se do Egypta chtěla znovu podívat. Možná, že ne, třeba je lepší uchovat si vzpomínky tak, jak je v sobě mám uložené ze své první návštěvy, kterou jsem si splnila svůj dětský sen. Možná by mi další návštěvy přinesly zklamání, rozčarování. Takhle mám Egypt uchovaný jako velkolepý zážitek, jako něco, co člověk zažije jen jednou v životě.
Máte také nějaké své sny, které se vám splnily? Nebo na jejich naplnění teprve čekáte? Kam byste se chtěli podívat?
Omluvte sníženou kvalitu fotografie.
26.2.2009 Rubrika: Cestování | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Splněné a nesplněné dovolenkové sny
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Řecko, Španělsko,Itálie, Německo, Džerba,Bulharsko, Jugoslávie, Chorvatsko, Slovinsko, Slovensko,Francie, Kréta,Chalkidiki, všude bylo krásně, zážitky a vzpomínky v nás zůstanou.Někde bylo líp, někde hůř,ale poznat jak se kde žije a srovnávat stím jak je doma. 
Letos máme problém, nemůžeme se dohodnout, kam jet.
Snad se dohodneme, pak písnu
Nejvíce se mně líbil Grand Canyon v USA, je to nádhera! A potom San Francisco, ale Las Vegas mě nijak nenadchlo.V Egyptě je taky nádherně, ale ty rozdíly mezi hotely a životem domorodců jsou obrovské
abadon: staci jet mimo sezonu.. my jsme byli ted na konci ledna.. a ani v udoli kralu nebyli temer zadni turiste... spis jsou otravni mistni domorodci, co je mas porad za zadkem snazi se delat vyklad a za to chteji baksis...
muj sen je vratit se do jizni ameriky...kdyz jsme tam jeli, tak jsme byla znacne nenadsena az otravena, protoze jsem uz videla, jak nas okradou, zabijou, onemocnime nejakou prisernou chorobou a nakonec to bylo naprosto uzasne, prekrasna priroda, skveli lide, parada 
rada bych se tam vratila 
Denis: 
Nezáleží to na mě,já jsem se činila
marier: tobě se jistě splní touha po vnoučátku, jinak to asi nebude, že jo
.gif)
Po revoluci se snažíme jezdit (a létat). Projeli jsme Holandsko, byli jsme v Paříži, Vídni, na Grand Canaria, Na Džerbě s výletem na Saharu, na Krétě, několikrát v Chorvatsku, Slovensko samozřejmě, to neberu jako cizinu. A jezdíme i po Česku. Všechny dovolené byly krásné a těším se znovu.
Ráda bych strávila pár týdnů na jachtě a objížděla řecké ostrovy. A nejdéle bych určitě pobyla na Pláži ztroskotání na Zakynthosu - ty vlny tam byly úžasné, ještě půl roku potom se mi o tom zdává. Taky bych chtěla vidět Pammukale a Myanmar. Bohužel, ani jedno se mi se asi nikdy nesplní. Jako malá jsem taky snila o pyramidách, ale věkem jsem z toho jaksi vystřízlivěla. Hordy lidí mě spíš odpuzují a to tajemství, o kterém jsem snívala, bych tam dnes už asi neprožila.
Deafina: vidis, jak kazdej odlet ci odlet od more obrecim... ze zas do te hnusne spinave Prahy.... vzdycky tvrdim, ze praotec cech musle byt magor... pry mleko a strdi... hnusna zima, zadne more a vubec
jeee Egypt :-)))
me se libily vsechny dovolene.. Egypt ted ve ldnu byl nadherny, ale na moji milovanou Calabrii nema nic... i kdyz Andalusie vloni.. taky naadhera
.gif)
elephant: jooo, ja sem tezce za vodou, otevru kulturni centrum ktery bude jen lakavou zasterkou pro nadenicinu 
hancze: To se to zve, když máš zajištěnou kulturní vložku co?
sallie: mas permanentni pozvanku, neboj vlka nic
r1911: to je mi ale zajimavej napad 
Za totáče jsme ve škole čítávali, jak naši ubozí předkové za kapitalismu chodili pěšky sloužit do Vídně. Já jsem tvrdívala, že bych tam pěšky šla s radostí, když to tehdy bylo pro nás nemožné.
Kajícně se přiznávám, že jsem dosud ve Vídni nebyla.
Nejlepší na cestách jsou ale návraty, to teprv člověk víc vnímá, jak je krásně u nás.
Já bych prosila cestu kolem světa a pro jistotu 3x křížemkrážem dokola