„A co když se mi bude chtít na záchod?“
.jpg)
„A co když se mi bude chtít na záchod?“ nerozhodně kňučela máma. „Tak si dojdeš. Tam budou na každém rohu.“ „Jo. A budou špinavý. Jako tady,“ snažila se vzdorovat a vyhnout se tak naplánovanému výletu. Bylo to tehdy poprvé, kdy jsem se rozhodla vyvenčit mámu, která se za celý život nedostala dál než dvacet kilometrů za hranice východního Německa.Oznámila jsem jí, že po prázdninách odlétáme na dva dny do Paříže.
Máma se vrátila nadšená. Nejenom, že se jí Paříž líbila, ale záchodky tam opravdu byly na každém rohu, byly čisté a byly zadarmo. Od té doby se nebojí opustit domov a nadšeně křižuje Evropu jako starý korzár. Zjistili jsme, že opravdu málokde mají horší sociální zařízení než u nás. Naopak. Leckde jsou to zařízení tak sofistikovaná, že je nedokážeme správně použít.
První setkání s fotobuňkou mi důkladně omylo záda. Druhé mne okradlo o patnáct minut času, kdy jsem marně hledala splachovadlo nebo senzor, ohmatávala jsem zdi kolem sebe a teprve, když jsem se v zoufalství rozhodla odejít a nechat své pozůstatky osudu, aktivovalo ho otevření dveří od kabinky.
Další záchodek byl ještě chytřejší. Po zavření dveří od kabinky se celá místnost osprchovala a vyfénovala. Byla bych z toho jistě nadšená ještě víc, kdybych bývala nechala svého předchůdce ty dveře nejprve zavřít, než jsem tam v záchvatu akutní potřeby vklouzla. Vypadala jsem vážně podezřele, když jsem suchá vešla tam, zatímco ven vyšlo něco jako vodník, který čvachtal při každém kroku.
Na jiných záchodcích byly skleněné dveře. Lidé tam chodili s rozpaky a jen ti s nejurgentnějším problémem našli odvahu je vyzkoušet. V tu chvíli jim bylo už všechno jedno... A tak tam seděli a koukali na sebe a tvářili se divně. Všichni. Pak už nebylo úniku a musela jsem také. Ze zvyku jsem dveře zamknula – a čiré sklo se změnilo v mléčnou hmotu. V klidu jsem vykonala svoji potřebu a v duchu se smála těm, které zamknout vůbec nenapadlo. Bodejť by ano, vždyť všichni viděli, že je tam obsazeno.
Říká se, že kultura národa se pozná podle sociálních zařízení. Horší záchodky než u nás jsem občas potkala snad už jen při svých cestách Jižní Amerikou. Tam mne dokonce jednou oficiálně za poplatek poslali do křoví. Na druhou stranu, nebyl v něm smrad a bylo čisté. A pak samozřejmě ve východních a jihovýchodních státech našeho kontinentu. Proč se vlastně to Bulharsko nad Entropou tak pohoršovalo? Vždyť ten jejich turecký záchod byl úplně čistý!
A co vy? Jaké máte zkušenosti s návštěvou sociálních zařízení?
30.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 42 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - „A co když se mi bude chtít na záchod?“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Jé, to jsem se hezky zasmála 
Mám podobný zážitek, taky jsem byla komplet osprchovaná, jenže se mi to stalo v Oděse v roce 1978.
Já jsem se naučila neřešit čistotu na záchodech (když musíš tak musíš!) ale bezpečnost jako takovou!Stala se mi taková příhoda: Jednou v celkem průměrné restauraci, jsem si musela doskočit, jedna kabinka obsazená (zdálo se že asi na dlouho) a druhá nešla zamknout. No nedalo se jinak, vlezla jsem do té druhé. A tak jak tak balancuju nad tou mísou abych si jako nesedla, hlavu skoro nalepenou na dveřích (velmi málo prostoru), rána jako sděla, odlítla jsem na protější zeď, samozřejmě sem si sedla a před očima tma.Ovíněná slečna nezaklepala a rozrazila vší silou dveře. Myslim že řekla něco jako sakra a odešla, nějaký promiň či zájem jestli se mi něco nestalo jsem teda nezaznamenala! Vypadala jsem opravdu k světu když jsem se asi po půl hodině sebrala a v rátila ke stolu triko od krve (spustila se mi krev) a na obličeji obtisklé dveře (pěkně mi to nateklo). Od té doby nechodím na záchod sama! A když můžu jdu ven!
Mám podobné zážitky s níže popsanými WC, které jsou chytřčejší než my z Kanady. Byla jsem tam u bráchy v roce 1992, to ještě u nás nebylo vzdechu slechu po vymoženostech kapitalizmu. Tak tam mě dostala latrina u jednoho horského jezera, kde jsme byly kempovat. V krásném lese byla připravená místa pro postavení stanu, dřevěný stůl s lavicemi a ohniště. a několik , po lese rozesetých dřevěných kadibudek. Uvnitř vybílených a vonících, plných rolí toaleťáku. Dvakrát denně přijelo autíčko s cisternou. Vyběhl chlapík, umyl kadibudku od srtropu po podlahu voňavým něčím, doplnit horu papíru, doplnil ovoňo, ostříkal hadicí zvenku a odjel. Největší zážitek!
.gif)
Opravdu repre WC je v Praze na Zličíně, kde přestupuje hodně lidí, u vchodu stojí "dáma" s nataženou rukou a chce pětikačku, mísy se kymácí, kabinka nejde zavřít, splachování nefungujeno parádní vizitka
Nejhorší zážitek mám z trajektu mezi Španělskem a Marokem, něco tak nechutnýho jsem nikde jinde nezažila. Smradlavý ucpaný záchody a teklo to všude i mimo ten kamrlík. Fakt na poblití.
Taky byl dobrý turecký hajzlík v Bulharsku v nějakém vláčku na lokální trati, obzlášť zajímavé bylo čůrat tam za jízdy.
Nejlepší byly ovšem latríny na táborech - díra v zemi a dřevěná koza. Ale mám na to stejně krásný vzpomínky, to byly nejkrásnější chvíle mého života, tábor s turistickým oddílem.
Jo a v Regensburgu na nádraží byly taky pěkně odporný záchodky. Ono se asi nedá zobecňovat, asi všude člověk najde pěkné a i odporné hajzlíky.
Nevím, neřekla bych, že máme nejhorší záchody. Třeba Italky a Francouzky na trajektu ucpaly WC plenama od smráďat (byly tam nápisy že tam nemají házet pleny a vložky)a všechno to teklo ven s hovňajzama. U mě ale vede záchod na Bulharsko/Turecké hranici-díra a kolem 2 cm vrstva chcanek a jinam se jít nedalo, protože všude byly ozbrojení vojáci.
Snad jen koně kadí i při klusu,krávy myslím stojí jako jiná zvířata......Ale problém je prý s výkonem velké potřeby při plavání.....
.gif)
kareta: myslíš, že při běhu se nekadí?
Majucha: pche!
sharon: to má z toho skákání, ne z běhu
kareta: ale Roman říkal, že občas posraný paty má....
Majucha: 
kareta: takže to maj na zádech?
sharon: atleti nemívají posrané patty, an to příliš rychle kmitají nahama
kareta: už vidím atleta jak utíká s posranejma patama....
Majucha: tento problém nemívám.....vždycky mám v tašce kopu papírovejch kapesníků....teď kupuju heřmánkový....ty jsou na prcku super
