Praha. Milovaná i zatracovaná. Jaký vztah k ní máte vy?
Prvních dvacet let svého života jsem prožila v Ústí nad Labem. Toto průmyslové město na severu Čech, tehdy plné smogu a štiplavého smradu z chemické továrny, jsem milovala. Znala jsem ho jako své boty,měla zde rodinu, přátele, prožila první i druhou lásku… Nikdy jsem si nedokázala představit, že bych se měla odstěhovat někam jinam.
Jenže, pak jsem se seznámila se svou třetí láskou a ta mým životem dokonale zamíchala. Přenesla mne přes hory a doly až do našeho hlavního města. Bylo mi čerstvých dvacet let a stěhování pro mne bylo velice emotivní. Strach, obavy. Jak to zvládnu? Kromě manžela tam přece nikoho neznám. Hlavou mi vířily různé katastrofické scénáře, ve kterých hráli hlavní roli nafoukaní Pražáci (tak jsem je do té doby vnímala) a nepřehledné velkoměsto, které mne schramstne jako malinu a už nikdy ze svých spárů nepustí.
Krátce po nastěhování jsem byla skutečně ztracená. Netrefila jsem ani z Václaváku na Staromák, a když jsme si dávali s manželem při cestě z práce někde sraz a plánovali vyrazit za kulturou, klepala jsem se strachy, zda to správné místo budu schopná najít.
Velmi brzy se však mé obavy a nejistota začaly rozplývat. Zjistila jsem, že Pražáci nejsou nafoukaní a že poměr těch namyšlených s těmi „normálními“ je v Praze úplně stejný jako v mém rodném městě. S mým zaměstnáním byly spojené pochůzky po městě a vzhledem k tomu, že jsem pracovala v Celetné ulici, se tyto pochůzky konaly především na Starém Městě, takže jsem brzy získala jistotu v orientaci staroměstskými uličkami.
A tehdy nastal ten zlom. Z původně nepřátelského města, kterého jsem se bála, se pro mne Praha stala doslova kamarádkou. O povinné pochůzky jsem se, k neskrývanému potěšení všech kolegů, hlásila sama a náramně si je užívala. Nikdo mne nelimitoval, nikdo mi nikdy nestopoval čas, který na nich strávím. Prošlapala jsem díky 
nim kompletně celé Staré město, prohlédla si všechny kostely, občas zabrousila i někam do galerie…
Praha mi učarovala. Ze svých školních let jsem znala jen apoštoly na Orloji, petřínskou rozhlednu, bludiště, ZOO a Technické muzeum. Ve svém dospělém věku jsem postupně odhalovala krásy Prahy a nemohla se jich nabažit. Dodnes mám v sobě ukrytý obrázek z novoroční noci na Karlově mostě: Pod nohama nám křupal sníh, z nebe se poklidně a líně snášely obrovské vločky a to vše bylo dokresleno matně osvícenými sochami na mostě a rozzářenými Hradčany na obzoru. Nádhera.
Dnes již bydlím v Praze více než čtvrt století a stále objevuji nová, mně dosud neznámá místa. Pro mne je Praha prostě krásná. Starobylá, impozantní. Město, které má duši. A i když mne občas přepadne nevýslovná touha uhnízdit se někde, kde lišky dávají dobrou noc, někde, kde nejsou neustálé dopravní zácpy, nehoukají každou půlhodinu sanitky, vím, že bych Prahu neměnila. A jsem moc ráda, že mne sem osud před sedmadvaceti lety zavál.
Jaký je váš vztah k našemu hlavnímu městu? Pokud zde bydlíte, jak jej vnímáte? A co ti, kteří mají své domovy jinde? Jezdíváte občas do Prahy a užíváte si tyto návštěvy? Nebo vás neláká a radši se jí vyhnete?
9.10.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Praha. Milovaná i zatracovaná. Jaký vztah k ní máte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Do Prahy jsem vždycky jezdila moc ráda.Procházet se Starým městem,to bylo moc krásné.Ale přiznávám,že po roce 89 už do Prahy ,mě to vůbec neláká.Je to už úplně něco jiného,přiznám se,že mám strach.Necítím se tam moc bezpečně.
Rok jsem v Praze pracovala, jinak jsem z Liberce, Praha je krásná, měla jsem ráda její shon i tapodivná zákoutí, ráda se tam budu vždycky vracet a vím, že bych tam i ráda žila
Tyhle pocity mám ohledně Brna. Přišla jsem sem studovat, taky ze Severních Čech, a úplně jsem si to tu zamilovala. Žiju tu sedm let a už jsem tu prostě doma. Naopak Prahu nemusím. Památky jsou možná hezké, ale tak přecpané zahraničními turisty, kterým jsou přizpůsobené i ceny, že Čech pomalu nemá šanci si je prohlédnout. A celkově je na mě Praha příliš veliká, hektická a přelidněná.
Do Prahy jsem odešla za prací, bylo mi 18, žila jsem tam do 20 let. Vzpomínky mám na tu dobu krásné, Prahu jsem si zamilovala a dovedu si představit v ní žít. 
No, život to chtěl jinak.
Santé: myslím, že mashanka to možná myslela tak, že ten, kdo se v Praze narodil nebo v ní žil od dětství, k ní má jiný vztah než někdo, kdo se tam v pětadvaceti přistěhoval za prací.
mashanka: a to jako kdo není křtěný Vltavou, tak... A takového správného Pražáka poznáš na první pohled jak? To by mě zajímalo...
mashanka: a to jako kdo není křtěný Vltavou, tak... A takového správného Pražáka poznáš na první pohled jak? To by mě zajímalo...
Já Prahu miluji.Návštěvy Prahy si užívám,líbí se mi památky,atmosféra,divadla,obchody,kavárničky.
Narodila jsem se v Praze, žila tam 23 let a pak se vdala na ves. Byl to docela šok. Praha je někde hnusná a někde překrásná. Historický střed má svoji atmosféru. Bydlení v Praze mi dalo kulturní přehled, který bych na vsi těžko získala. Knihovny, muzea, galerie, divadla za zadkem. Prahu mám ráda a jen díky předraženým bytům v ní nemohu bydlet. V Praze není jen špína a smrad, ale krásné parky. Procházka noční Prahou.... Vzpomínky na první lásky...Mám i štěstí, že jsem pokaždé pracovala na velice hezkém "historickém" místě s blízkým parkem (a to fakt nemyslím Karlák) a stále pracuji v Praze, ačkoliv bydlím 45 km od ní. Platy se holt taky srovnat nedají...
Žiju v Praze celý život, a celý život taky pendluju napůl mezi Prahou a vesnicí. Mohla bych žít celkem kdekoliv, nejsem na Prahu nijak bytostně fixovaná, jsem tu ráda a jsem tu zvyklá, je to můj domov.
Co se týče pražských pamětihodností, jakožto vystudovaná historička mám pochopitelně prolezené prakticky všechno několikrát 
, V posledních letech jsem třeba objevila krásy a taje Nového města Pražského, které je turisty celkem opomíjené, ale jsou tu úžasná zákoutí. Miluju Žižkov, kde jsem nějaký čas žila (ví někdo, že v Praze, přímo ve městě, jsou lesy? Pod jedním takovým, krásným a velikým lesem, jsem právě na Žižkově bydlela ), mám ráda svůj rodný Smíchov, i když jeho genius loci se s komercializací a novou výstavbou dosti vytratil... akorát s těma Dejvicema, kde momentálně už čtvrtým rokem bydlím, se pořád nějak nemůžu sžít 
je nádherná!Jezdila jsem sem za svou kamarádkou jak jsem mohla alespoň na víkend 2x v měsíci.Jednou jeli na dovolenou a my /já a moje dcera/jsme měly jejich celý byt-krásně zařízený tenkrát s velkou televizí JVC a já jsem si připadala jako ve snu-chodily jsme po krásné osvětlené Praze a vychutnávaly si to!Bylo to kolem roku 1980 a já jsem byla ze severu najednou v této nádheře!Teď tu bydlím od roku 1983 a jsem ráda,že mě sem osud zavál!Je to velmi romantické město!
Praha je opravdu krasna a ma sve nezapomenutelne kouzlo...myslim tim cenrum, stare mesto a proste to nejkrasnejsi z ni....ale staci mi parkrat do roka. Kdyz se pak prodiram davy turistu na Karlove moste, zacinam se tesit domu
....nastesti nebydlim v otresnem panelaku nekde na kraji Prahy, ale na malem meste na severu, kde mam klid, projdu se na prochazku do lesa, k prehrade nebo jen tak vyjedu na kopecky nebo do Ceskeho raje kde jsem za 10 minut..
no a kdyz si chci uzit obojiho najednou, odjedu do Berlina. Bydlime u jezera, obklopeneho prirodou, pul hodiny od centra....to shledavam idealni
... a bydlet takhle i v te Praze, tak nejsem vubec proti
Praha je moje láska, jezdím tam moc ráda několikrát do roka. Pěšky se projdu po památkách a podle potřeby doprovodím vnučky do kroužků a na různé aktivity. Bydlet bych tam ale nechtěla, je tam moc lidí a velký hluk. Stejně ráda se po několika dnech vracím zpátky domů do našeho okresního města na jihu Moravy a říkám si, jak je to krásné, že bydlím právě tady. 
.jpg)
Já mám ráda Prahu a mívala jsem ráda i Pražany, dokud tady ještě nějací byli. Dneska je tady Pražák každý dvacátý
V Praze jsem se narodila a první rok života se mnou v kočárku babí běhala po náplavce a uličkama Staré Prahy,byla jsem nespavec a v kočárku jakž takž prý Ok.
Dneska bydlíme už mimo centrum, ale když je mi v životě ouvej, jedu k Vltavě a jen tak se procházím a čerpám sílu, fakt to zabírá.
Miluju procházky po Praze, s dětma hodně couráme po různých památkách,milují Vyšehrad, okolí strahovského kláštera, Staré Město.
V noci osvětlené mosty,
Je nádherná projíždka tram 22 nahoru k Hradu.
Je tu nádherně, ale žít budu radši v zeleni mimo ten ruch.
