Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

To zas byl nápad. Občas nechápu sama sebe, proč já jsem tak demokratická matka? Ano, žiju v cizí zemi, a měla bych tudíž respektovat její tradice, ale občas je toho trošku moc. Zrovna konfirmování je na hranicích mých sil a to jsem se vždycky domnívala, že mám organizačního talentu na rozdávání. Mýlila jsem se. Ale zvládla jsem to před dvěma lety a to jsme navíc týden po oslavě letěli na měsíc do Austrálie, tak proč bych to nezvládla tentokrát, když se nikam nechystáme.

Stav k dnešnímu dní = necelé 2 týdny před oslavou:

Šaty, bílé spodní prádlo, boty a doplňky nakoupeny. Šaty se musí v prsou trošku zabrat a našiju pro jistotu na podprdu pár patentek, člověk nikdy neví, aby nevykouklo něco, co nemá.

Jídlo objednáno i s výpomocí do kuchyně. Mám výbornou kuchařku, ta zvládne všechno a ještě něco navíc. Udělá nám bufet ze čtyř pečených mas a čtyř příloh a k tomu tři saláty. A místo moučníku bude zmrzlina s ovocem. No a protože jsme se neshodli na tom, jakou zmrzlinu, tak bude pět druhů – bananasplit, pistáciová, straciatelle, s lékořicí a s příchutí daim.. Takže pro 32 hostů máme objednáno 25 litrů zmrzliny.

Pití je jakž takž nakoupeno. V obýváku vedle televize (jediné místo, kam za celý den nesvítí sluníčko, kdyby náhodou vylezlo) jsou naskládány čtyři basy piva. A na nich kartón se šesti lahvemi bílého vína. V ložnici vedle postele mám pyramidu z devíti bas limonád, a jak lezu do postele, ať se radši nikdo neptá. Ještě musím koupit tak 2-3 kartóny červeného vína a mošt na uvítací drink. To našla dcera na internetu: 1/3 bílého vína + 2/3 hruškového moštu a do toho mražená jahoda. Asi bych to ale měla nejdřív vyzkoušet, pro jistotu. Pokud by to bylo nepoživatelné, máme doma, hned vedle psího pelechu, kartón s dvanácti lahvemi australského bílého vína.

A musíme vyrobit zasedací pořádek a jmenovky na stůl a na ty zevnitř nalepím menu, ať hosté vědí, co je čeká a nemine. Na zahradu je objednaný velký stan, ten dorazí v sobotu před oslavou a máme celý den na jeho postavení, rozestavění stolů a prostření. A měla bych ještě dokoupit asi tak million drobností, z nich polovinu na poslední chvíli, jako například kytky na stoly a růže pro spolužačky.

Toť moje problémy a teď trošku teorie pro vás neznalé dánských tradic.

Jak a proč probíhá biřmování/konfirmování, jsem už psala. Samotný den jsou obvykle dubnové a květnové neděle, konfirmuje se po třídách postupně celé jaro, na nás letos vyšlo datum 9. května. Není stanoven dress code, ale očekává se u holek bílé slavnostní oblečení, u kluků tmavé kalhoty a košile s kravatou. V kostele před obřadem má každý konfirmant svou židli/stolek, kam mu ostatní konfirmanti věnují drobný dárek, gratulaci, děvčatům se dává dlouhá růže, obvykle červená. Vstup je povolen každému, kdo chce popřát. Na samotný obřad je vyhrazeno každému konfirmantovi a jeho rodině určitý počet míst, my máme letos 10. Obvykle se do kostela zve pouze nejbližší rodina a zbytek hostů až na samotnou oslavu. Obřad trvá asi hodinu, kdy kněz připomene, jak je důležité žít podle zákonů církve, a pak každý zvlášť musí potvrdit svou víru a k tomu jako svědci jsou jeho rodinní příslušníci. Obvykle rodina povstane z lavic při konfirmování svého dítěte. Po obřadu je fotografování, gratulace a rozchod na oslavy.

Samotná oslava se liší podle rodinných zvyklostí, někdo slaví doma, někdo si pronajme salónek nebo hotel. Obvykle je uvítací přípitek, po předání a rozbalení dárků následuje společný pozdní oběd a obvykle se pije, tancuje, zpívá až do ranních hodin. A tradicí také je, že někdo z hostů složí písničku, jako text jsou příhody ze života oslavence a melodie pochází z nějaké známé písničky. A aby se hostům jenom nerozdaly papíry s textem, vymyslí se vždycky nějaké více či méně vtipné předání. Například se z papíru, na kterém je napsaný text písničky, složí jednodušší ptáčci a ti se pověsí na “kytici” z větví, s níž se obejde stůl a každý z hostů si utrhne jednoho ptáčka. Nebo podobně se zavěsí texty na starý deštník. Mně kolegyně poradila srolovat texty do miniruličky, tu prostrčit do balónku a ten nafouknout. Jak to udělám, netuším, ale mohlo by to být zajímavé. A každý host dostane jeden balónek, a jak se dostanou dovnitř, je jejich problém – vyfouknout, propíchnout vidličkou nebo podpatkem, rozsednout. Stejný zvyk s písničkami se udržuje i na svatbách, oslavách životních výročí, stříbrných a zlatých svatbách, pracovních jubileích… Jak jsem už několikrát psala, Dánové jsou společenští a slaví kde co. Chudáci sousedi, jak to popisuji, napadlo mě, že by bylo slušné je na naši oslavu upozornit. Asi k nim odpoledne zaskočím.

Nedávno jsem na toto téma poslouchala v rádiu debatu a statistici se shodují, že v současné době konfirmace průměrně vyjde na asi 30 tisíc ddk a za zhruba stejnou sumu konfirmant nahromadí dárky. Ale opět to záleží na rodinných zvycích a možnostech, ze svého okolí znám případy kdy oslava stála 10 tisíc, i případy, kdy zaplatili přes 100 tisíc. Nepsaným pravidlem je, že rodiče dávají laptop, hosté větší dárky než k narozeninám a peníze. Obvykle se část obdržených peněz schová do 18 let na zaplacení řidičského průkazu nebo se použije na koupi hodnotných věcí. A část peněz se utratí za blbosti pro radost a oblečení. Ale opět je to pouze nepsané pravidlo a v každé rodině to probíhá jinak.

Po konfirmaci je modré pondělí a konfirmanti mají volno ze školy. Nejčastěji se společně domluví a po skupinách vyráží vykoupit větší města. Doporučuje se, aby každá skupina měla s sebou jednoho dva dospěláky ze řad rodičů, ne jako dohled, ale jako jistotu, protože modré pondělí je ráj zlodějů. V podstatě slouží jako shromaždovatel tašek s nákupem, hlídač mobilů, dohled, aby všichni dorazili v pohodě zpátky domů a nepřehnali to s oslavováním. Nejčastější tradice je vyrazit do Kodaně na pěší zónu a kvečeru do zábavného parku Tivoli. Ten je přes zimu zavřený a tradičně začíná sezónu víkend před prvním modrým pondělím.