Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

"V Jičíně, v krámku pod věží, dělal už devět let prtačinu švec Rumcajs." Tahle věta a nezaměnitelný hlas pana Högera ze stokrát ohrané audiokazety se mi vybaví vždy, když někde čtu nebo slyším "Jičín". Nostalgická vzpomínka na dětství. Dobře to pan Čvrtek vybral, moc dobře. Jičín je pohádkové město...

Trocha historie nikoho nezabije. Doufám... :) Původní město bylo v těch místech založeno kolem roku 1300 a do roku 1316 náležel Jičín k državám českých králů. Pak postupně "prošel rukama" několika majitelů, z nichž nejvýznamnější byl bezesporu Albrecht z Valdštejna. Tento velmož město velkoryse přestavěl a učinil z něj centrum celého svého frýdlantského panství. Od roku 1628 zde dokonce razil své vlastní mince. Jeho smělé plány, že se Jičín stane sídlem university a arcibiskupství, se však neuskutečnily. Po Valdštejnově smrti už město tak významnou roli nikdy nehrálo. Neprospěly mu ani napoleonské a prusko-rakouské války. Přestože v pozdějších letech Jičín několikrát poničily nejen války, ale i požáry, stále je zde zachována celá řada památek, od roku 1957 je jeho centrum městskou památkovou rezervací.

Pohádkové město se dle mého názoru pozná i podle toho, že je v něm příjemně za každého počasí. I za deště a sloty. A to v Jičíně je – alespoň v centru centrovatém. Po celém obvodu Valdštejnova (jak jinak) náměstí je zachované podloubí. Sem tam obchůdek, sem tam kavárna – rozhodně nezmoknete. Dominantou náměstí a zároveň symbolem Jičína je Valdická brána – mohutná hranolová věž s přístupným ochozem (152 schody!). Kdysi bývala součástí městského opevnění. A ano – je to ta věž, pod níž měl krámek Rumcajs :) Nedaleko brány se nachází kostel sv. Jakuba Většího – torzo plánované biskupské katedrály. Valdštejn byl tak trochu megaloman, takže tento kostel nechal zděným schodištěm propojit se svým palácem, který můžete navštívit v jihovýchodním rohu náměstí. (Trochu mi to připomnělo moji prababičku a její okřídlenou větu. Když jsme ji autem vozili ke hřbitovu, říkala vždycky: "Děvče, vem to až k hrobu...".) Zámecký komplex je velice rozsáhlý, dnes se v něm nachází muzeum a galerie s vlastivědnou expozicí, síní Radka Pilaře, sbírkou terčů jičínských ostrostřelců atd. Návštěvu rozhodně doporučuji, prohlídka je vedena tak nápaditě, že ani vaše děti se určitě nebudou nudit. Mohou si umlít zrní na kamenném mlýnku, příst na kolovratu, zahrát si loutkové divadlo a spoustu dalších věcí...

A když už jsem se zmínila o dětech a panu Pilařovi – byl by hřích navštívit Jičín a neprohlédnout si místo, které bylo "pro urážku starostenský nohy nadosmrti zavříno", tedy Rumcajsovu ševcovnu. Pohlazení po duši pro velké i malé...

Pokud se rozhodujete, kdy Jičín navštívit, doporučuji květen, to se zde konají Valdštejnské slavnosti (historický průvod, ohňostroj, turnaje, jarmark atd.), nebo září, kdy se Jičín oficiálně mění na Město pohádek (letos s podtitulem Strašidla, strašáci a strašpytlové).

Jestliže se chcete podívat na Jičín z výšky, zkuste vyšplhat na nedaleký čedičový vrch Zebín. Kdysi na jeho úpatí stála vesnice, ale Valdštejn ji nechal zlikvidovat – nehodila se mu do jeho velkolepých plánů uspořádání krajiny v okolí města. Z vršku vidíte nejen samotné město, ale i jeho kouzelné okolí – Jičín je branou do Českého ráje... Z blízkého okolí bych připomněla Valdice, kde se nachází původně kartuziánský klášter, nyní věznice (kartuziáni by se divili, co Josef II. svými výnosy jejich svatostánku nechtěně způsobil...). Prostor mezi Jičínem a Valdicemi vyplňuje chráněný park Libosad s barokním letohrádkem. Od něho vede až do Jičína 1,7 km dlouhá alej, tvořená 1200 lipami.

No a tím asi pro tentokrát skončíme, protože mě nenapadá způsob, jak do zbytku článku vtěsnat celý Český ráj, nebo aspoň jeho kousek. Občas mi připadá až nespravedlivé, kolik krásy se vešlo na tuto relativně malou plochu. Tak zase někdy příště, po kouskách...

Zdroj: P. David, V. Soukup – 999 turistických zajímavostí České republiky

          http://www.mujicin.cz/