Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vánoce se nezadržitelně blíží. My už jsme si tu o těch malajských poklábosili minule, a tak jsme přemýšlela, jaké téma vám naservírovat před svátky, ještě než začnu definitivně stávkovat na krásné, dlouhé dva týdny. Napomohla mi náhoda a já jsem jako už mnohokrát prošla praktickým kurzem mé velmi chudé malajštiny. Koupit si v ryze malajském obchodě pět metrů modré stuhy mi zabralo přibližně půl hodiny.

Řeknu vám, je to doopravdy zvláštní jazyk. Velmi melodický a jednoduchý. Řekla bych až příliš jednoduchý. Deset let mi do hlavy naše školství vtloukalo německá slovíčka a gramatiku a musím se přiznat, že jsem zůstala víceméně nedotčena. Co mi ale z oněch německých let zůstalo, je přesvědčení, že naučit se cizí jazyk není žádná sranda. Trochu jsem koketovala i s angličtinou, ale zasekla jsem se u pár nesprávně vyslovovaných frází, takže z mé angličtiny se vyvinul jakýsi patvar, který jsem používala po dobu randění s mým tehdejším španělským přítelem. Zpotvořenou angličtinu jsem zdárně kombinovala s velmi základní španělštinou a suma sumárum jsem se za deset let pokusů nenaučila pořádně jediný jazyk.

Až nadešel den D a já se stěhovala do Malajsie. Vyzbrojena anglickými knihami a slovníky a samozřejmě optimismem. Posledně jmenovaná pomůcka mě začala opouštět hned po prvních dnech v mém novém působišti. Zjistila jsem, že každý druhý pouliční prodavač je na tom s angličtinou lépe než já a že asijský akcent je něco, na co si budu ještě dlouho zvykat. Nebudu vás nudit líčením mé tříleté cesty za angličtinou vhodnou k dorozumívání s obyvately stejné planety, jen to shrnu do krátkého prohlášení: "Zaplaťbůh, povedlo se." Ve chvíli, kdy mi konverzace přestala činit větší problémy, usoudila jsem, že by bylo dobré se přiučit něco malajštiny.

Jako nováček jsem se samozřejmě nechala poučit o tom, jak pozdravit a poděkovat a s tím jsem si vystačila poměrně dlouho. Tedy přesně do té chvíle, kdy mi mí malajští přátelé oznámili, že bylo dost flákání a že od teď s nimi začnu hovořit v jejich rodném jazyce. Zakoupila jsem několik chytrých knih a ponořila se do nich, abych se posléze zase vynořila se zjištěním, že učit se primitivní jazyk je snad to nejhorší, co se mi mohlo stát.  Malajský slovník je snad jedním z nejtenčích na světě a výslovnost je stejná jako česká, jen J čteme jako "dž", C jako "č" a Y jako "j". Díky tomu mám teď slovní zásobu velmi slušnou, ale bohužel mluvím stále jako Masa Bob, popřípadě hotentot, protože mi nikdo nedokázal vysvětlit, jak skládat věty. Asi je to tím, že se stále snažím hledat ve skladbě nějaké složitosti, dané mým rodným jazykem a tím, co jsem se kdy v životě učila.

Vzhledem k tomu, jak chudá je základní malajská slovní zásoba, vypomáhají si Malajci složeninami, které jsou více či méně logické. Věděli jste například, že slovo Matahari pochází z malajštiny? Složené je ze dvou výrazů: mata = oko, hari = den a celé dohromady to znamená slunce. Do základní výbavy patří, jak už jsem řekla, děkování a pozdravy. Děkujeme výrazem Terima Kasih (koncové "h" polykat) a chceme-li poděkovat opravdu velmi důrazně, přidáme k tomu ještě Banyak. Co se týká pozdravů, stačí, když se naučíme slovo Selamat, což znamená dobrý, hezký, šťastný, ale třeba také hurá nebo sláva. S velkou slávou se ještě doučíme podrobnější určení toho, kdy chceme nebohé Malajce zdravit, a máme vyhráno.

Další perly jsou například v množném čísle. Pokud chcete nějaké to podstatné jméno minimálně zdvojnásobit, prostě ho jen zopakujete. Třeba Kanak-kanak jsou děti. Zdá se to jednoduché až do chvíle, kdy uděláte skutečně trapnost nad trapnost a nezjistíte si, že některá slova se zásadně nezdvojují, protože pak mají jiný, nebo dokonce žádný význam. Vlastně jsem tak trochu rezignovala. Spoléhám se na to, že když ze sebe v rámci malajské konverzace vysypu všechna příslušná podstatná jména a doprovodím je dostatečným množstvím posunků, úsměvů a angličtinou, že mi prostě budou místní rozumět.

Ještě se mi asi nestalo, že bych se nedomluvila, ale taky se mi ještě snad nestalo, aby kdokoliv po rozhovoru se mnou v jazyce malajském neodcházel se srdečným smíchem, nebo alespoň úsměvem na tváři. Inu což, smích přece léčí. A já vám přeji Selamat Hari!