Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mezi svátky jsem byla nucena jít do práce. Už jen představa, že tam strávím víc než deset hodin, byla nepříjemná. Ještě k tomu jít na vlak a doufat, že nebude zpoždění... To ve mně vyvolávalo téměř depresivní pocity.

A tak jsem se rozhodla, že na naše dráhy nebudu spoléhat a pojedu autem. Bohužel se to stalo právě tu středu, kdy byla od rána mlha a námraza. Naštěstí se začala brzy rozplývat, a než jsem dojela do práce, bylo vidět docela slušně. Přesto jsem jela velice opatrně – i když nebyl skoro žádný provoz. To, co mě čekalo cestou domů, bych znovu prožít nechtěla.

Odjížděla jsem po páté odpoledne, všude tma, k tomu mlha jako mléko. Než jsem dojela na hlavní tah Praha – Kolín, mlha ještě zhoustla. Při výjezdu na státní silnici jsem jen doufala, že se na mě nevyřítí nějaké auto, protože viditelnost byla téměř nulová.

S očima zoufale přilepenýma na čelní sklo jsem zjišťovala, zda to přede mnou je ještě pořád silnice, a jela jsem ani ne padesátkou. Najednou se za mnou objevilo další auto, jehož řidiči se můj opatrnický způsob jízdy zjevně nelíbil.

Dvakrát třikrát na mne zatroubil a pak začal přejíždět. Měl velké štěstí, že je tam silnice dost široká. V tutéž chvíli se totiž jako duch vynořila z mlhy šňůra aut v protisměru. Opakovalo se to ještě jednou s dalším předjíždějícím autem. Pokračovala jsem dál svým šnečím tempem a velice jsem toužila už být doma.

Když jsem sjížděla na odbočku k nám do vsi, jen jsem se modlila, aby v tom okamžiku nejelo nic proti mně – viditelnost byla stále prachbídná. Oddechla jsem si až před domem. Tím soustředěním jsem se cítila hrozně vyčerpaná a oči mě bolely ještě dva dny.

Druhý den jsem se ze zpráv dozvěděla, že právě v onom úseku byla ve středu snad největší mlha v republice a stala se tam řetězová havárie devíti aut.

Nepředpokládám, že ti dva řidiči, kteří mě předjížděli, před sebou viděli víc než já. Ovšem zřejmě jim to nijak nevadilo... Spíš než možnost nehody je asi rozčilovala ta „pomalá káča“ před nimi. Záběry silničních neštěstí jsou v televizi na denním pořádku, ale takoví „machři" jsou patrně nepoučitelní.

Za normálních okolností nejezdím jako šnek, ale podobným frajerům vždycky raději uhnu. Snažím se jezdit opatrně, přesto jsem se loni drobné dopravní nehodě neubránila. Jak jezdíte vy? Patříte ke „králům silnic“, nebo k „opatrníkům“? Rozčilují vás „šneci“ a používáte na jejich adresu bohatý slovník? Jací jste řidiči a řidičky?