Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dalšího dne jsme se rozhodli pro zábavu kulturnějšího rázu, a tak jsme se hned po snídani vyrazili podívat, jaké možnosti nám Bangkok nabízí. Nakonec nám bylo brutálními přesvědčovacími technikami vnuceno, že nejlepší nápad je najmout si dalšího šíleného tuk-tukáře a udělat si okružní jízdu městem. Zrovna probíhal jakýsi buddhistický svátek, a tak řidiči sponzorovaní vládou vozili turisty za směšný peníz po všech možných chrámech a památkách. Řidič byl tentokrát starší rozvážný pán, takže jsme si stihli prohlédnout spoustu věcí i za jízdy.

Ten den jsme viděli hodně buddhistických chrámů, chrámečků, buddhů a mnichů. Podle skromného, ale pevného názoru našeho řidiče-průvodce, jsme rozhodně museli vidět Buddhu ležícího, sedícího, největšího, zlatého, kamenného,nejstaršího i nejnovějšího, nejznámějšího i nejopomenutějšího... Uf, po přibližně čtvrtém chrámu mi všechno začalo splývat v jedno, a v tom okamžiku jsem prostě přestala vnímat průvodce, nápisy na zdech navštívených objektů a místo toho jsem si začala užívat nádherný klid, který se rozprostíral kolem každého chrámu. Jak se zpívá v jedné pohádce, „mniši jsou tišší" a já se oddala vlastní formě meditace, procházejíc zahradami, kde se slunily líné chrámové kočky. Nasávala jsem klidnou a nádhernou atmosféru, kterou bych rozhodně v hlavním městě neočekávala. Prohlédli jsme si jeden z chrámů během jeho rekonstrukce a mohli jsme na vlastní oči vidět, jak Thajci pozlacují sochy a obnovují malby na oltářích. Všichni byli milí a vstřícní, nikdo nás nevyháněl a všechny naše zvědavé otázky byly zodpovězeny.

V rámci komerčního rozvoje Thajska jsme s naším řidičem museli také navštívit několik prodejních výstav s tradičním oblečením, šperky a drahými kameny. A také krejčovství, kterými je Thajsko vyhlášené, neb si tam můžete nechat na míru ušít oblek, velkou večerní nebo cokoliv, na co si vzpomenete, za velmi lidové ceny s dodávkou až do hotelu, a to vše do čtyřiadvaceti hodin. Manžel neodolal a než jsem mrkla, už mu krejčí bral míru na nové sako a řidič si udělal čárku za dalšího zlákaného turistu. Spokojenost na všech stranách.

Konečně jsem si začala Thajsko užívat doopravdy intenzivně. Najednou jsem si připadala jako v jiném světě, kde je stres až na posledním místě a kde jsou lidé téměř bez výjimky milí, slušní a pozorní k sobě navzájem. Svět, kde ani v centru města v dopravní špiččce nepotkáte nervózního řidiče, ležícího na klaksonu ve snaze kolonu aut vytroubit až do úplného umrtvení.

Opravdu mě fascinoval klid a vstřícnost Thajců. A také jejich skutečná nehraná láska ke králi Bhumibol Adulyadejovi a jeho rodině, kterým bych ráda věnovala jedno z příštích povídání, protože myslím, že jsou ve světě obrovskou raritou, jež nemá obdoby.

Odpoledne jsme ještě absolvovali prohlídku muzea thajského hedvábí. Muzeum se jmenuje Dům Jima Thompsona, Angličana, který přišel do Thajska během druhé světové války ve čtyřicátých letech. Do této země se zamiloval a vrátil se do ní v letech padesátých, aby se obrovským dílem zasloužil o obnovu a zachování tradiční výroby hedvábí. V centru Bangkoku si nechal postavit stylový dům s přilehlou dílnou a prodejnou a během několika let získal přízvisko Král thajského hedvábí. V roce 1967 se vydal na výlet do Malajsie, do hor Cameron Highlands, kde se nešťastnou náhodou ztratil v džungli a ani rozsáhlé pátrací akce nepřinesly žádné výsledky. Tělo Jima Thompsona nebylo nikdy nalezeno, což zavdalo příčinu k různým pověstem o jeho zmizení, a dodnes nikdo neví, co se vlastně stalo. Jeho legenda ale žije dál a díky němu Thajci stále pokračují ve výrobě nejslavnějšího a nejkvalitnějšího hedvábí na světě.

V turistickém centru jsem si vyzvedla mapky a informace a začali jsme pomalu plánovat další den, který jsme se rozhodli věnovat nákupům. Volba padla na Chatuchak market, největší trh na světě s čímkoliv, na co si jen vzpomenete, za ceny silně připomínající charitu. Trošku jsem se opotila při informaci, že tenhle víkendový trh se rozkládá na 112 000 čtverečních metrech, ale přece jen je to rarita, kterou jsem si nechtěla nechat ujít i přes to, že obvykle vydržím všechno kromě davů. Ale o nákupech, bloudění a thajském stylu obchodování vám budu vyprávět zase příště.