Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Stále je sice únor, ale doba dovolených se kvapem blíží. Že je ještě brzy? Ale co vás nemá. Nezapomeňte, že naučit se v cizím jazyce byť jen několik nejnutnějších frází nějaký ten čásek zabere. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit.

A tak jsme se v redakci rozhodli, že budeme myslet dopředu za vás a vybídneme vás k zodpovědnosti. Abyste se nedostali do stejné situace jako já. Nemusíte umět všechno. Třeba věty typu "Jsem hluboce rozhořčena neutěšenou politickou situací v zemích třetího světa" asi na pláži nevyužijete. Ale když budete umět v Mexiku španělsky poděkovat nebo pozdravit, určitě oslníte i sami sebe.

Já jsem před rokem a půl tuhle přípravu značně podcenila a výsledek byl víc než nemilý.

Několik měsíců jsem bydlela v Chorvatsku, kde mi přátelé dali k dispozici svou malou patrovou vilku. Pračka byla jen v přízemí, ale nijak mne to neomezovalo do doby, než v létě přijeli další hosté z Itálie. Najednou jsem propadla panice. Panebože, jak budu prát?

Zavolala jsem tedy kamarádce, majitelce vilky, aby mi poradila, co mám dělat. „Nema problema,“ povídá, „oni jsou fajn, jen dojdi dolů, řekni 'la vatríče' a Gino tě tam pustí.“

Panika se rozplynula a já se rozhodla, že to okamžitě vyzkouším. Nejsem přece hloupá, abych si nezapamatovala jedno slovo. Běžela jsem po schodech a opakovala si „la vatríče, la vatríče“. Přede dveřmi svých sousedů jsem nasadila sladký nevinný úsměv a směle zaklepala. Otevřel mi Gino, malý šedivý Talián s knírkem.

Co nejroztomileji jsem zašveholila: „Bon džórno, perfavore la vakaca.“ Talián vztekle zamrskal knírem, zakoulel očima a spustil na mne velmi rychlou italštinou. Že mi povídá něco nelichotivého, jsem pochopila i podle hlasitosti jeho projevu. Potřebná míra decibelů k hovoru na krátkou vzdálenost byla mnohonásobně překročena. Jen jsem nechápala proč. Zvedla jsem ruce v obranném gestu a pokoušela se ho uklidnit pantomimickým ztvárněním svého přání. Nakonec pochopil a s menší nevolí mi umožnil vyprat.

Rok po této události jsem poznala tetu svého přítele, která žije v Itálii. Nedalo mi to a já se jí zeptala: „Prosím tě, co znamená la vakaca?“ Její italský manžel reagoval stejně jako před rokem můj soused. „Pšššt!“ přiložila si teta varovně prst ke rtům. (Slabší povahy teď prominou následující slova, ale jinak se to opravdu přeložit nedá.) „To znamená čuráčí hlava!“

Po celém těle mi pořádně zatrnulo, když jsem si s ročním zpožděním uvědomila, co jsem vlastně řekla. Představila jsem si, jak se asi cítil chudák důchodce Gino, když otevřel dveře, za nimi stála rozevlátá usměvavá ženská a děla: „Dobrý den, prosím vás, čuráčí hlava.“

Od té doby vím, že na cizí jazyky mám velké nadání.

Stalo se vám něco podobného, nebo jste vždy zodpovědně vybaveni knížkou konverzace v jazyce, který právě potřebujete?