Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dnes se spolu opět podíváme za hranice všedních dnů. A když se mnou, tak kam jinam než do Chorvatska. Domnívám se, že dnešní cíl cestování pro vás opravdu zůstane jen virtuální, protože tam, kam vás zavedu, lidé na dovolenou nejezdí.

Možná vás zklamu, ale tentokrát vás nepozvu na slunné pláže, k šumícím vodopádům nebo do překrásných uliček centra nějakého historicky významného města. Absolvujeme malou projížďku vnitrozemím Chorvatska.

Každá krásná země má místa, která nejsou turisticky vyhledávaná, i když jsou z různých důvodů zajímavá. Oslovují vás jména měst a vesniček, jako je třeba Karlovac, Gospić, Benkovac, Obrovac, Kakma? Pokud ne, není to nic zvláštního. Pokud ano, víte, o čem bude řeč.

V době, kdy ještě nebyla v Chorvatsku nová úžasná dálnice, jež dnes vede téměř od hranic až k moři, měli turisté, kteří jeli dál na jih, na výběr jen dvě cesty. Přes Istrii po pobřeží, po tzv. jadranské magistrále, nebo přes Plitvická jezera a dále vnitrozemím.

My jezdili celé roky vnitrozemím. Když jsem tudy jela poprvé, slovo válka pro mne získalo zcela jiné obrysy. Tenkrát to byly tři roky, co skončila válka v bývalé Jugoslávii, přesto jsem měla pocit, že je všude kolem mne, hmatatelná a opravdová.  

Po pěti letech mi to přišlo normální, byla to jen kulisa. Pak už byla v provozu pohodlná dálnice a já si ani nevzpomněla. Před třemi měsíci jsem se rozhodla jen tak z nostalgie jet po „staré" cestě.

Stalo se mi něco neuvěřitelného, vrátila jsem se v čase. Téměř nic se nezměnilo – domy vypálené, v omítkách stopy po kulkách z kulometu, jiné domy doslova roztrhané výbuchem plynu nebo granátu. Je to tam pořád. Je zvláštní projíždět hustými zelenými lesy v oblasti Plitvických jezer a uprostřed té krásné přírody se ocitnout v malém, stále ještě rozstříleném městečku Gospić.

Vlastně vás tam ani nechci zvát, myslím, že by to nebylo úplně v pořádku. Jen bych chtěla, abychom se společně zamysleli. Když cestujeme na dovolenou, máme před sebou vidinu zaslouženého klidu a odpočinku. Napadne nás však při cestování, byť jen na krátký okamžik, jeden prostý fakt? Že všechny země světa mají krom báječných turistických oblastí i smutná místa, která by nám měla stát alespoň za myšlenku – malý projev lidskosti?

Cestujeme přece nejen kvůli památkám a moři, jsme zvědaví i na lidi a jejich život v odlišných kulturách. Proto by cestování a lidskost měly jít ruku v ruce, jen tak pro nás poznávání cizích zemí budě ještě větším přínosem.