Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Byla nebyla jednou jedna velká hora. Jmenovala se Mazama a tvořila bránu do podsvětí, jemuž vládnul bůh Llao. Nedaleko Mazamy se nacházela jiná hora - krásná Shasta, na níž měl domov bůh horního světa, Skell, ochránce lidí. Ošklivý Llao se zamiloval do dcery náčelníka kmene, Lany. Ta se ovšem obávala života v podsvětí, navíc ji Llao odpuzoval, a tak jeho dvoření odmítla. Uražený ješitný Llao přísahal pomstu celému kmeni - ovšem to se musel napřed poprat se Skellem. Bitva to byla strašná, celé nebe se pokrylo černým prachem. Nakonec Skell zvítězil, zahnal Llaa definitivně do podsvětí a na bránu shodil celou horu Mazamu, aby Llao již nikdy nemohl škodit. Ošklivou jámu přikryl krásnou modrou vodou.

Kráterové jezero se honosí nepříčetně modrou barvou - srpen.

Vědecký svět si není jist existencí Llaa, Skella ani Lany, nicméně indiánská pověst v podstatě popisuje reálné události. V dnešním státě Oregon skutečně stála skoro čtyřtisícová činná sopka Mt. Mazama. Při obrovském výbuchu kolem roku 5700 př.n.l. hora zničila sama sebe a její existenci dnes připomíná obrovská kaldera, jež je opravdu přikrytá krásnou modrou vodou. I když trvalo zhruba 250 let, než se obrovské jezero naplnilo.

Perspektiva - když se podíváte řádně na hladinu, můžete spatřit vyhlídkovou loď se zhruba padesáti lidmi na palubě

V jižním Oregonu najdete příjemné hory, porostlé hezkým lesem. Žádné drama. Zaplatíte vstup do národního parku a bez problému vyjedete do dvou a půl tisíce metrů (2484 m.n.m). Najednou se před vámi otevře neskutečný výhled na Crater Lake - obrovské jezero v kráteru. Aby toho nebylo málo, tak z hladiny trčí další malý kráter (Wizard Island). Oči těžko hledají perspektivu, Crater Lake je skoro deset (9,7) kilometrů široké. Pokud se zadíváte na plovoucí smítko, můžete klidně zjistit, že se ve skutečnosti jedná o vyhlídkovou loď plnou turistů. A do toho nepříčetně modrá voda, která šálí zrak.

Teprve z Mt. Scott je Crater Lake k vidění v celé kráse a rozlehlosti.

Crater Lake je druhým nejhlubším jezerem severoamerického kontinetu (hlubší je jen Velké otročí jezero v Kanadě) a i tohle prvenství mu s pěti sty devadesáti čtyřmi naměřenými metry uniklo jen o fous. Nemá žádný přítok ani odtok, voda do něj přibývá srážkami a pak se vypařuje nebo prosakuje, jezero je tedy zcela minimálně znečištěné. Právě čistota vody a velká hloubka jsou hlavními příčinami jeho kýčovitého zbarvení. Světlo dopadající na hladinu se láme, čistá voda pohlcuje napřed dlouhé vlnové délky, tj. červenou, pak žlutou a zelenou, modrá vydrží nejdéle. Pokud je voda dost hluboká, modrá a fialová složka spektra se odráží zpět - a to je to, co vidíme.

Obrovská masa vody (18 krychlových kilometrů) drží stálou teplotu, v zimě jezero zřídka zamrzá (naposledy v roce 1949), v létě rozhodně nemá "koupací" teplotu. Záhadná je ovšem stabilní výška hladiny. Při průměrných deseti metrech sněhu ročně by člověk řekl, že na jaře bude hladina vody výš než na konci slunečného, horkého léta. To se však zjevně neděje. Existuje domněnka, že někde v horninách kráteru funguje jakýsi přepad, který odpouští vodu, pokud přesáhne určitou výšku. A ještě jedna zvláštnost: voda jezera si udržuje stejné chemické složení. Slanější nebo znečištěná voda klesá ke dnu, odkud pravděpodobně vytéká některým z pramenů na vnějších svazích.

Západ slunce z vyhlídky Cloudcap

Jezero je přístupné jen pár měsíců v roce, většinu doby je hora zasypána sněhem. Bělochům byla jeho existence dost dlouho utajena, dnes ovšem vede po hraně kaldery silnice s vybudovanými vyhlídkami. Pokud si chcete potykat s hladinou, musíte sestoupit zhruba dvě stě výškových metrů k přístavišti vyhlídkových lodí. Když se dostanete na ranní loď, můžete si domluvit vysazení na Wizard Island a zpestřit si výlet zdoláním pemzového kužele (cindercone). Nabere vás pak některá z odpoledních vyjížděk. Obeplutí Crater Lake trvá zhruba dvě hodiny, nezapomeňte si slušnou čepici a pořádnou vrstvu krému, slunce ve dvou tisících metrech pálí jak zběsilé. Pokud nejste zrovna typ na hromadné turistické výpravy, doporučuji naopak od okraje vyběhnout nahoru, na Mt. Scott. Tento strážce jezera ční do výšky 2721 metrů nad mořem a je z něj nádherný výhled na celou bývalou sopku.

Crater Lake v náručí tuhé zimy - květen.

Samozřejmě, že takové místo jako Crater Lake je opředeno tajemnými pověstmi. Loď přízraků v jedné zátoce se při bližším ohledání ukáže býti jen členitou skalkou. Na jezeře můžete najít i Jezerního Děda. Již roku 1896 byl spatřen stařec kráčející zvolna po hladině. Na rozdíl od slavnější Lochnesky je však Děd zdokumentován, popsán a vysvětlen. Jedná se o asi desetimetrovou kládu, která pluje svisle jezerem. Nad hladinu ční zhruba čtyři stopy kmene (1,20 m) o průmeru 60 cm. Roztřepený vršek klády na bíle vyšisovaném dřevě může působit jako kštice. Díky chladné vodě a minimálnímu znečištění se kmen uchoval do dnešních dní, a tak při notné dávce štěstí máte šanci Děda spatřit i vy. Nám se to bohužel zatím nepodařilo. Možná je to dobře, můžu si stále představovat tajemného moudrého muže, chodícího po nepříčetně modré hladině záhadného jezera, ukrytého v hoře.