Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nejlepší vyhlídka na San Francisco je z Coit Tower. Musíte ovšem přežít přízemí této věže, vyzdobené socrealistickými nástěnnými malbami. Pocházejí z třicátých let minulého století, kdy největší uměleckou inspirací byl Diego Rivera. Na stěnách tudíž najdete nejen poměrně zajímavé a poučné vyobrazení kalifornského života, ale i dělníka vytahujícího z knihovny Marxův Das Kapital.

Samotná paní Coit je v tom zcela nevinně. Radnici odkázala třetinu svého majetku a specifikovala, že peníze se mají využít ke zkrášlení milovaného města. Do San Francisca přišla roku 1851 coby osmiletá z West Pointu. Její otec byl armádní lékař. Někdy v té době ji prý při požáru hotelu zachránil dobrovolný hasič. Možná tehdy začala její celoživotní vášeň pro červené uniformy a přilby. O sedm let později se pátý dobrovolný hasičský sbor Knickerbockers, oslaben nemocí několika členů, marně snažil vytáhnout stříkačku k požáru na Telegraph Hill. Lillie popudily davy čumilů, kteří jen sledovali marný boj dobrovolníků se strmým kopcem; i chopila se lana sama. Zahanbení okolostojící se nakonec přidali a Knickerbockers se dostali k ohni včas. Lillie se vzápětí stala jakýmsi maskotem sboru.

Přetlak turistů sjíždějících klikatou Lombardskou ulici s výhledem na Coit Tower musí občas rozsukovat regulovčík.

Prý bývala u každého ohně, při přehlídkách jezdila na stříkačce, navštěvovala nemocné hasiče a ani jinak se nechovala jako mladá dáma z dobře situované rodiny. Mimo jiné začala sázet na dostizích a hrát poker. Místní mládenci se záhy přesvědčili, že poker hraje až příliš dobře dobře – a také že výborně snáší bourbon. Když Lillie zjistila, že ženám není povolen vstup na zápasy, pozvala si siláky do svého obýváku a uspořádala privátní zápas. Město její výstřelky tolerovalo, a dokonce ji považovali za "nejžádoucnější dívku San Francisca." Nutno dodat, že tehdy se město vzpamatovávalo ze zlaté horečky a teprve se přeměňovalo z překladiště zlatokopů na normální metropoli. Ženy byly stále ještě v menšině. Lillie prý nebyla nijak krásná, ale byla chytrá a nadaná. Část jejího společenského úspěchu tvořilo asi i oněch šedesát tisíc dolarů zdědených po dědečkovi.

Socrealistické kresby ve vyhlídkové věži - muž v zeleném vytahuje z police Marxův Kapitál.

Na začátku občanské války se Lillie vydala s matkou na cesty po Evropě. Možná kvůli válce, možná kvůli svému simultánímu zasnoubení se dvěma muži a možná kvůli své lásce k Howardu Coitovi. Burzovní vyvolávač Coit zjevně neplnil důstojnou rodinu přílišným nadšením.

Při návratu Lillie zjistila, že město na ni nezapomnělo. Roku 1863 se stala honorární členkou pátého hasičského sboru a jeho insigniemi si vždy zdobila své šaty. Roku 1868 se konečně provdala za milovaného Howarda. Sňatek zřejmě nedopadl zcela podle představ. Howard Coit měl různé "mužné" slabůstky (lásku k sázkám a krásným ženám). Na druhou stranu – jak si má čerstvý novomanžel vykládat fakt, že ctihodná choť nosí na spodním prádle vyšitý emblém místního hasčiského sboru? Lillie občas Howarda doprovázela za zábavou v mužském převleku; zlé jazyky tvrdí, že to bylo proto, aby jej mohla kontrolovat. Někdy kolem roku 1880 se vzdala snah o nápravu manžela a uchýlila se na venkov. Když Howard v roce 1885 zemřel, zanechal jí čtvrt milionu v nemovitostech – a Lillie opět vyrazila do společnosti.

Vyhlídka z Telegrafního kopce (odshora dolů): Lombardská ulice, úžina Zlatá brána se stejnojmenným mostem, ostrov a bývalé vězení Alcatraz, historický přístav a Bay Bridge (se vzducholodí), centrum Města s pyramidou TransAmerica

Nutno podotknout, že především do společnosti mužů a často v mužském převleku. Užívala si v hráčských doupatech na předměstí San Francisca, kouřila cigára a prý si holila hlavu, aby jí lépe pasovaly paruky převleků. Velmi pohoršlivým byl také shledán její výlet s pěti muži pod stan. Poslední kapkou bylo asi její odhodlání nenechat mužské příbuzné nakládat s lákavým dědictvím. V době, kdy společnost neuznávala ženy svéprávnými a schopnými rozhodovat, byla Lilliina soběstačnost považována za skutečně skandální. Jednoho dne, zrovna když měla na návštěvě majora McClurga, vtrhnul do jejího pokoje jeden z rozhořčených příbuzných a pokusil se excentrickou, tehdy již dvaašdesátiletou dámu zavraždit. Major McClurg Lillie ubránil, ale sám útočníkovi podlehl.

Krátce po atentátu se Lillie vydala opět na cesty. Jedna verze tvrdí, že ji pudil strach o život (vrátila se až po atentátníkově smrti), jiná verze uvádí, že Lillie byla atentátem společensky znemožněna. Procestovala Evropu i Orient, stržila úspěch jak na dvoře Napoleona III., tak indického maharadži. Po dvaceti letech se vrátila zpět do San Francisca, které vždy považovala za svůj domov. Zde nakonec zemřela ve věku 86 let, 22. července 1929.

Z jejího dědictví město postavilo pomník hasičům na Washingtonově náměstí a vyhlídkovou věž. Ta dodnes nese jméno dámy, jež nedbala omezených společenských předsudků a uměla si života užívat plnými doušky.