Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dnešek moc dobře nezačal. Nějaký lotr mi v narvaném autobusu nepozorovaně vytáhl z kabelky peněženku. Ne, že bych v ní měla moc, ale i těch čtyř stovek je mi líto. Hlavně jsem tam měla úvěrovou kartu, bankovní kartu a stvrzenky od půjčky. Musela jsem si vzít volno a téměř celé dopoledne jsem obíhala banky, abych zachránila, co se dá.

Zablokování mi snad provedli hned, ale slyšela jsem, že už se stalo, že než proběhl celý proces, stejně někdo vybral. Teď budu trnout a každý den kontrolovat stav na kontě, jestli si ten darebák nepřilepšuje na účet naší rodiny. Martinovi jsem to zavolala a hned jsem dostala vynadáno, že nosím všechno takhle pohromadě. Ještě že nemám nikde napsaný PIN. Do práce jsem dorazila až v jedenáct a jen tak tak jsem stihla dodat podklady. Nikoho přece nezajímá, že máte nějaký problém, práce musí být hotová.

Ke všemu jsem na poslední chvíli přispěchala na WC a zase jsem si naběhla. S Hankou už třetí den řešíme jednu záhadu, která je dost nechutná. Máme tady na patře jedno WC společné pro 15 žen. Druhá půlka slouží 10 mužům. Lechtivé je už to, že veškerou vaši produkci je slyšet po celé toaletě, teď ale přibyl další problém. Mezi námi ženskými je totiž čuně. Dost na tom, že po sobě záchod neumyje, i když veškeré prostředky k tomu má. Ještě ke všemu ani nezapne větrák a nepoužije sprej, který je hned po ruce.

Každé ráno vcházíme jako do plynové komory a celé dopoledne se nám houpe žaludek jak na vodě. Ještě tak kdyby to byl chlap..., ale jak tohle může udělat ženská, to opravdu nechápu. A tak teď děláme hlídače a snažíme se to čuně nachytat. Jenže – probíráme to nahoru dolů (úžasné téma hned po ránu!) a nevíme, jak to příslušné kolegyni sdělit, až ji přistihneme při činu. Taky by mě zajímalo, jak to asi vypadá u ní doma. Tak jsem ze sebe vysypala, co mě štve, ale že by se mi ulevilo, to tedy ne.

Marcela už pomalu balí. Pepa volal, že už se můžou vrátit, protože voda opadává a jejich dům naštěstí zůstal nedotčený. To při minulých povodních byla voda až v bytě pod nimi a všechno, co měli uložené ve sklepě, museli vyhodit.

Dvojčata jsou už taky lepší, ale pro jistotu je nechám doma až do konce týdne. Jim to ovšem nevadí. V pyžamech a župáncích vesele pendlují bytem a přetahují se o počítač. Lucka musí znát denní novinky ze třídy, které jí každé odpoledne píše přes ICQ spolužačka Jitka, a Ríša dobývá nové prostory ve hře, kterou mu přinesl Michal od Jarouše.

A propos Michal! Musel těžce vysvětlovat Kačence, co je sestřenice Marcelka zač! Dobré kamarádky jí totiž hned zatepla donesly, že byl Michal v kině s cizí holkou. Nebyl by to však Michal, aby to nevyřešil přímo šalamounsky – na včerejší rande přivedl i Marcelku. Ve trojici pak vyrazili do čajovny, kde si všechno vyložili a Kačenka s Marcelkou si padly do oka. Vyměnily si telefonní čísla, že si budou volat.

Michala ještě napadlo seznámit Marcelku s Jaroušem, ale moc dobře to nedopadlo. Jarouš je docela normální kluk, jen mu trochu odstávají uši, což důvtipně maskuje dlouhými vlasy. Jenže naše Janka si pak z Marcelky dělala legraci. Prý když si udělá s Jaroušem známost, bude jezdit na návštěvy k příbuzným do ZOO a na prázdniny do Afriky, protože Jarouš je opičák. Myslím, že si chudák Marcelka oddechne, až bude zítra odjíždět. Jance už jsem vynadala, ať nechá Marcelku na pokoji, ale jakmile jsem z dohledu, začne to nanovo.

Přišla pohlednice od babči Lídy a Andulky. Ačkoli jim prší, vypadá to, že se v lázních dobře baví. Babička prý podá podrobné hlášení až po návratu. Na zítra si beru dovolenou, musím děvčata odvézt k rychlíku do Olomouce. Martin totiž zase odjíždí. Jede do Francie, kde jsou ještě pořád stávky a studentské nepokoje. To zase budu trnout, aby se mi vrátil v pořádku.

Safra, už zase zbývá do půlnoci pár minut, musím honem do postele. Tak dobrou noc a zase příště. Spěchající