Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dneska jsem se vzbudila opravdu brzo. Dvojčata si včera večer opékala buřty u nových sousedů, a tak jsme se s nimi přes plot seznámili. Chvilku jsme na sebe halekali a nakonec jsme s Martinem přijali pozvání, vzali láhev bublinek a Janku a seděli u ohně skoro do půlnoci.

Teď to všichni naspávají a já, protože jsem zvyklá, jsem opět byla vzhůru před šestou, jako do práce. Stejně bych už neusnula, a tak si tady při kafíčku lovím v pradědečkově krabici. Tahle růžová obálka má pražské razítko a zatoulala se až do Ameriky. Tak copak se zase dnes dozvím?

                                                                                                                                         Jana Š.

Přepis dopisu.

Praha 30. září 1928

Milý Lojzíku!

Nejdříve ti děkuji za to, že jsi našel čas přijet Čeňkovi na pohřeb. Je vidět, že ti jeho přátelství bylo stejně drahé jako moje láska k němu. Když jsi ho jako věrný přítel podporoval a přijel i na jeho poslední závod Velké ceny Německa, nemohl jsi tušit, jak tragicky vše dopadne.

Teď už jsem se jakž takž dala duševně do pořádku a rozhodla jsem se pokračovat v tom, co on započal. Také vím, že ty už svou závodnickou karieru neobnovíš, a já se budu snažit dále proslavovat naše jméno. Vím, že i ty jsi chtěl pomoci českému týmu, neboť po Čeňkově smrti neměl již tak dobrého chauffeura.

Když jste se proháněli v Brně na okruhu, jistě sis nepomyslel, že by ses mohl někdy dostat na jeho místo. Nemáš sice tolik zkušeností, ale dost ses při vašich společných jízdách poučil. Vždyť sám Čeněk říkával, že s tebou jako závodníkem by se nikdy na Velké ceně setkat nechtěl, neboť bys byl soupeřem a závodníkem přímo hrozným.

Vždycky vzpomínal na vaše bohatýrské zážitky v Německu i v Itálii. Koho jiného než tebe by také napadlo, abyste si to rozdali o půlnoci v jízdě pozpátku okolo římského Kolosea. Konec konců, vždyť oni si ho Italové opraví, když se jím tak pyšní.

Nedávno jsem mluvila s Caracciolou, připomněl mi i tajný závod nočním Berlínem. Jen tu vlajku na říšském sněmu jste skutečně krást nemuseli, alespoň ji nevyměňovat za tvé spodky.

Když potom přišla ta nabídka od pana velkoprůmyslníka, nebylo o čem uvažovat. K tomu ti jistě dopomohla i přímluva signora Ettoreho i Luise. Škoda že závod v San Sebastianu nedopadl tak, jak jsme všichni chtěli. Byla by to opravdu důstojná vzpomínka na mého drahého chotě, kdybys býval vyhrál.

Obecně se říká, že ty hřeby pod tvá kola nastrojil sám velkoprůmyslník Hoffman, když pojal podezření, že se velice zajímáš o jeho sličnou choť a ona tvé city bouřlivě opětuje. Dnes už vím, že to jistojistě nebyla pravda, protože pro to samé podezření propustil nebohého Chirona. Pan velkoprůmyslník zajisté choří nemístnou žárlivostí a měl by se léčit.

Chiron již naštěstí pevně zakotvil u signore Bugattiho, který mu taktéž uvěřil a přijal ho do svého týmu. V barvách týmu Bugatti již dobyl nejedno vítězství a zapsal se nezapomenutelně do historie automobilových závodů. Doufám, že zachováme i nadále naše přátelství a uvidím tě někdy na tribuně či v cíli tak, jak tomu bylo za Čeňkova života.

Přeji ti mnoho štěstí v tvém podnikání.

Tvá přítelkyně Eliška

P.S. Věřím, že se v příštím roce sejdeme opět v Monze, kam jsem pozvána madam Hoffmannovou do jejich letní vily i na závod. Už se hrozně těším, neboť jejich malý Luigi je prý kouzelné batole.