Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

No jestli to není k vzteku. V sobotu a v neděli je ošklivo a plískanice, že by psa nevyhnal, a v pondělí, kdy jsem až do večera v práci, hned od rána slunečno. Když jsem střídavě věšela a sundavala vyprané prádlo, vzpomněla jsem si na Čapkova pejska a kočičku.

Nakonec jsem to vzdala, rozložila v pokoji sušák a zbytek prádla jsem uklidila dnes večer. Musím Martina přemluvit, aby mi udělal na zahradě za domem přístřešek se šňůrami, ať naše velké prádlo nevypadá spíš jako velký dostih. Můžeme tam skládat i zahradní nábytek a děti odkládat kola.

Při všem tom pobíhání jsem se ještě věnovala návštěvě. V neděli navečer k nám přišli Tonda se Zuzankou a přinesli svatební oznámení. Vypadalo přesně tak, jak jsem si myslela. Tlačený vzorek se samými kytičkami a srdíčky, zlaté písmo a veršíčky jako z druhé třídy. Bože, jaký život asi Tondu se Zuzankou čeká..? Nedá se jí upřít snaha, ale připadá mi, že její duševní vývoj ustrnul asi tak ve třinácti letech.

Jindy veselý Tonda mi od jisté doby připadá jako štvanec. Pohubnul, což připisuji Zuzančině kuchyni, a při jejím veselém štěbetání má v obličeji zoufalý výraz. Jakže to bylo v té pohádce? „Když chceš z muže udělat blázna, dej mu mladou ženu!“ Zuzanka se rozčilovala, že v žádné půjčovně nemají ten pravý model svatebních šatů. Usmyslela si, že musí vypadat jako z filmu Nevěsta na útěku. Má seznam půjčoven v okruhu asi sta kilometrů, a pokud zrovna není Tonda na cestách, objíždějí je a vybírají.

Martin půjde Tondovi za svědka. Měla bych mu co nejdřív dát vyčistit oblek, protože svatba je od soboty za týden. Už vidím to nadšení, až se do něj bude Martin soukat. Jestli něco nesnáší, je to bílá košile s kravatou. Když chodil Michal do tanečních a Martin se šel podívat, trpěl jako raněné zvíře. Pořád si povoloval kravatu, rudnul a funěl. Nakonec se jeho návštěvy smrskly pouze na dvě prodloužené a věneček. Potom vykřikoval, že až bude do tanečních chodit Janka, musí se obětovat některý z dědečků. On půjde až na věneček a doufá, že dvojčata budou chodit spolu.

Myslím, že Michal si vzal příklad z tatínka. Prohlásil, že jestli se musí maturovat v obleku, tak on se bez maturity klidně obejde. Naštěstí ho to čeká až příští rok. Teď vyhrožují tou státní maturitou, která má být přísná a jednotná, a tak doufám, že oblek bude pro Michala jen drobnější příkoří.

Návštěva Tondy a Zuzanky se protáhla až do večera. Byla jsem ráda, že musím dělat večeři a připravovat dětem věci na nový týden. Nevím, jestli bych ten nápor na nervy vydržela a Zuzance něco neřekla.

Taky bych si měla něco na sebe pořídit já. Kostýmek, který jsem nosila jako garde do tanečních, je už takový unavený životem a moc parády s ním nenadělám. Šila jsem si ho, když jsem byla s dvojčaty na mateřské, a nevypadá právě jako poslední výkřik módy.

Teď už se ani nevyplatí kupovat látku a něco šít. Projdu s Hankou místní obchody a určitě něco seženu. Ovšem do místního butiku a salonu nepůjdu. Naposledy měli za výlohou „výhodnou“ nabídku kostýmků ve slevě. Všechno kolem pěti tisíc. Když zajdu do tržnice, koupím tam téměř totéž, jenže kolem patnácti stovek. Je to sice takové „dodělej doma“, ale to mně nevadí. Dneska jsem to už nestihla, ale zítra vyrazíme s Hankou hned po práci.

Teď jsem si vzpomněla, že mě zase zítra čeká posilovna! Musím jít spát, abych byla do „mučírny“ aspoň trochu odpočatá. Jdu se honem vykoupat. Snad se do půl hodiny vrátí i Michal, abych mohla usnout s vědomím, že všechna kuřátka jsou v pořádku a pod mými křídly. Hlavně aby se Michal přišel ohlásit dřív, než se s Martinem začneme tulit!

  Spěchající