Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Už je zase vedro, že se mi ani nechce psát. Tužka mi klouže v dlani a loktem se lepím ke stolu. To, že trochu sprchlo, vůbec nepomohlo. V noci se totiž u nás přehnala pěkná bouřka. Vítr shodil u sousedů truhlík s muškáty, a tak jsem při odchodu do práce byla svědkem dokonalé souhry: Na schodech stála paní Kratochvílová v županu a v natáčkách – odborný dohled. „Realizační tým“ o jednom muži – Kratochvílovi – hbitě uklízel následky bouře.

Škoda že paní Kratochvílové nedocházela humornost situace. V ruce třímala rýžové koště jako ostře nabitou zbraň, a protože pan Kratochvíl právě měl pruhované pyžamo, byla podobná bachaři v lapáku. Mít foťák, určitě bych udělala pěkný snímeček.

Ani jsem včera nebyla v posilovně, protože v tom vedru a dusnu byla představa cvičení jako výplod chorého mozku. Když na mě Martin večer laškovně dorážel, ptala jsem se ho, jestli by se milování v tomhle vedru nepodobalo trestnému činu ublížení na zdraví. Zajímavé je, že ač si stěžoval, jaké je mu vedro, a proto nemůže nic dělat, v tomto počínání mu to vůbec nevadilo.

Horší bylo, že u televize si ke mně na klín vlezl kocour Fanda. Pevně přitisknutá chlupatá kulička na mém břiše, to bylo k nevydržení. Usmyslel si strávit večer se mnou a tvrdohlavě se mi na klín vracel.

Pejsek Tomík se uvelebil v chodbě na dlaždicích, podobný černé předložce, a každý, kdo procházel do obýváku, ho musel překračovat. Rozplácnutý jako žába si chladil bříško a odmítal tak bezvadné místo opustit, i když ho Janka lákala na oblíbené granule.

Ostatně chuť k jídlu neměl nikdo. Původně jsem chtěla na zahradě opékat buřty, ale představa, že bychom seděli ještě u ohně, byla strašná. Tak jsem radši ze všech buřtů udělala utopence k sobotní večeři a dali jsme si jen chleba s máslem, rajčaty a cibulí.

Všechno jsme to završili okurkovým salátem, který zaručí i trochu ochlazení. Chodili jsme se slupkami od okurek nalepenými na čele a libovali si, jaký máme zcela přírodní a ekologický prostředek. Od Martina jsem musela vyslechnout, že mu to silně připomíná Evíka ve filmu Slunce, seno... Dětem jsem ale udělala radost, protože jsem na něj houkla: "Běž domů, živočichu!" Po zbytek večera se bavily citáty z filmu.

Jediný kladný výsledek veder je, že se Martin rozhodl v sobotu koupit na zahradu bazén. Už míň mě těší, že ho přijde pomoct zabudovat Tonda. Následkem toho si k nám samozřejmě přivede i svou čerstvou novomanželku. Pro zředění husté atmosféry, která tímto jistě nastane, jsem radši pozvala i brášku Péťu s celou rodinou a Marušku se Simčou.

Už se těším, jak se budu moct ochladit doma a nebudu muset s dětmi na koupaliště přes celé město. Efekt ochlazení z nás vždycky cestou vyprchá a zbude jen únava z plavání. Chvíli to sice potrvá, než bazén napustíme, ale už se moc těším.

 

                     Napůl uvařená