Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nebe je jako vymalované. Právě jsem dala prát další várku prádla, ani nestačím věšet, jak rychle to schne. Usadila jsem se s pradědečkovým dopisem do kuchyně a jsem zvědavá, jak bude pokračovat útěk před krvežíznivými Masaji.

Je vidět, že se Bedřich chystal na dráhu nejen lovce, ale i spisovatele. Dopis je děsně dlouhý, ale vypravování tak barvité, že to přímo vidím. Hanzelka se Zikmundem měli proti nim výlet chlapeckého lycea. Tak honem na to, než mě zase někdo vyruší...

Pokračování předchozího dopisu

Tvůj tembo je totiž rychlejší než tvůj rozum. Ve fordce ježící se asagaji a v doprovodu vyjících Masajů zamířili jsme k Albertovu jezeru.

Tak jsme si ověřili, že Masajové skutečně dovedou běžet od rána do noci každý den! Ještě že jsme měli dostatek benzinu! Asi dosud nikdo nepřekonal Velký africký příkop tak rychle. Existovat nějaká kniha rekordů, dlouho bychom drželi prvenství!

Poblíže sopky Muhavura jsme fordku definitivně upekli. A právě tehdy nás obklíčili šiftové. Naštěstí karabiny těchto banditů a otrokářů měly třikrát kratší dostřel než naše springfieldky. Dokonce jsme pochytali osiřelé koně, když nám je nadehnala lovící smečka psů hyenovitých. Nejvyšší čas – Masajové již byli opět na obzoru! Oni dokáží uštvati i antilopu.

Naštěstí poblíže Clostermanswille nám poskytl asyl kabaka Mutesa, král Bugandy a všech království v Ugandě. Se svými vojáky doprovodil nás až k hranici Rwandy, k Vatuzům.

Vatuzové jsou šlechta mezi černochy a považují se na nadřazené všem, včetně Angličanů. Pod dva metry u nich měří jen děti a některé ženy. Jsou udatní a je pro ně zábavou z pěti kroků prokláti asagajem srdce útočícího slona.

Masajové, držící se v povzdálí, teprve nyní učinili čelem vzad a nabrali kurs ke .Kilimandžáru. Kdo by se odvážil popuditi vatuzské obry! Kdo? Inu přece ty! To tvé nešťastné libido!

Ona Tabite byla skutečně graciesní jako gazela, jejíž jméno nosí. Ale byla to nevěsta náčelníkova! S Vatuzy v patách dorazili jsme k úpatí Virungy. Zde žijí horské gorily, před nimiž mají respekt i Vatuzové. Drápajíce se do strmého svahu, porostlého bambusovou džunglí, museli jsme oželeti koně.

Gorily jsou ve skutečnosti mírumilovné, víš-li, jak se chovati. Zatoulali jsme se s nimi až do Měsíčních hor. To bylo úchvatných 14 dní! Vlastně jsem dosud nepochopil, proč jsme Ruwenzori opouštěli tak narychlo. Jak to bylo s tou Kiki, že se onen třímetrákový samec tak rozzuřil? Ten měl tedy špičáky!

Naštěstí teritorium goril končilo u pralesa Ituri. Zde jsme natrefili na pygmeje kmene Bambuti. Jsou zcela nekonfliktní a neznají pojem vlastnictví. Dívky nám dokonce nabízeli! Já však, na rozdíl od tebe, považuji sex se ženou, jež vzpřímena projde, rozkročíš-li nohy, za poněkud deviantní.

Pygmejové dovedli náš až k řece Oso. Na břehu jsme objevili durgout, z kmene stromu vydlabaný člun. Probíjeli jsme se potom peřejemi k Lualabě. Vzhledem ke stovkám číhajících krokodýlů a agresivních hrochů se plavba po africké řece poněkud liší od splouvání Sázavy nebo Snake River. Ještě před soutokem s Lualabou opět jsi podlehl své slabůstce, když jsme zastavili ve vesnici Jumbi. Jumbové jsou dosud kanibalové a my jsme pro ně ňama (maso – pozn. red.). Snědli provinilou dívku, zatančili si a vydali se za námi. Jejich čaroděj vyvolal zlé kouzlo džu-džu a poslal ho na nás. V pralese duněly bubny lokalí a u vesnice Pomo, na soutoku, se křoviny hemžily pomalovanými bojovníky. Předávali si nás jako štafetový kolík. Lualaba je však veletok. Šíp doprostřed řeky nedoletí, kule ze springfieldky na břeh však ano.

Ve Stanleywillu jsme měli štěstí: právě odplouval parník do Leopolwillu. Zbytek cesty vládl klid a mír. Taky proto, že jsme netušili, že nám po stopě jdou leopardí muži. V Brazzawillu nás téměř dostali. Ztratili jsme čas doplněním financí v Rockefellelově filiálce a tvou návštěvou místního nevěstince.

Brazzawille má letiště. Ráno mělo odlétat soukromé letadlo do Vindhoeku a pilot byl ochoten si přivydělat. Za svítání ses dostavil k letounu jako paša. Kněžky lásky tě doprovázely, mávaly a volaly: „Bwango hue! Bwango hue!“ (velký kouzelný had – pozn. red.). To je pozdrav? Nerozumím dobře bantusky. Když se stroj vznesl, pelášili již po runaway leopardí muži. Jsou vskutku zavilí a krvežízniví!

Jako bych to tušila. Děti mají prázdniny a místo aby si přispaly, chodí mi sem do kuchyně jako procesí. Připadám si jako výdejna ve školní jídelně. Musím čtení zase přerušit. Další pokračování příště…

Naštvaná